James Robertson Justice

Anglický herec James Robertson Justice byl mužem mnoha talentů, vystřídal několik profesí, nakonec za druhé světové války zakotvil ve filmovém průmyslu a v různých zemích natočil přes osmdesát filmů. Sám celý život tvrdil, že se narodil ve skotském Wigtownu, teprve díky nedávno nalezeným dokumentům vyšlo najevo, že jeho rodištěm byl Londýn. V Londýně také krátce studoval univerzitu, na jeden rok pak odešel do Bonnu, kde studoval geologii, aniž by dokončil vzdělání, vrátil se v roce 1927 do Anglie a začal pracovat jako novinář.

V žurnalistice získal praxi v agentuře Reuters, krátce nato ale odešel do Kanady, kde pracoval jako učitel angličtiny nebo pojišťovací agent. Od počátku 30. let žil znovu v Anglii a stal se tajemníkem Britského svazu ledního hokeje. Díky znalosti několika jazyků (mluvil výborně francouzsky, německy, rusky a italsky) se dostal i k menším diplomatickým úkolům ve službách Společnosti národů. Jako dobrovolník se po roce 1936 zúčastnil španělské občanské války, tehdy si také nechal narůst plnovous, který jej pak charakterizoval v době herecké kariéry. V roce 1941 se oženil se zdravotní sestrou Dilys Hayden, s níž měl syna Jamese, ten se ovšem v roce 1949 jako čtyřletý utopil.

Za druhé světové války zakotvil Justice v Londýně, tentokrát jako manažer jednoho menšího muzikálového divadla. Odtud už nebylo daleko ke stykům s lidmi od filmu a poprvé stál před kamerou v epizodní roli důstojníka ve válečném snímku V NOUZI NEJVYŠŠÍ (For Those in Peril, 1944). Častěji začal točit až koncem 40. let, výrazněji se zviditelnil ve dvou humorných pohledech na dobu nedávno skončené války (MOŘE WHISKY - Whisky galore!, 1948; ODVAHA VOJÍNA ANGELA - Private Angelo, 1949). Uplatnění nacházel i v historických filmech, krále Jindřicha VIII. hrál například ve snímku MEČ A RŮŽE (The Sword and the Rose, 1953). Osloven byl i ze strany amerických filmařů, objevil se v jedné z mnoha adaptací BÍDNÍKŮ (Les Miserables, 1952), opět v hollywoodské produkci hrál ve velkolepě koncipovaném filmu ZEMĚ FARAONŮ (Land of the Pharaohs, 1955), který se natáčel v Egyptě a Římě.

I když se stal vytíženým hercem a hrál velké role v několika filmech ročně, nadále se různými formami angažoval ve veřejném dění. Své politické smýšlení dal již dříve najevo účastí ve španělské občanské válce, později se připojil k levicové straně Labour Party a v roce 1950 neúspěšně kandidoval ve volbách do Dolní sněmovny. Jako paradox k jeho politické orientaci se uvádí záliba v luxusních automobilech, jezdil v několika autech značky Rolls Royce. Jako významná osobnost spojená se Skotskem zastával ve dvou obdobích funkci rektora univerzity v Edinburghu (1957-1960 a 1963-1966; post univerzitního lorda-rektora nemá v Anglii význam ředitele školy, jde jen o čestnou reprezentativní funkci).

Nejslavnější Justicovou rolí byl rtuťovitý primář Lancelot Spratt, jehož hrál ve slavné sérii doktorských komedií režiséra Ralpha Thomase. Poprvé to byl DOKTOR V DOMĚ (Doctor in House, 1954), následovaly filmy DOKTOR HLEDÁ MÍSTO (Doctor at Large, 1957), DOKTOR SE ZAMILOVAL (Doctor in Love, 1960), LÉKAŘ V NESNÁZÍCH (Doctor in Distress, 1963) a nakonec DOKTOR S ROUŠKOU (Doctor in Clover, 1966). S Ralphem Thomasem točil i jiné filmy, například dobrodružný snímek CAMPBELLOVO KRÁLOVSTVÍ (Campbell's Kingdom, 1957) nebo komedii NAHORU A DOLŮ (Upstairs and Downstairs, 1959) s Mylène Demongeot v hlavní roli. Nebyl to jeho první kontakt s francouzskými herci, rok předtím vytvořil velkou roli manžela titulní hrdinky v dramatu MANŽELSTVÍ TEREZY ETIENNOVÉ (Thérèse Etienne, 1958), později hrál ve Vadimově filmu LÁSKA NA POLŠTÁŘI (Le repos du guerrier, 1962).

Příležitost v podobě hlavní role dostal několikrát od režiséra Kena Annakina, například ve válečné komedii VELMI DŮLEŽITÁ OSOBA (Very Important Person, 1961), kde hrál opět důstojníka, nebo ve filmu NEPOSEDNÁ LADY (The Fast Lady, 1962). Mimo jiné točil i v Německu, v osobní rovině měl pro něj význam Braunův film VELVYSLANKYNĚ (Die Botschafterin, 1960). Při tomto natáčení se totiž seznámil s kdysi slavnou herečkou Irene von Meyendorff (1916-2001), která se rozvedla se svým manželem a s Justicem odcestovala do Anglie; nutno dodat, že Justice se se svou první manželkou rozvedl až v roce 1968.

Z jeho posledních vystoupení před kamerou připomeňme roli britského prince Edwarda z Walesu ve hvězdně obsazeném historickém filmu MAYERLING (1968), jeho filmografii symbolicky uzavírá opět postava primáře Lancelota Spratta v komedii DOKTOR V NESNÁZÍCH (Doctor in Trouble, 1970). James Robertson Justice pak utrpěl několik mozkových příhod, které mu znemožnily pokračovat v další práci a stáhnul se do ústraní. Poslední rok života byl upoután na lůžko a obětavě se o něj starala Irene von Meyendorff. Po patnáctiletém soužití uzavřeli v červnu 1975 oficiálně manželství, James Robertson Justice ale zemřel tři dny poté, 2. července 1975.

Pavel "argenson" Vlach