foto

Pierre Dux

  • nar. 21.10.1908
    Paříž, Francie
  • zem. 1.12.1990 (82 let)
    Paříž, Francie

Biografie

Herec Pierre Dux, vlastním jménem Pierre Alex Vargas, patřil především k významným osobnostem francouzského divadla, během několika desetiletí ale nashromáždil také bohatou filmografii. Narodil se v Paříži a pocházel z herecké rodiny, jeho matkou byla divadelní herečka Émilienne Dux (1874-1950), méně známým hercem byl i otec Alexandre Vargas. Po vzoru rodičů se pak sám vydal na uměleckou dráhu a vystudoval herectví na pařížské Národní konzervatoři dramatických umění. Na jevišti se uvedl velmi slibně v Lazebníkovi sevillském v Comédie Française (1929).

Po několikerém hostování v Comédie Française se nakonec v roce 1935 stal stálým členem této legendární scény a působil tu deset let, v době zmatků na konci války zde zastával krátce i funkci ředitele (1944-1945). Na jevišti začínal menšími úlohami a díky tomu jich byl značně vysoký počet, až v polovině třicátých let se dostal k velkým rolím, převážně ve francouzském repertoáru (Měšťák šlechticem, Figarova svatba), později začal i režírovat (Cyrano z Bergeracu).

Od roku 1932 se Pierre Dux příležitostně objevoval i ve filmu, výrazně na sebe upozornil poprvé až dramatem MODRÝ EXPRES (Retour à l´aube, 1938), v němž vytvořil manželský pár s Danielle Darrieux. Po válce pak dostal několik příležitostí v postavách historických osobností, například v prvním francouzském oscarovém filmu PAN VINCENT (Monsieur Vincent, 1947) hrál kancléře Séguiera, poté se objevil v několika životopisných filmech. Mezitím po odchodu z Comédie Française účinkoval v různých pařížských divadlech, v roce 1945 absolvoval také turné s Molièrovou hrou Scapinova šibalství v Německu, o dva roky později získal čestné členství v Comédie Française.

V letech 1948-1952 byl Pierre Dux ředitelem divadla Théâtre de Paris, samozřejmě zde také hrál a režíroval. Krátce působil i jako pedagog na Národní konzervatoři (1953-1956) a jeho žáky zde byli například Jean-Paul Belmondo, Jean Rochefort nebo Catherine Samie. Mezitím přibývaly další filmové role, vidět jsme jej mohli například jako plukovníka ve slavných VELKÝCH MANÉVRECH (Les grandes manoeuvres, 1955), účinkoval také v mezinárodních koprodukčních projektech (GOODBYE, AGAIN, 1961; SPATŘIT PLAVÉHO KONĚ – Behold a Pale Horse, 1964). Své působení v divadle mezitím rozšířil o scény Théâtre de la Madeleine nebo Théâtre de l'Oeuvre, kde v roce 1962 získal divadelní cenu Prix du Brigadier.

Po účasti v několika válečných filmech vytvořil Pierre Dux postavu generála četnictva v oscarovém filmu Z (1969), režisér Costa-Gavras jej pak přizval i do svého dalšího filmu ZVLÁŠTNÍ ODDĚLENÍ (Section spéciale, 1975), objevil se také v kriminálkách dobře známých i u nás (HEROIN – La horse, 1970; TŘI MUŽI NA ZABITÍ – Trois hommes à abattre, 1977). V sedmdesátých letech ale jinak Dux svou hereckou práci omezil na minimum; v letech 1970-1979 byl totiž generálním ředitelem divadla Comédie Française, souběžně vedl scénu Théâtre Odéon a manažerská práce jej plně vytížila. Ve výkonu funkce ředitele následoval svého předchůdce Maurice Escande, umožňoval práci mladým režisérům a hercům a rozšířil hraný repertoár. Velkou událostí byla oslava 300. výročí úmrtí Molièra (1973), v letech 1974-1976 pak proběhla přestavba hlavní budovy.

Po odchodu z Comédie Française se Pierre Dux znovu příležitostně věnoval divadelnímu herectví, na jeho konto přibyly i další menší role ve filmu a televizi. Naposledy se objevil ve filmu Nelly Kaplanové ROZKOŠ LÁSKY (Plaisir d´amour, 1991), který byl uveden až po jeho smrti. Mezitím získal v roce 1989 divadelní národní cenu Grand Prix a nakonec krátce před smrtí obhájil Molièrovu cenu za svůj výstup v Horovitzově hře Chvíle pravdy. Pierre Dux zemřel v Paříži 1. prosince 1990 ve věku 82 let. Jeho dcera Fanny Delbrice je též herečkou.

Pavel "argenson" Vlach

Režijní filmografie

Filmy

1972 Électre (TV film)
1971 Misanthrope, Le (TV film)

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky