Reklama

Reklama

Karel Kolár

Karel Kolár

nar. 19.04.1882
Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko

zem. 21.06.1947 (65 let)
Praha, Československo

Biografie

Herec a režisér Karel Kolár pocházel z rodiny s bohatou tradicí v oblasti kultury a umění, mezi jeho předky patřil významný dramatik a herec Josef Jiří Kolár (1812-1896) spolu s manželkou Annou Kolárovou (1817-1882). Karlův otec František Karel Kolár (1829-1895) patřil k významným osobnostem Národního divadla, nejen jako herec, ale především jako dlouholetý hlavní režisér, Karlova starší sestra Růžena Kolárová (1875-1936) byla též členkou Národního divadla.

Karel Kolár tedy vyrůstal v umělecké rodině, původně nicméně začal studovat gymnázium, které ovšem nedokončil. Učil se potom grafikem (obor zinkografie), zároveň jako ochotník hrál na Žižkově v souboru Pokrok. V sedmnácti letech vystoupil poprvé profesionálně ve smíchovské Aréně, následovalo několik štací u kočovných divadelních společností. Vystřídal jich několik a poměrně rychle se z milovnických rolí přehrál do charakterních postav. V roce 1907 hostoval na scéně Národního divadla a o rok později zde získal stálé angažmá, v němž setrval s přestávkou až do smrti (1908-1942 a 1945-1947). Nejvíce úspěchů mu přinesly postavy českého klasického repertoáru, nejčastěji z díla J. K. Tyla nebo L. Stroupežnického, vystřídal také všechny zásadní kusy Shakespearova odkazu, v některých z nich hrál s odstupem let i vícekrát (Richard III., Romeo a Julie, Hamlet, Mnoho povyku pro nic), od dvacátých let účinkoval také v hrách Karla Čapka. Tím, že hrál převážně vedlejší až epizodní role, dostal možnost objevit se ve stovkách her a například v sezóně 1932-1933 nastudoval obdivuhodných dvacet premiérových představení.

S filmovou kamerou poměřil Karel Kolár své herecké schopnosti poprvé již v éře němého filmu, jeho debutem byla komedie AHASVER (1915). Z jeho dalších němých filmů stojí za zmínku životopisný titul JOSEF KAJETÁN TYL (1925), kde hrál postavu slovenského buditele Jána Kollára. Dodnes si můžeme herecký projev Karla Kolára připomínat především ve zvukových filmech, jichž natočil patnáct. První z nich byl i zároveň prvním českým zvukovým filmem; jednalo se o melodrama KDYŽ STRUNY LKAJÍ (1930), kde Kolár hrál nevelkou roli vrátného v baru. V dodnes populární veselohře MAZLÍČEK (1934) s Hugo Haasem v hlavní roli se objevil jako strážník, později jej režiséři zvali převážně do rolí s autoritativním charakterem, ať již šlo o radní nebo přísné otce. Takové role odehrál například v burianovských veselohrách ZLATÉ DNO (1942) nebo RYBA NA SUCHU (1942), ve filmovém románu BABIČKA (1940) přijal roli otce Kristly. Kolárovým posledním filmem byl přepis Olbrachtova románu NIKOLA ŠUHAJ (1947) a Kolár v něm hrál postavu starosty.

Kromě divadla a filmu nalezl Karel Kolár bohaté uplatnění také v rozhlase, kde vynikl především jako imitátor zvířat, prosadil se ale i jako rozhlasový režisér. Kromě toho jeho dráhu provázely aktivity v Organizaci českého herectva a na to navazující školící činnost u ochotníků, s nimiž také často pohostinsky hrával.

Karel Kolár zemřel v Praze 21. června 1947 ve věku 65 let a je pohřben na Olšanech.

Pavel "argenson" Vlach

Herec

Ovládací panel

Reklama

Reklama