Ján Kadár

Ján Kadár se narodil jako János Kadár 1. dubna 1918 v Budapešti. Začal se studiem práv v Bratislavě a roku 1938 přestal studovat a svůj zájem o filmu rozvíjel na bratislavské Škole umeleckých remesiel u Karla Plicky (1938 – 1939). Během německé okupace byl z rasistických důvodů vězněn (jeho nejbližší rodina zahynula v osvětimských plynových komorách).

A po roce 1945 se vrátil do Bratislavy a pracoval v Krátkém filmu (1945 – 1947) jako asistent produkce a režisér krátkých a dokumentárních filmů (např. NA TROSKÁCH VYRASTÁ ŽIVOT, SÚ OSOBNE ZODPOVEDNÍ ZA ZLOČINY PROTI ĽUDSKOSTI!, SÚ OSOBNE ZODPOVEDNÍ ZA ZRADU NA NÁRODNOM POVSTANÍ! apod.).

V letech 1947 – 1949 odešel do Prahy a na Barrandově byl hlavně autorem námětů, spoluscenáristou a asistentem režie (Zemanova komedie NEVÍTE O BYTĚ?). Po krátkém intermezzu v Bratislavě, když debutoval v dlouhometrážní hrané tvorbě jako scenárista a režisér slovenské komedie KATKA (1949).

Na popud Elmara Klose (1910 – 1993) se stal režisérem a scenáristou Filmového studia Barrandov (1952 – 1969). Klos a Kadár spolu vytvořili autorskou, scenáristickou a režisérskou dvojici (první a jedna z mála v českém filmu). Spolu psali literární i technické scénáře, Kadár pracoval s herci a staral se o samotné natáčení a Klos měl na starosti agendu, hudbu, střih, výtvarno i jednání ve výrobních skupinách.

Dvojice Kadár + Klos debutovala v českém filmu finančně nákladným politicky zprofanovaným dramatem na námět skutečné události ÚNOS (1952). V padesátých letech natočili ještě rozsáhlou hudební komedii HUDBA Z MARSU (1955) s Josef Bekem, Alenou Vránovou a Oldřichem Novým, psychologické drama TAM NA KONEČNÉ (1957), satirickou komedii na námět divadelní hry Vratislava Blažka TŘI PŘÁNÍ (1958), jež kvůli politické kritice měla premiéru až v červnu 1963, a několik dokumentů (MLADÉ DNY či SPARTAKIÁDA).

Oba v 50. letech napsali ještě se scenáristou Jiřím Friedem scénář pro psychologické drama Jaroslava Balíka ZKOUŠKA POKRAČUJE (1959). Ovšem největšího úspěchu a mezinárodního uznání a slávy zažili Ján Kadár a Elmar Klos svými snímky ze 60. let.

Nejprve uvedli do kin partyzánské drama z druhé světové války SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN (1963) podle stejnojmenného románu Ladislava Mňačka, psychologické drama s Vlado Müllerem podle novely Lenky Haškové OBŽALOVANÝ (1964), světově oceněné a proslavené psychologické drama o holocaustu OBCHOD NA KORZE (1965) s výborným Jozefem Kronerem a Idou Kamińskou v titulních úlohách a v bouřlivých dobách konce 60. let československo – americké koprodukční drama TOUHA ZVANÁ ANADA (1969). Sám Kadár v 60. letech natáčel taktéž v televizi (např. film NEÓNY).

V roce 1969 Ján Kadár emigroval do Spojených států amerických. Žil střídavě v USA a v Kanadě. Živil se jako pedagog režie v Centru pro moderní filmové vědy na Americkém filmové institutu. Stihnul natočit ještě dva filmy: americké drama THE ANGEL LEVINE / ANDĚL LEVINE (1970) a drama kanadské LIES MY FATHER TOLD ME / CO MI TÁTA NALHAL (1975).

Později Kadár vytvořil také několik amerických televizních filmů THE BLUE HOTEL (1977), THE OTHER SIDE OF HELL (1978) a FREEDOM ROAD (1979). Již se nikdy do rodného Československa nevrátil a dožil v osamění a v cizině. Kdyby však setrval doma, čekal by ho zákaz veřejné práce a filmování, jako se to stalo jeho věrnému kolegovi a spolupracovníkovi Elmaru Klosovi, jenž se již nikdy výrazněji k filmové režii nedostal.

Kadár a Klos získali za film ÚNOS Státní cenu II. stupně za rok 1953 (1953), za snímek SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN Státní cenu Klementa Gottwalda za rok 1963 (1964), za OBŽALOVANÉHO Trilobita 1963 za scénář (1964) a Hlavní cenu za režii (společně i za film OBCHOD NA KORZE) při Umělecké soutěži k 20. výroční osvobození ČSSR (1965) a za OBCHOD NA KORZE dokonce Cenu americké Akademie filmových věd a umění Oscar 1965 za nejlepší cizojazyčný film (1966), Nejlepšího režiséra roku 1965 (1966) v anketě Svazu filmového a televizního tisku ve Velké Británii, opět Státní cenu Klementa Gottwalda za rok 1965 (1966), Cenu amerických dovozců za nejlepší zahraniční film roku 1966 (1967) a italskou Zlatou plaketu – Donatellova Davida (1967).

Dále obdržel oba tituly Zasloužilého (1965) i Národního umělce (1968) a další festivalové ceny. Ján Kadár zemřel náhle 1. června 1979 v kalifornském Los Angeles ve věku 61 let.

Jaroslav "krib" Lopour