Studentská máma

Kdo čte mé komentáře ví, že pro Antonii Nedošínskou mám letitou slabost a i slaboduché filmy s ní (což není tento!) mají vždy o * víc, než kdybych byla kritická. Když se k ní přidá „jinoch sotva pětašedesátiletý“ Theodor Pištěk, je o zábavu postaráno. Jen tu pubertu měli všichni nějak později než dnes. Přece jen šlo o vysokoškoláky. Takový privát by ovšem bral leckterý student dodnes. V rolích studentů skvěle zvolené typy, od šprtů přes flamendry až po vědce, povaleče a flinky, suchopárné slečny a diblíka. „Že by tady u nás někdo propad, to se ještě nestalo.“ Milující, laskavá, chápavá, to je mamuša Antonie Nedošínské, bojující a peroucí se za své studenty jako kvočna za ochmýřená kuřata. A když se studenti skládají na kamaráda, vždycky zatlačuji slzu do oka. Což se mi, nutno přiznat, stane do konce ještě několikrát. A pak mávám spolu s mamušou a Čeňkem odjíždějícím studentům. (27.09.2008)

Slavínský je tradičním režisérem "slaďáků", tento je z nich jeden z nejvypečenějších. Dobrácká paní domácí, která se jako kvočna stará o svá kuřátka-studenty na bytě- ochraňuje je v dobrém i zlém a brání je do posledního dechu. Nekritický romantismus nazdobený porcí sentimentu a patosu s příměsí hysterické teatrálnosti by leckoho po pár minutách mohl odradit, a ten sladkobolný blábol by vypnul. Nějakým podivným způsobem však k tomu nedojde a divák u obrazovky zůstává. Dalo by se namítnout, že ty šťastné bytosti ve filmu jsou jen jednou z dalších forem biologických zbraní, ale přece jen tak jednoduše se to hodit přes palubu nedá. Několikrát jsem během filmu vykřikl : "Panebože, to už je fakt moc!", ale pak se zase uklidnil a dokoukal to. Je to zkrátka fraška, emocionální masakr, slzyždímající pervezita, divák při závěrečném happyendu zatíná pěsti, ale funguje to perfektně. 60% (05.06.2011)

Filmy ze studentského prostředí se těšily ve třicátých a čtyřicátých letech u diváků značné oblibě. Většinou se jednalo o veselé historky nebo o romantické příběhy, jen výjimečně se tvůrci pouštěli do vážnějších poloh. Slavínského film balancuje někde na hraně, jeho hrdinové jsou ale ještě nehotoví, nedospělí lidé s naivní představou o skutečném životě. Lehkomyslnost, uzavřenost, vytrvalost, ušlechtilost i rozpustilé kousky čtveračivých slečinek, to všechno je tu propojeno v přirozený celek se soudobým důrazem na strastiplnost studentského života se vším, co k němu náleží. Přestože mnohé herecké výkony vzaly dávno za své, postava milující bytné, dobrosrdečné a láskyplné ženy, která má pro každého laskavé slovo i pochopení, ve vynikající interpretaci Antonie Nedošinské je dodnes obdivuhodným portrétem lidské spontánnosti a lásky. A má-li za spojence člověka se stejným pohledem na věc, bývalého železničáře a správce penziónu ztvárněného nepostradatelným Theodorem Pištěkem, je snadné uvěřit, že život nedává jen rány, ale občas i pohlazení. (03.10.2008)

Mám pocit, že Slavínský u některých svých filmů určitě nemyslel hlavou (ba ani rozkrokem) ale kolenem..U těchhle starých filmů jsem schopnej zkousnout všecko možný, ale takovouhle dávku přehrávání nemůžu vystát. Každou minutou někdo při sebemenší příčině vyjekne a začně nějakou ptákovinu neuvěřielně hrotit...velmi slabá chvilka jinak dobrého režiséra (16.01.2010)

"Já jsem byl mladý dřív než vy!" Aneb když libreto píše Vladimír Slavínský. Zo "študentských" filmov z 1. ČSR a Protektorátu má u mňa Studentská máma prím. Ani Fričove, ani Cikánove, ba ani Z. G. Hašlerove počiny v tejto oblasti nemám tak rád ako tento. Slavínský opäť vykreslil plejádu charakterov ako nikto druhý. Vcítil sa do každej postavy. Dýchal s ňou. Žil v nej. Odvážil sa zájsť tak ďaleko, že to mnoho ľudí nepobralo, čo je vidieť. Pokiaľ ide o mňa, Oto Pitrman je kráľ. A sudca Hradilák je môj človek. Tuná perlia všetci. Intrigujúci Čeněk so Speergerom. Doďa v plnom živle. Mama Nedošinská. Franta Paul s cvikrom. Věrka opäť trochu inak. Či parádna Hana Bělská. "Jirmov, to je hrozný zapadákov. Věříš, že tam hrají ještě němé filmy?" Epochal! (28.09.2021)