Drahomíra Fialková

Drahomíra Fialková se narodila 8. listopadu 1923 v Sušici. Jako profesionální (hlavně oblastní) herečka zahájila svojí hereckou dráhu v zájezdovém souboru Modrá halena libereckého Zemského oblastního divadla (1945 – 1947).

Dále hrála v Divadle města Žižkova (1947 – 1948), v Městském oblastním divadle v Mladé Boleslavi (1948 – 1950), v českobudějovickém Krajském oblastním divadle – Jihočeském divadle (1954 – 1959), ve Východočeském divadle Pardubice (1959 – 1960) a v roce 1961 přešla do svobodného povolání.

Poté ojediněle hostovala v kladenském Městském divadle (1961), v Divadle Na zábradlí v Praze (1967) a ve smíchovském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1968 – 1974). V letech 1988 – 1995 ještě vystupovala ve Středočeském krajském kulturním středisku, v Umělecké agentuře D & H, v Lyře Pragensis a ve Viole.

Jako výrazná charakterní herečka se Drahomíra Fialková v počátcích své kariéry objevovala v divadelních hrách „Vojnarka" (Marjánka), „Hamlet" (Ofélie), „Radúz a Mahulena" (Mahulena), „Anna proletářka" (Rubešová), „Žižka z Trocnova" (Panoš), „Hra na Zuzanku" (Babička), „Soud lásky" (Beatrice), „Zvonokosy" (Judita), „Slečna od Maxima" (Hautignolová), „Othello" (Desdemona), „Bouře" (Stará paní), „Čarodějky ze Salemu" (Proctorová), „Třetí přání" (Věra), „Taková láska" (Lída Matysová), „Strakonický dudák" (Mihulice i Zulika), „Vstanou noví bojovníci" i „Pygmalión".

Poprvé se Drahomíra Fialková objevila před filmovými kamerami jako zákaznice obchodníka Karla Bočana (Eduard Linkers) nájemnice Jelínková v Machově ZELENÉ KNÍŽCE (1948) a po osmi letech jako učitelka v komedii NEZLOB, KRISTINO! (1956).

K další herecké práci Fialková přišla až o patnáct let později, v 70. a 80. letech, kdy již byla ve svobodném povolání a působila zejména v Praze. Ovšem, nikdy nevytvořila velkou nebo titulní úlohu, vždy na ní připadly epizodky.

Na začátku normalizace byla dámou na kole v povídce VĚRNOST z filmu Evalda Schorma PSI A LIDÉ (1971), kadeřnicí v kriminálce Petra Schulhoffa VÍM, ŽE JSI VRAH... (1971), Bláhovou v Matějkových NÁVRATECH (1972) a Nelou ve filmu MORGIANA (1972) Juraje Herze.

Dále představovala Bronku v koprodukčním snímku DVOJÍ SVĚT V HOTELU PACIFIK (1975) Janusze Majewského, pokojskou v Herzově kriminální komedii HOLKA NA ZABITÍ (1975), prodavačku v komedii V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ (1981) Otakara Fuky, maminku ve Vorlíčkově RUMBURAKOVI (1984), inspektorku kultury Mrzenovou ve Smoljakově NEJISTÉ SEZÓNĚ (1987) a Stadlerovou v POSLEDNÍM MOTÝLU (1990).

Během své herecké kariéry taktéž vystupovala ve filmových, televizních a též krátkých projektech cizích proveniencích, jež se natáčely na území Čech (NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID, AGENT OF GRACE, DUNA, ČLOVĚK V ZOO, LÁSKA V TRAMVAJI, KLETBA BRATŘÍ GRIMMŮ).

Hlavně od roku 1961 se věnovala uměleckému přednesu a práci s mluveným slovem vůbec na jevištích (Lyra Pragensis, zakládající členka pražské Violy), v rozhlase („Radúz a Mahulena", „Meteor", „Vánoční verše", „Hadrián z Římsů", „Višňový sad", „Pláňka", „Divotvorný klobouk", „Věc Makropulos", „Celestina", „Naši furianti" atd.), v dabingu („ANGELIKA", LÁSKA A PODVODY, POUŤ ZATRACENÝCH, VALČÍK TOREADORŮ, VRAŽDY PODLE ABECEDY, CID aj.), v televizi a jako spíkr u různých animovaných snímků a dokumentů (BROUČCI či KOCOUR V BAČKORÁCH).

Jako klasická činoherní herečka se uplatnila v televizních inscenacích (LEPŠÍ PÁN, OSVĚTOVÁ PŘEDNÁŠKA V SUCHÉ VRBICI, POLITIK A HEREČKA ad.) a seriálech (POHÁDKOVÝ ZEMĚPIS, SANITKA, POMALÉ ŠÍPY apod.).

Se svým manželem, oblíbeným divadelním a filmovým hercem Jiřím Lírem (1923 – 1995) měla dceru, také herečku, Kateřinu Lírovou (*1951). S manželem, s dcerou nebo s oběma si herečka zahrála v několika projektech (PSI A LIDÉ, MORGIANA, HOLKA NA ZABITÍ, DVOJÍ SVĚT V HOTELU PACIFIK nebo V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ).

K hereččině cti je nutno doplnit i její činnost v distribuci tiskovin mezi disentem a exilem a zejména v přípravě a dohledání dokumentace a různých materiálů pro návrh k udělení Nobelovy ceny za literaturu (1984) básníkovi Jaroslavu Seifertovi (1901 – 1986). Získala Cenu Senior Prix (1995). Drahomíra Fialková zemřela 11. listopadu 2010 v Praze, tři dny po 87 narozeninách.

Jaroslav "krib" Lopour