foto

Elsa Martinelli

  • nar. 13.1.1935
    Grosseto, Itálie
  • zem. 8.7.2017 (82 let)
    Řím, Itálie

Biografie

Italská herečka Elsa Martinelli pochází z Toskánska, její vlastní jméno zní Elsa Tia. S rodiči se přestěhovala do Říma, kde začala pracovat jako barmanka. V roce 1953 ji objevil módní návrhář Roberto Capucci a uvedl ji do světa modelingu. Půvabná dívka neunikla pozornosti filmařů a vzápětí se mihla v menších rolích několika filmů, jak v Itálii, tak i ve Francii, mezitím se jako modelka snažila prosadit i v Americe. Skutečnou filmovou kariéru odstartoval Kirk Douglas, kterého Elsina tvář zaujala na obálce časopisu. Najal ji pro svou produkční společnost a nabídl ji hlavní ženskou roli ve svém filmu INDIÁNSKÝ BOJOVNÍK (The Indian Fighter, 1955).

Po návratu do Itálie přijala další nabídky k filmování a za titulní roli v komedii DONATELLA (1956) získala Stříbrného medvěda na filmovém festivalu v Berlíně. Po úspěšném startu v Evropě i Americe pak cestovala mezi kontinenty a točila několik filmů ročně. V hektickém tempu se odehrával i hereččin soukromý život, v polovině padesátých let prožila dva krátké vztahy, jejími partnery byli americký herec Sydney Chaplin (1926-2009) a filmový producent Robert Haggiag (1913-2009). Na delší dobu pak její srdce získal bohatý italský šlechtic hrabě Franco Mancinelli, který se s ní v roce 1957 oženil přes odpor své rodiny. Měli spolu dvě děti, dcera Cristiana Mancinelli (*1958) se později stala též herečkou.

Zatímco její tehdejší filmy z italské a americké produkce nejsou u nás prakticky známé, naši diváci ji mohli vidět ve francouzském dobrodružném filmu KAPITÁN (Le capitain, 1959) po boku Jeana Maraise nebo v koprodukční adaptaci Kafkova románu PROCES (Le proces, 1962), který v Evropě natočil Orson Welles. Další francouzský film z té doby, A UMŘÍT Z ROZKOŠE (Et mourir de plaisir, 1960), v němž hrála hlavní ženský part, byl ve své době vnímán jako mírně skandální záležitost a mimo Francii byl uváděn v sestříhané verzi. Točila také v Británii a hvězdné obsazení doplnila ve filmu VLIVNÍ LIDÉ (The V.I.P.s, 1962). Z její stále početné práce v Itálii připomeňme drama DESÁTÁ OBĚŤ (La Decima vittima, 1965), v němž hrála s Marcellem Mastroiannim. V menších úlohách se zúčastnila také několika ambiciózních koprodukčních projektů.

Soukromý život Elsy Martinelli se nadále odehrával v zorném poli médií, její jméno se objevovalo v souvislosti se společenskými událostmi, ale také skandálními večírky s účastí dalších známých jmen té doby. Honoráře z filmů investovala herečka do nemovitostí a vlastnila několik domů v Římě a Paříži. Manželství s Francem Mancinellim skončilo rozvodem v roce 1964, o čtyři roky se Elsa Martinelli podruhé provdala za fotografa Willyho Rizzi. Ještě do konce šedesátých let hrála v Itálii a Francii v několika filmech ročně, z posledních významnějších titulů stojí za zmínku mezinárodně obsazená komedie CANDY (1968) nebo drama CESTY DO KATHMANDU (Les chemins de Katmandou, 1969) v režii André Cayatta.

Později žila spíše v soukromí a v 70. letech se před kamerou objevovala již jen výjimečně. Jejím posledním filmem je americká komedie BYL JEDNOU JEDEN ZLOČIN (Once Upon a Crime, 1992), mezitím se několikrát objevila v televizi a jako vévodkyně di Monteforte stála zatím naposledy před kamerou v italském historickém seriálu ORGOGLIO (2005).

Pavel "argenson" Vlach

Herecká filmografie

Host

TV pořady

1966 Gala de l'Unicef (TV pořad)
1961 La grande farandole (TV pořad)

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace