Biografie
Španělský herec José Luis de Villalonga se svým aristokratickým vzezřením a dvěma metry výšky patřil dlouhá léta k výrazným osobnostem západoevropského filmu, i když jen v menších rolích, kromě toho se prosadil také jako novinář a společenská celebrita. Narodil se v Madridu do významné šlechtické rodiny, jeho celé jméno zní José Luis de Villalonga y Cabeza de Vaca, po otci později užíval titul 9. markýze z Castelvellu. Významnou osobností byl dědeček z matčiny strany, markýz Vicente Cabeza de Portago (1866-1921), který byl španělským ministrem kultury a také guvernérem Madridu. Díky němu patřili Villalongové do kruhu přátel královské rodiny a po vyhlášení republiky ve Španělaku emigrovali.
José Luis prožil pestré dětství a mládí, první dva roky života strávil kvůli špatnému zdraví na německých klinikách, v roce 1931 s rodiči emigroval do Francie, později se na otcův popud zúčastnil španělské občanské války na straně generála Franca. Na rozdíl od otce se ale později s Francovým režimem názorově rozešel a v roce 1945 Španělsko opustil. Téhož roku se oženil s anglickou aristokratkou Essylt Scott-Ellis (1916-1983), díky níž získal příbuzenské vazby na britskou smetánku. Brzy se prosadil jako novinář, jako osobnost pohybující se mezi aristokratickou elitou začal psát články do novin a časopisů. Proslavil jej také první román Las ramblas terminal en el mar (1954), který byl ve Španělsku zakázán a Villalongovi byl zapovězen i návrat do země.
Koncem padesátých let si Villalongy povšimli filmoví producenti a hned jeho debut před kamerou znamenal poměrně velkou roli milence hlavní hrdinky (Jeanne Moreau) ve filmu MILENCI (Les amants, 1958). V průběhu šedesátých let se objevil v řadě dalších filmů, nezřídka v rolích Španělů, připomeňme alespoň významné tituly jako CLÉO OD PĚTI DO SEDMI (Cléo de 5 à 7, 1962) nebo MELODIE PODZEMÍ (Mélodie en sous-sol, 1963). Nabídku z Hollywoodu sice odmítl, ale nakonec právě díky americkému filmu SNÍDANĚ U TIFFANYHO (Breakfast at Tiffany´s, 1961) pronikl do celosvětového povědomí postavou brazilského milionáře José Pereiry.
Také v následujících letech točil několikrát ročně, hlavně ve Francii, příležitostně také v Německu, poměrně často pracoval i v Itálii. V roli italského knížete se objevil také v britském filmu DRAHOUŠEK (Darling, 1965), mihnul se i ve Felliniho titulu GIULIETTA A DUCHOVÉ (Giulietta degli spiriti, 1965), z jeho další filmografie ve Francii připomeňme Verneuilovu kriminálku KOŘIST (Le casse, 1971). Po pádu Francova režimu ve Španělsku se občas vyskytl i ve španělských filmech, zvláště v osmdesátých letech, po boku Sharon Stone hrál ve španělsko-americkém filmu KREV A PÍSEK (Sangre y arena, 1989).
Bohatý byl také soukromý života José Villalongy. Přestože jeho první manželství trvalo přes čtvrt století, rozhazovačný styl života vedl ke konfliktům s manželkou, Villalonga proslul také svými nemanželskými vztahy, mezi nimiž se vyjímá především francouzská filmová hvězda Michèle Girardon. Po rozvodu s první ženou se Villalonga podruhé oženil v roce 1974 se Syliane Morell a adoptoval i jejího syna Fabricia (z prvního manželství měl přitom již dvě děti). V roce 1999 následoval druhý rozvod a třetí sňatek s novinářkou Begonou Anarguren, i toto manželství ale skončilo rozchodem (2002).
Svůj soukromý život včetně bouřlivých vztahů se ženami vtělil Villalonga do čtyř autobiografických knih, mezinárodního uznání se mu ale dostalo díky životopisné knize o španělském králi Juanu Carlosovi, která vznikla jako rozhovor na Mallorce (El Rey: Conversaciones con Don Juan Carlos, 1993). V roce 1994 obdržel Villalonga ve Francii Řád Čestné legie.
José Luis de Villalonga zemřel ve svém domě na Mallorce 30. srpna 2007 ve věku 87 let.
Herec
Filmy | |
---|---|
1992 |
El largo invierno |
1989 |
Krev a písek |
1988 |
La diputada |
1985 |
Tex a pán temnot |
1983 |
Scarab |
Ženy |
|
1982 |
Nacional III |
1981 |
Dos y dos, cinco |
Patrimonio nacional |
|
Patrizia |
|
1980 |
Obrať se Eugenio |
1976 |
Chi dice donna, dice donna |
Dobrák a zlí lidé |
|
1975 |
Co je moc, to je moc |
1973 |
Les Anges |
1972 |
Doživotní renta |
1971 |
Kořist |
Sapho ou La fureur d'aimer |
|
1970 |
Mir hat es immer Spaß gemacht |
Reportages sur un squelette ou Masques et bergamasques (TV film) |
|
1968 |
Le Corso des tireurs (TV film) |
1967 |
L'homme qui trahit la mafia |
1966 |
Tecnica di un omicidio |
Una vergine per il principe |
|
1965 |
Drahoušek |
Giulietta a duchové |
|
Smolař |
|
Tři tváře |
|
1964 |
Báječný paroháč |
Spatřit plavého koně |
|
1963 |
Melodie podzemí |
Premier amour (TV film) |
|
1962 |
Cléo od pěti do sedmi |
La Loi des hommes |
|
Les Bonnes Causes |
|
Pařížanky |
|
1961 |
L'Affaire Nina B. |
Le Rendez-vous de minuit |
|
Les Mauvais Coups |
|
Snídaně u Tiffanyho |
|
Vive Henri IV... vive l'amour ! |
|
1960 |
L'Ennemi dans l'ombre |
1958 |
Milenci |
Seriály | |
---|---|
1996 |
Hostal Royal Manzanares |
1992 |
Fantômes en héritage |
1973 |
La Duchesse d'Avila |
1967 |
Le Comte Yoster a bien l'honneur |
Les Chevaliers du ciel |
|
Rytíř Bouřka |
Host
Pořady | |
---|---|
2004 |
El club |
1997 |
La mirada crítica |
1996 |
Continuarà... |
Millennium |
|
1984 |
Àngel Casas Show |