foto

Marina Vlady

  • nar. 10.5.1938 (80 let)
    Clichy, Francie
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Herečka Marina Vlady okouzlila Francii ve věku, kdy sotva odrostla dětským střevíčkům, vzápětí zamířila k mezinárodní slávě a ve dvaceti letech měla za sebou velké a hlavní role již ve více než dvaceti filmech. Ve světě filmu brzy zastínila své tři starší sestry a zhruba do poloviny šedesátých let patřila k největším hvězdám francouzské kinematografie, veřejnosti je dodnes známá také jako bývalá manželka herce Roberta Hosseina a sovětského zpěváka Vladimira Vysockého.

Marina Vlady se narodila jako Marina Catherine de Poliakoff-Baidarov ve francouzském městě Clichy, jejím otcem byl operní pěvec Vladimir Poliakoff-Baidarov, matka Militza Envald působila jako tanečnice. Otec odešel z Ruska po bolševické revoluci v roce 1917 a nové zázemí našel ve Francii, s manželkou Militzou se seznámil v Bělehradě. Marina byla nejmladší z jejich čtyř dcer, které se všechny prosadily ve filmu – byly to Olga Varen (1928-2009), Odile Versois (1930-1980) a Hélène Vallier (1932-1988). Po matčině vzoru se Marina původně věnovala tanci a měla se stát slavnou primabalerínou, tančila na jevišti pařížské Opery a také dabovala dětské herce v zahraničních filmech. Stejně jako její starší sestry však již jako dítě jevila herecké nadání, což jí ještě v dětském věku předurčilo další cestu.

Před filmovou kamerou stála poprvé v rámci dramatu LETNÍ BOUŘKA (Orage ďété, 1949), kde hrála menší roli po boku starších sester Odile a Olgy. Slovanský půvab mladé dívky vzápětí oslovil italské filmaře, díky nimž začala Marina Vlady točit v Itálii, počátkem padesátých let přijaly všechny čtyři sestry pseudonym začínající písmenem V (jako victoire – vítězství). Se sestrou Olgou hrála Marina například po boku Marcella Mastroianniho v italském filmu DNY LÁSKY (Giorni ďamore, 1954), skutečnou slávu jí ale přinesl až Cayattův zajímavě pojatý film PŘED POTOPOU (Avant le déluge, 1954), který zabodoval i v mezinárodním měřítku. Tento film vynesl Marině Vlady prestižní cenu pro nadějné mladé herečky Prix Suzanne Bianchetti (1954).

Jediným snímkem, kde se setkaly všechny čtyři sestry, bylo kriminální drama SOPHIE A ZLOČIN (Sophie et le crime, 1955), které však nemělo takový úspěch jako jeho literární předloha. Svou hvězdnou pozici v mezinárodním měřítku utvrdila Marina Vlady koprodukčním filmem PLAVÁ ČARODĚJNICE (La sorcière, 1955). V prosinci 1955 se sedmnáctiletá Marina Vlady provdala za herce a režiséra Roberta Hosseina (*1927), který jí poskytl hereckou průpravou potřebnou pro divadelní jeviště a natočil s ní také další úspěšné filmy. Jejich manželství pochopitelně vyneslo značnou pozornost filmu DAREBÁCI KONČÍ V PEKLE (Les salauds vont en enfer, 1955), který byl Hosseinovým režijním debutem a spolu s Marinou zde také hráli. Z jejich další spolupráce připomeňme psychologický thriller TY JEDOVATČE (Toi, le venin, 1958), v němž Robert Hossein (opět jako režisér) využil fyzické podoby své manželky a její sestry Odile Versois v rolích k nerozeznání podobných sester.

S Robertem Hosseinem točila Marina Vlady také v Československu a ústřední pár vytvořili v dramatu V PROUDECH (La liberté surveillée, 1957). Z manželství s Hosseinem se narodili dva synové – Igor (*1956) a Pierre (*1959), v roce 1959 se ale rozvedli. Jejím druhým manželem se pak v roce 1963 stal bývalý válečný letec Jean-Claude Brouillet (*1925), s nímž měla třetího syna Vladimira (*1964). Mezitím znovu excelovala na filmovém plátně, u nás je známá především titulní rolí v historicko-dobrodružné romanci KNĚŽNA DE CLÈVES (La princesse de Clèves, 1960), úspěch jí pak přinesl italský film VČELÍ KRÁLOVNA (Ľape regina, 1963), za nějž byla oceněna jako nejlepší herečka na festivalu v Cannes a získala i nominaci na Zlatý glóbus v USA. V žánru historické romance pro ni dalším celoevropským triumfem mohla být postava legendární markýzy Angeliky, tuto roli však odmítla, mimo jiné proto, že by to pro ni znamenalo setkání s bývalým manželem Robertem Hosseinem.

Širokou škálu charakterů převážně romantických žen rozšířila i o komediální žánr, spolupracovala také se slavnými tvůrci nové vlny – například s J. L. Godardem natočila film DVĚ NEBO TŘI VĚCI, CO O NÍ VÍM (2 ou 3 choses que je sais ďelle, 1967). Osobně ráda vzpomíná na film FALSTAFF (1966) v režii Orsona Wellese. Ve filmu i televizi ji provázely také nabídky k účasti na zpracování ruské klasiky, kterou ostatně hrála i na jevišti (v roce 1966 v Théâtre Hébertot to byly Čechovovy Tři sestry, kde hrála se svými sestrami Odile a Hélène, což byl v historii první případ, kdy tuto hru hrály skutečné sestry). Na popularizaci ruské kultury se podílela i nazpíváním alba ruských lidových písní.

V roce 1970 se Marina Vlady znovu provdala a jejím třetím manželem se stal slavný sovětský zpěvák, básník a aktivista Vladimir Vysockij (1938-1980). Po jeho boku žila herečka deset let v Sovětském svazu, což logicky vedlo k omezení jejích aktivit v západní Evropě, ale příležitostně se do Francie k filmování vracela. Z této doby připomeňme například Tavernierův historický film SLAVNOST ZAČÍNÁ (Que la fete commence, 1975) nebo ojedinělý návrat k veselohernímu žánru ČTYŘI NA KANAPI (Duos sur canapé, 1979), objevila se také v italské adaptaci Molièrovy slavné hry ZDRAVÝ NEMOCNÝ (Il malato immaginario, 1979).

Po Vysockého náhlém úmrtí v roce 1980 přesídlila Marina Vlady zpět do Francie, žádný významný film však již nenatočila. Z našeho hlediska si ale zmínku zaslouží německý film FOLLOW ME (1989), v němž hrála s československými emigranty (jejím partnerem zde byl Pavel Landovský). Více než dvacet let žila s profesorem Leonem Schwartzenbergem (1923-2003), onkologem rumunského původu. Kromě herecké práce Marina Vlady proslula jako feministka a levicová aktivistka, v posledních letech se prosadila i jako spisovatelka a na svém kontě má již dvanáct knih, dodnes se také věnuje prezentaci odkazu svého třetího manžela Vladimira Vysockého. Příležitostně se vrací i na jeviště, hrála například v Hamletovi nebo Višňovém sadu, zatím naposledy ji diváci mohli vidět v letech 2009-2010 v představení Les dames du jeudi v Théâtre de ľOeuvre. Před kamerou stála naposledy v italsko-německém filmu VZKŘÍŠENÍ (Resurrezione, 2001) natočeném na motivy románu L. N. Tolstého, později ještě vystoupila v několika dokumentech s tématikou historie francouzského filmu.

Pavel "argenson" Vlach

Herecká filmografie

Filmy

2016 Fannyina cesta
2013 3 Femmes en colère (TV film)
2010 Několik dní klidu
2001 Vzkříšení (TV film)
1998 Tous les papas ne font pas pipi debout (TV film)
1997 Jeunesse
1996 Anemos stin poli
1992 Sny o Rossii
1991 Pjuščije krov
Planoucí pobřeží (TV film)
1989 Follow Me
Kino Splendor
1987 Exploits d'un jeune Don Juan, Les
1986 Casa in bilico, Una
Il sapore del grano
Takhle to děláme v Moskvě
1985 Bordelo
Isola, Un' (TV film)
Tanga, Gardelův exil
1984 Eläköön, itsemurhaaja
1983 Krásné čtvrti (TV film)
Na příkaz krále (TV film)
Ztracené kroky (TV film)
1982 Ogre de barbarie, L' (TV film)
Secrets de la princesse de Cadignan, Les (TV film)
1981 Dei miei bollenti spiriti (TV film)
1980 Jeux de la Comtesse Dolingen de Gratz, Les
Oeil du maître, L'
1979 Nuit de l'été, La (TV film)
Zdravý nemocný
Čtyři na kanapi
1978 Deux berges, Les (TV film)
Douze heures pour mourir (TV film)
Dvě ženy
Zloděj z Bagdádu (TV film)
1975 Ať začne slavnost...
Sept morts sur ordonnance
1973 Complot, Le
1972 Každý je hezký, když je ušlechtilý
1971 Sapho ou La fureur d'aimer
1970 Contestazione generale
Pour un sourire
1969 Docela malá povídka
Nuit Bulgare, La
Temps de vivre, Le
Zimní vítr z jihu
1967 2 ou 3 choses que je sais d'elle
1966 Atout coeur à Tokyo pour OSS 117
Ladro della Gioconda, Il
1965 Americká manželka
Bezejmenná hvězda
Falstaff
1963 Cage, La
Dragées au poivre
Meurtrier, Le
Včelí královna
1962 Adorable Menteuse
Climats
Les bonnes causes
Les sept péchés capitaux
Step
1961 Kněžna de Cléves
La ragazza in vetrina
1960 Canailles, Les
1959 La Sentence
Nuit des espions, La
1958 Toi... le venin
1957 V proudech
1956 Pardonnez nos offenses
Salauds vont en enfer, Les
Sorcière, La
Zločin a trest
1955 Crâneur, Le
Le avventure di Giacomo Casanova
Sophie et le crime
1954 Giorni d'amore
Před potopou
Sie
Sinfonia d'amore
1953 Canzoni, canzoni, canzoni
Età dell'amore, L'
Fanciulle di lusso
Nevěrnice
1952 Dans la vie tout s'arrange
Figlia del diavolo, La
Penne nere
1951 Due sorelle amano
Pardon My French
1949 Orage d'été

TV seriály

2016 Sam (TV seriál)
2000 Victoria, nebo bolest žen (TV seriál)
1996 Vůně z Provence (TV seriál)
1989 Condorcet (TV seriál)
1985 Akivernites polities (TV seriál)
Po stopách kapitána Granta (TV seriál)
1983 Chambre des dames, La (TV seriál)
1982 On sort ce soir (TV seriál)
1981 Arcole ou la terre promise (TV seriál)
1975 Charmes de l'été, Les (TV seriál)

Dokumentární

2016 Spira mirabilis
2015 В поисках Бабеля
2010 Dva ve vlně
2007 Cannes, 60 ans d'histoires (TV film)
1999 Mosfilm Miroir d'un Empire
1956 Cinépanorama (TV seriál)

TV pořady

2007 Un jour, un destin (TV pořad)
2000 On ne peut pas plaire à tout le monde (TV pořad)
Vie privée, vie publique (TV pořad)
1996 Thé ou café (TV pořad)
1987 Matin Bonheur (TV pořad)
1981 7 sur 7 (TV pořad)
1976 La nuit des Césars (TV pořad)
1975 Les rendez-vous du dimanche (TV pořad)
1967 Monsieur Cinéma (TV pořad)

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace