Una sull'altra

Čistá, ale o to více parádní, stylová a lehce erotická detektivka à la Hitchcock (např. "VERTIGO") a Film Noir, která se celá odehrává v San Franciscu (tak krásnou do detailů natočenou scenérii spolu s nevšední atmosférou jednoho amerického města na kopci, to jsem viděl naposledy snad v "BULITTOVI" nebo ve zmíněném "VERTIGU"). Film byl často označován nálepkou giallo, ale giallo to vážně není, sraženou krev spolu s četnými vraždami tu nečekejte. Filmu dominuje parádní spletitý děj (tajemství, intriky, falešné stopy), výtečná statická kamera, nápaditá choreografie (taneční klub), krásné psychedelické barvy, vzrušující závěr a ty všechny módní doplňky, opravdu báječné:-) Móda sixties byla "NEJ". Marisa Mell byla svého času opravdu luxusní herečka, v tomto filmu a v Bavově "DIABOLIKU" ji to slušelo asi nejvíc. Zároveň to byly zřejmě její dvě nejlepší role vůbec..Její nezapomenutelné, opravdu dusné, striptýzové číslo na motorce, stejně tak jako její hojné nahé scény si budu pamatovat ještě hodně dlouho:-) Téměř hypnotizující hudební doprovod vytvořil opět Riz Ortolani, jeden z nejlepších skladatelů svého času. Esteticky a vizuálně nádherně čistý film a parádní detektivka, to vše v jednom balení. Komentář zde jako třetí v pořadí.. (07.02.2010)

Tohle, že vážně natočil tvůrce Pátera Thomase a Aenigmy?? Neuvěřitelné!! Fakt, jakým způsobem se mistr hnusu vyvíjel je opravdu úžasné a myslím si, že by ho málokdo poznal v tomhle kousku. Perversion story bych označil jako velice povedené pre-giallo sice bez oblíbených Fulciho trade marků, za to s promakaným scénářem a kamerou. Navíc s luxusní pointou a dobrým hereckým ansáblem, což nebýva u toho režiséra vždy zvykem. Je jasné, že tohle ještě nebylo to "pravé žluté giallo", když L' Uccello dalle piume di cristallo chybělo k uvedení rok a inspirace tak mohla být Hitchcockem nebo maximálně Bavou. Ale i přesto bych neváhal tenhle snímek mezi giallo řadit. Fulci vážně na začátku své kariéry válel a teď po shlédnutích všech jeho giallo filmů, ho můžu bez debat zařadit mezi velikány žánru. (24.03.2010)

Vynikající kriminální příběh, na kterém není nic strašidelného ani mysteriozního, ale jehož dokonalost tkví v báječné zápletce. Drama několika postav je nasnímáno skvělou kamerou, jejíž úžasné obrazy doprovází velmi dobře zvolená hudba. Notná dávka nahoty divákovi připomene, že 60.léta přinesla sexuální revoluci a hnutí hippies. Na kvalitním filmovém materiálu nám režisér předkládá pestré obrazy nezávazného života v stripteasovém baru, které jsou v protikladu se záběry na zemřelou ženu a celu smrti. Velmi působivá je scéna milování , kdy sledujeme dvojici zespoda, jako by ležela na červené skleněné desce. Kamera si vůbec vybírá zajímavé záběry - přes sklenice, odrazy na lesklém stropě apod. Vedle precizní formální stránky je navíc příběh, jenž se zdá zpočátku banální, avšak v závěru vyústí ve skutečný boj o život. Jde o ten typ snímků, kdy se zkraje nic moc neděje a přesto cítíte, že jste jím jaksi hypnotizováni a přitahováni. O to více překvapí hlavní pointa. Snímek, ve kterém Fulci dokázal, že se obejde bez gore efektů (mrtvola je sice hnusná, ale ne šokující) a že umí natočit silný film. (19.03.2012)

Priamočiarejší derivát Zväčšeniny mixnutý s Vertigom: fajn feeling 60tych rokov a dôraz na vizuálnu stránku (čo je niekedy na hrane, napr. komická erotická scéna snímaná cez zamatovú šatku), no prekombinovaný príbeh bez dôrazu na budovanie napätia a thrillerovej atmosféry a navyše s hanckockovskou jazzovou hudbou. U mňa to vôbec nefungovalo. PS: Už by sa mohlo konečne prestať označovať všetko talianske zo 60./70. rokov za giallo. Toto nemá s giallom nič spoločné, azda okrem krásnych žien a dôrazu na vizuál. No ak to stačí na zaradenie do žánru, tak giallo točil potom i Fellini. (18.09.2016)

Název slibující rukodělnou podívanou je trochu falešný, přesto jsem byl jako divák uspokojen. Perverze se sice nedočkáme, ale pořádné dávky plíživého erotického dusna rozhodně ano. Setsakramentsky přitažlivá Marissa Mell a stejně tak vzrušující Elsa Martinelli jsou pozvánkou samy o sobě a jejich skryté i odhalené vnady ( dnes se spíše používá termínu kozy) a od Boha daná přirozenost při těch několika spíše decentních erotických scénách působí velmi erektibilně. Díky nim mi pak tak trochu pomalý způsob vyprávění ne však nezajímavého detektivního příběhu utekl jako voda a v samém závěru, kdy sexuální napětí střídá to skutečné, už jsem byl zcela uvolněný a mohl jsem si užít i tuhle třešničku. (24.09.2014)