Eva Klenová

Herečka Eva Klenová se narodila 14.8.1923 v Praze známému divadelnímu a literárnímu kritikovi Františku Götzovi (1894 – 1974) a spisovatelce Jože Götzové (1898 – 1989). S divadlem přišla do styku už jako třináctiletá, kdy recitovala v Kolektivu mladých na Šaldově večeru, tehdy ji pochválil i kritik J. Vodák. Během studia na Drtinově reálném gymnáziu hrála ve Studentském divadle Dorotku v Tylově Strakonickém dudákovi tak úspěšně, že ji byly svěřeny role v Národním divadle ve Svobodově Poupěti a v Holčice od Vikové-Kunětické. Mezi tím stále úspěšně pokračovala ve studiích na gymnáziu a školila se u předních českých herců a režisérů (například u Růženy Naskové).

První herecké zkušenosti získala ve venkovských divadlech, v divadle v Českých Budějovicích a v Písku. První pražské angažmá jí bylo nabídnuto ředitelem divadla Uranie p. Perlíkem. Zde vytvořila v letech 1941 – 1944 například role v Hauptamannových Pannách z Biskupské hory a v Lope de Věgově Dívce se džbánem. Současně hostovala i v Národním divadle, kde od roku 1944 získala stálé angažmá, ve kterém setrvala až do roku 1990. Během svého působení v Národním divadle vytvořila velké množství rolí, od první v dramatu Jarní vody od F. X. Šaldy, v Geotheově Torquatu Tassovi, dále v Tolstého Caru Ivanu Hrozném, Ze života hmyzu bratří Čapků, Jiráskově Lucernu, Milerově Smrti obchodního cestujícího, v Shakespearových hrách roli Titanie ve Snu noci svatojánské a paní Montekovou v Romeovi a Julii, Williamsově Tramvaji do stanice Touha, Tylově Paličově dceři, Dolstojevského Idiota, Tylově Fidlovačky až po poslední roli v Deníku ničemy od Ostrovského a mnoho jiných.

Jako asistentka režie působila na opeře od Šebalina Zkrocení zlé Ženy, a v Prokofjevovu Příběhu opravdového člověka a dalších, byla také autorkou libreta k opeře Poslední Hejtman. Hostovala mj. i v moskevském Divadle Satiry v roli Vivie ve hře Živnosti paní Warrenové od G. B. Showa. Mimo působení v divadle se věnovala i překladatelské činností, překládala z francouzštiny, němčiny, ruštiny a angličtiny (přeložila např. Kleistův Rozbitý džbán, Racinovu Faidru, do ruštiny libreto Janáčkovy Její pastorkyně a Dvořákovy Rusalky). Za svou překladatelskou činnost byla vyznamenána cenou Ministerstva kultury SSSR.

Od roku 1974 vyučovala hereckou výchovu na dramatickém oddělení Konzervatoře Praha. Ve filmu se objevila poprvé v roce 1944 v úspěšném Domě u Pěti veverek v roli dcery R. Nakosvé Lídy Mráčkové, žákyně fotografické školy, která se zamiluje do Jana Pivce. Dále jsme ji mohli vidět ve filmu Řeka čaruje, V horách duní, Pancho se žení, její poslední rolí byla zhrzená manželka hlavního hrdiny v dramatu Nevěra od K. M. Waló.

O jejím literárním talentu svědčí i to, že roku 1944 vyšla její sbírka Vyznání a o tři roky později román Tvé děti, Evropo...! Za svůj život byla dvakrát vdaná, poprvé za herce a dramatika Jaroslava Klímu (vl. jm. Bedřich Kubala) a podruhé za dirigenta opery Národního divadla Zdeňka Chalabalu. Eva Klenová, nositelka titulu Zasloužilé členky Národního divadla (1966) a Zasloužilé umělkyně (1981) zemřela 17.8.1998 v Praze.

petr.trep