Stanislav Malý

Narodil se v Jihlavě a divadlo začal provozovat záhy spolu s Bořivojem Navrátilem a Lubošem Hrůzou ve skautském oddíle. Dále účinkoval v ochotnickém spolku Klicpera a rozhodl se pro studium herectví na brněnské JAMU. Do prvního angažmá nastoupil v Beskydském divadle v Novém Jičíně, následně přešel do divadla v Hradci Králové, kde ztvárnil některé role v Shakespearových hrách – Puka, Hamleta a Romea.
 
Do ostravského činoherního souboru nastoupil v roce 1961 a ve zdejším angažmá setrval až do roku 1999, jako host se však v inscenacích objevoval až do roku 2006. Za dobu svého uměleckého působení ztvárnil 160 rolí nejrůznějších charakterů. Zmiňme Václava (Krvavé křtiny), Kudrjáše (Bouře), Andreje Prozorova (Tři sestry), Kláska i Brahu z Lucerny, Tiberge v Manon Lescaut, Solicitátora Vítka (Věc Makropulos), Matěje Šumbala z Našich furiantů, Pana de Renal v Červeném a černém, Ljapkina-Ťapkina (Revizor), Kobyho (Návštěva staré dámy), Starce v Králi jelenem, Senecta (Caligula) nebo jeho poslední roli v našem divadle: Marcellova otce v adaptaci Felliniho Sladkého života.
 
Byl hercem všestranného talentu. Dokázal vyniknout jak v postavách negativních či rozporuplných, tak i v množství postav komických, jejichž naladění dovedl spolehlivě přenést do hlediště.