Vladimír Borský

Vladimír Borský, vlastním jménem Vladimír Fuks (někdy uváděn jako Vladimír Fuchs), se narodil 2. března 1904 v Praze. Původně studoval obchodní akademii, ale záhy přešel na dramatické oddělení Státní konzervatoře. Vystupoval zejména na menších scénách (například Intimní divadlo aj.).

Na divadle, a také ve filmu, představoval milovnické postavy v různých konverzačních hrách a komedií. Kritikou však bylo poukazováno, že se do milovnických rolí nehodí a že jeho herecký materiál je velmi chabý. Byl zatížen jistou teatrálností a velkým přeháněním v gestech a mimice.

V Českém filmu se jeho jméno poprvé objevilo ještě v němém období rolí lesního adjutanta Chvojky v nedochované komedii PRACH A BORKY (1926) Přemysla Pražského. Po pětileté odmlce se ve filmu nejdříve objevil v epizodní roli prodavače u Jiřího Zlatníka v české a německé verzi komedie Karla Lamače, Martina Friče a Vlasty Buriana TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (1931).

Ještě tentýž rok mu režisér M. J. Krňanský svěřil titulní roli Pavla Čamrdy v komedii KARIÉRA PAVLA ČAMRDY, kde po jeho boku debutovala Lída Baarová. Tato role ho „katapultovala“ mezi české hvězdy, začal hrát větší či titulní milovnické role v různých komediích a melodramatech, které mu přinesly nevídanou popularitu.

Hrál tak například šlechtice Maxe v komedii MADLA Z CIHELNY (1933), pytláka Luizle v dramatu ZE SVĚTA LESNÍCH SAMOT (1933), ing. Prokopa Vacka v komedii JEJÍ LÉKAŘ (1933), Dr. Jiřího Bečváře v haasovské komedii POSLEDNÍ MUŽ (1934), Jiřího Hoška v ANITĚ V RÁJI (1934), lehkomyslného medika Mirka Tomana v dojáku STUDENTSKÁ MÁMA (1935), učitele Jindřicha Nováka ve Slavínského komedii VDAVKY NANYNKY KULICHOVY (1935), Francka Horáka v Rovenského MARYŠE(1935), Dr. Jaroslava Hájka ve TŘECH MUŽÍCH VE SNĚHU (1936), Jana Krejčího ve Fričově ŠVADLENCE atp.

Jeho nejvýznamnější rolí, kterou se částečně vymanil i ze škatulky milovníků, byla titulní tragická role Vladimíra Tomana alias poručíka Alexandra Fjodoroviče Rjepkina ve válečném dramatu Václava Binovce PORUČÍK ALEXANDER RJEPKIN (1937). Po válce se k hraní dostal již jen ojediněle v malých rolích: manžel paní Frögdy v Krškově životopisném filmu o Bedřichu Smetanovi Z MÉHO ŽIVOTA (1955), vrchní číšník v komedii SLEČNA OD VODY (1959) či starší pán v krátkém POSLEDNÍM BOHÉMOVI (1961).

I když hrál Borský většinou v melodramatech, jako režisér a scénárista se věnoval přepisům české literatury a historickým filmům. Jeho první režisérský počin byl přepis divadelní hry Aloise Jiráska VOJNARKA (1936) s Jiřinou Štěpničkovou v titulní roli. O rok později zfilmoval divadelní hru Františka Adolfa Šuberta JAN VÝRAVA (1937), kde Zdeněk Štěpánek sehrál sedláka Výravu. Veršovanou hru F. X. Svobody ČEKANKY natočil v roce 1940. Za rok převedl slavnou PALIČOVU DCERU Josefa Kajetána Tyla s Růženou Naskovou, Zdeňkem Štěpánkem a Lídou Baarovou v titulních rolích.

Do poválečné historie československé kinematografie se zapsal režií prvního českého barevného filmu JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947), kde Roháče z Dubé vytvořil Otomar Korbelář. V padesátých letech natočil drama JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA (1953) s Františkem Smolíkem a Jaroslavem Marvanem, komedii KUDY KAM? (1956) a detektivku PADĚLEK (1957). Svoji režisérskou filmografii ukončil již zapomenutým středometrážním medailonem HEREC STANISLAV NEUMANN (1961). Ke svým, i cizím (např. DS – 70 NEVYJÍŽDÍ), filmům psal také scénáře (často ve spolupráci s jinými literáty či odbornými poradci).

Roku 1947 se stal vedoucím jedné z šesti barrandovských výrobních skupin (vyrobila např. drama DIVÁ BÁRA). Spolupracoval rovněž s rozhlasem a okrajově i s televizí. I když jako herec hrál v podprůměrných snímcích, tak jím režírované filmy, u kterých se snažil o poctivý a věrný přepis, dodnes zaujímají přední místa v českém filmu. Vladimír Borský zemřel 24. října 1962 v Praze ve věku padesáti osmi let.

Jaroslav "krib" Lopour