Princ Bajaja

----- "Nezapomeň, že do pekla vede cesta přímo, podle toho ji poznáš - ale do ráje ..." ----- Jedna z nezapomenutelných pohádek mého mládí - tak nějak po slovensku zemitá, rozervaná i poetická ... opentlená předivem bájného tajemství, věrného přátelství, obětavé lásky a toho nejsprávnějšího dobrodružství. O jejím natáčení dokonce vyšel v tehdejším dětském časopise "Ohníček" článek "Když světlo bije do očí a kůň se vzpíná". Dráček je s ohledem na tehdejší technické možnosti nadmíru povedený, Strýček Jedlička se při jeho následném ozvučení rozhodně nenechal zahanbit - a musím říct, že z mého ryze osobního pohledu zápletce čas nic neubral na kouzlu ani na opravdovosti ... v malebných kulisách Českého ráje, a tak pro tentokrát kašlu na objektivitu a přidávám i čtvrtou, jasně zářící *. Možná i proto, že je předobrazem pohádky skrz naskrz tradiční, v níž všichni zúčastnění svědomitě plní své úlohy: Princezna je líbezná a bezbranná, hlavní hrdina přímočarý a neohrožený, loupeživý rytíř lstivý a zákeřný - a nebohý drak nebezpečný a nelítostný, neboť doba ještě nepokročila natolik, aby mohl projevit i nějaké pěkné dračí vlastnosti. Nicméně taky se bohudíky nedostává ke slovu (a k činu) genderová vyváženost jakožto moderní vymoženost, která nemá nic společného s emancipací, když nutí půvabné princezny chápat se mečů a odhánět a v případě potřeby třeba i žalovat u královských soudních dvorů své ctitele (na jejich stínání snad zatím nedošlo), pokud se je ve slabé chvilce pokusí zachránit. P.S.: ----- "Co je to štěstí ?" ----- "Tvá radost, která nepřináší druhým smutek ani žal. Ostatní je sobectví." ----- (08.07.2020)

S rodiči v kině cca v 9 letech byl drak s orlími zobany děsuplný ... a princezna s předlouhými vlasy překrásná (Celé dětství mne stříkali "na kluka"!) a vůbec všichni úžasní - i Černý princ..... (A po letech, když jsem konečně shlédla Markétu Lazarovou mě pak všichni někoho připomínali.....) Každopádně závěrečná scéna, kdy Bajaja hledá Slavěnu mezi vysokým kapradím byla romantická i po letech, kdy jsem na film koukala se svými dětmi, co loutku draka "odzívaly".... (11.04.2011)

Podle mě je zde tato pohádka trochu nedoceněná - osobně mi nepřijde vůbec tak špatná, jak by člověk soudil z jejího aktuálního hodnocení (57% - 2. 5. 2017). Většina české pohádkové porevoluční produkce s tímto podle mě nesnese srovnání, a špatné mi to ani nepřijde v kontextu své doby. Na co ten film asi trochu dojíždí, je podle mě několik věcí: 1) obsazení - spoustu rolí zde hrají slovenští herci, kteří byli předabováni do češtiny, a člověk moc nechápe důvod; 2) samotná Magda Vášáryová není typově pro roli princezny příliš vhodná, v době natáčení navíc ve svých 23 letech ztvárnila 18 letou postavu, a na těch 18 fakt nevypadá; 3) a konečně na filmu zklame i loutkové provedení draka, který je prostě trapas - což ale, pokud se nepletu, jde říct o jakékoli české pohádce, kde se vyskytuje drak - nevím o tom, že by se někomu povedlo ho udělat tak, aby z něj šel skutečně strach. Na pohádce zarazí i zvláštní kostýmy, které někdy vypadají spíš jako z ruského prostředí, než české pohádky. Skvělý mi zde naopak přijde výběr filmových lokací, které mi jsou důvěrně známé, a filmu dodávají na atmosféře. Celkově mě bavilo na to koukat, a jediné, co mi tam vyloženě vadilo, byla ta otravně uřvaná hudba, která tam každou chvíli burácela, jinak film hodnotím kladně. (02.05.2017)

Krásná pohádka z prostředí kolem Hrubé Skály, jestli je nějaký seznam krásných a typických českých pohádek tak Princ Bajaja do této skupiny rozhodně patří, je to taková ta ideální pohádka o chudém princi, který svou dobrotou a statečností přemůže všechny nástrahy zlého světa a vybojuje si ruku princezny, tady to má ještě o to složitější, že do hry zasáhne zlý loupeživý rytíř, který (světe div se, chce princeznu taky). Okolí kolem Hrubé skály a podzimní krajina podbarvují pohádku tajemností a úžasným duchem, který se umocní s přítomností draka, že už by to pohádkověji asi ani nešlo. Neumím si představit Vánoce bez Bajaji a kdo nemá tuhle pohádku rád, popírá všechny smysly pohádky o dobru, zlu a lásce. (27.12.2015)

Slovenské pohádky české spisovatelky mají své neopakovatelné kouzlo. A stavějí tak pomyslnou laťku pro každého, kdo je chce převést do filmové řeči, proklatě vysoko. V případě BAJAJI - už to jméno je mnohovýznamové - se oběma scénáristům minimálně podařilo dostat do filmu Němcové neuvědomovaný vlastní bohatý tvůrčí vklad (Kachlíkův BAJAJA rozhodně není DVACÁTÝM DEVÁTÝM). Mnohé může být v této souvislosti zpochybňováno, je však zřejmé, že volba krajiny, mystické ovzduší, skrytý i viditelný boj dobra se zlem tu mají skutečně bájeslovnou - ne jen "pouze" pohádkovou - atmosféru. Ivan Palúch je opravdu "šumný chalan" a mladičká Magda Vášáryová skutečně krásnou princeznou Slavěnou. Děj má svou gradaci a i poučenému divákovi se značnou autorskou zručností sugeruje pocity nepředstíraného napětí a nejistoty. Plnokrevná pohádka tak zůstává plnokrevnou pohádkou i tam, kde ji vývoj filmového řemesla (to slovo rozhodně není míněno hanlivě) viditelně překonává. Co zůstává nepřekonané a minimálně pro mne stálé, to je onen opojný pocit krásy a vnitřního uspokojení z báječné pohádky, která, převedena na stříbrné plátno, je ještě hezčí a vábivější než ve své literární podobě. Určitě nejsem sám. (28.08.2007)