Josef Kobík

Josef Kobík se narodil 7. března 1888 v Praze. Přitahovalo ho divadlo, ale ne jako herce, ale jako divadelního vlásenkáře. Tomuto řemeslu se vyučil a na stáž odjel do Berlína. Již v Berlíně kolem 1. světové války spolupracoval s kinematografií jako vlásenkář a maskér na několika velkých snímcích. Po návratu do Čech v roce 1926 odborně spolupracoval s četnými pražskými divadly.

Ve stejné době se stal hlavním uměleckým maskérem v košířských filmových ateliérech Na Kavalírce, z kterých po jejich požáru roku 1929 přešel do Vinohradských, a později do Barrandovských ateliérů jako zručný maskér (nejznámější je jeho maskérská práce na snímku DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK z roku 1931).

Jako herce a maskéra si ho po příchodu do Prahy rovněž všimli Na Kavalírce režiséři, a příležitostně ho obsazovali do malých rolí v devíti němých filmech. Díky svému pracovnímu úvazku na Vinohradech a na Barrandově, byl nadále obsazován i ve zvukovém období. Jeho herecká práce však pro něj nebyla tou hlavní prioritou.

Hrál v nadprůměrných i v podprůměrných snímcích DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1926) Karla Lamače, jako řadový průvodčí, SEXTÁNKA (1927) Josefa Medeotti - Boháče, v úloze strážníka, DŮM ZTRACENÉHO ŠTĚSTÍ (1927) Josefa Rovenského, jako četník, Innemannův VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE (1928), v roli hospodského, FÁTER VOJTĚCH (1928) Martina Friče, představující přísného četníka, Krňanského a Seidlův Z ČESKÝCH MLÝNŮ (1929), jako hostinský, VARHANÍK U SVATÉHO VÍTA (1929) režiséra Friče, sehrál prodavače ryb, TAKOVÝ JE ŽIVOT (1929) Carla Junghanse a Theodora Pištěka, byl stálým hostem ve výčepu a také Lamačovy HŘÍCHY LÁSKY (1929; divadelní maskér).

V roce 1931 již vstoupil do zvukového filmu jako epizodní herec v deseti snímcích (několikrát i v roli své původní profese). Na plátně sehrál například kočébra v Machatého dramatu ZE SOBOTY NA NEDĚLI (1931), portýra v aréně v komedii Voskovce a Wericha PUDR A BENZIN (1931), vrátného v divadle v Lamačově a Fričově komedii ON A JEHO SESTRA (1931) s Vlastou Burianem a Anny Ondrákovou v titulních rolích, železničáře v komedii DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1931) Martina Friče, průvodčího ve vlaku ve Fričově melodramatu KANTOR IDEÁL (1932), správce loděnice v komedii o trempování DOBRÝ TRAMP BERNÁŠEK (1933) Karla Lamače, divadelního inspicienta v bláznivé komedii ROZPUSTILÁ NOC (1934) Vladimíra Majera, holiče v koprodukčním snímku PÍSEŇ DROŽKÁŘE (1936) rakouského režiséra Huberta Marischky, kadeřníka v Bromově filmu KARIÉRA MATKY LÍZALKY (1937) a naposledy se uvedl jako hotelový holič ve Slavínského komedii SVATEBNÍ CESTA (1938).

Po roce 1945 dále spolupracoval se státní kinematografií. Již ne jako herec, ale jako umělecký maskér a poradce na nadprůměrných: PRŮLOM (1946), HOUSLE A SEN (1946), PODOBIZNA (1947), ALENA (1947), MLADÁ LÉTA (1952), STRAKONICKÝ DUDÁK (1955), i velmi podprůměrných: PORTÁŠI (1947), ZELENÁ KŘÍDLA, (1948), LÉTO (1948), DVAASEDMDESÁTKA (1948) nebo POSEL ÚSVITU (1950), snímcích. Za masky k filmu MLADÁ LÉTA (1952) získal Josef Kobík Uměleckou prémii (1953).

S dlouholetou prací pro kinematografii se rozloučil pedagogickou spoluprácí na velmi málo známém a zapomenutém krátkometrážním propagačním snímku KOMU PATŘÍ POHÁR? (1960) režiséra Josefa Pinkavy, který se později uplatnil v dlouhometrážní tvorbě, ve věku sedmdesáti dvou let. Za čtyři roky po dokončení tohoto snímku Kobík zemřel.

Vlásenkář, umělecký maskér, poradce a příležitostný herec epizodních rolí Josef Kobík zemřel v Praze až 1. září 1964 ve věku sedmdesáti šesti let. Jeho obětavá a příkladná práce pro český film je opravdu neuvěřitelná a obdivuhodná. Jeho profesní a soukromý profil je zaznamenán v několika historických a reprezentačních publikacích.

Jaroslav "krib" Lopour