foto

Zdeněk Pololáník

  • nar. 25.10.1935 (83 let)
    Brno, Československo

Biografie

„Ačkoliv byl od nástupu normalizace až do r. 1989 v oficiální nemilosti, neohroženě hájil svou samostatnou a mravně pevnou pozici a nebál se ani v těch nejhorších letech psát duchovní díla... Nikdy s režimem nekolaboroval a svou pevnou, křesťanskou vírou  podloženou mravní autoritou byl i v těchto nelehkých dobách  oporou pro mnohé kolegy a známé. Jeho pevný nezištný charakter a nepodbízivost ho před ani po listopadu 1989  nenutily k honbě za kariérou, slávou a materiálními výhodami...“ (skladatel Pavel Smutný v dopise Bohumilu Smejkalovi o svém učiteli Zdeňku Pololáníkovi).

Zdeněk Pololáník je skladatel a varhaník a pedagog působící v Ostrovačicích u Brna. „Hudba se mi líbila od malička. Všimli si toho rodiče, hlavně tatínek, který mi umožnil od pěti let hrát na housle,“ vzpomínal Pololáník na své hudební začátky. Na brněnské konzervatoři posléze studoval varhany u prof. Josefa Černockého a skladbu u prof. Františka Suchého. Po ukončení tohoto studia v roce 1957 pokračoval ve studiu skladby na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u prof. Viléma Petrželky a Theodora Schaefera.

V 60. letech byl Pololáník členem avantgardní brněnské skladatelské „skupiny A“ (spolu s Janem Novákem, Aloisem Piňosem, Josefem Bergem a Miloslavem Ištvanem), přičemž složil jednu z prvních elektronických skladeb v tehdejším Československu. Přesto jak říká v jenom z rozhovorů, nikdy nechtěl být modernistou. „Psal jsem si svou muziku, která zajímala interprety i posluchače.

Se svou manželkou Jarmilou, roz. Linkovou, žije Pololáník dlouhá léta v Ostrovačicích u Brna, kde působil jako ředitel kůru a varhaník. V letech 1990–1994 byl též varhaníkem brněnské katedrály sv. Petra a Pavla. Skladatelskou tvorbu Zdeňka Pololáníka lze rozdělit do tří výrazných oblastí. Především jde o hudbu koncertní a hudebně dramatickou. Na jeho kontě je mj. 5 symfonií a několik baletů. V roce 2013 měla v Moravském divadle premiéru i jeho opera nazvaná „Noc plná světla.“ Dále jde o hudbu duchovní, kde stojí za zmínku mj. oratorium „Píseň písní“ pro velký sbor, orchestr a sólisty. V neposlední řadě pak jde o hudbu k filmům, činohrám, pro rozhlas a televizi.

Vytvořil okolo 400 hudeb filmových, televizních, scénických a k rozhlasovým hrám. Spolupracovat přitom s 45 režiséry nebo choreografy. Jeho hudba se objevuje hned v několika filmech Jaromila Jireše jako např. ŽertProdloužený čas či Katapult. Režisér Jireš si mě vybral, protože mu připadlo dobré obrátit se pro hudbu k filmu o Janáčkovi do Brna. Já jsem to odmítal, nechtěl jsem být vedle Janáčkovy hudby, která je ve filmu citovaná. Jireš mi tehdy řekl: ‚Žiješ v Janáčkově městě, v místech, kde Janáček žil a tvořil, učili tě jeho žáci. Kdo jiný by měl hudbu napsat‘,“ vzpomíná skladatel na vznik hudby k dalšímu Jirešově filmu Lev s bílou hřívou. S Pololánikovou hudbou se dále můžeme setkat v seriálech Synové a dcery Jakuba skláře nebo Gottwald.

V roce 2005, u příležitosti jeho sedmdesátých narozenin, byl po něm pojmenován Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka v České Třebové. „Bylo potěšující, že si mě všimli. Důležitější ale je, že se ředitel festivalu František Preisler věnuje vydávání soudobé duchovní hudby,“ říká skladatel.

Potěšující je pro Pololáníka jistě i fakt, že má ve své rodině pokračovatele hudební tradice. Jeho dcera Jana Kubová-Pololáníková je varhanice, syn Petr Pololánik je dirigent, aranžér a skladatel.

Honza "HonzaBez" Bezděkovský

Skladatelská filmografie

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace