Samuel Goldwyn

"Jsem ochoten připustit, že nemusím mít vždy pravdu, ale nikdy se nemýlím."

Narodil se jako Szmuel Gelbfisz do polské židovské rodiny; byl nejstarším z šesti dětí. Otec obchodoval s nábytkem a po jeho smrti se Szmuel vydal pěšky a s prázdnými kapsami do Německa. Odtud se přesunul k příbuzným do anglického Birminghamu, kde strávil několik let v obchodě s kovářskými potřebami, žebral a užíval jméno Samuel Goldfish. V roce 1898 se přes Kanadu vypravil do Spojených států. Práci našel v oděvním průmyslu, konkrétně v Gloversville ve státě New York a díky svým schopnostem se brzy vypracoval na úspěšného obchodníka s rukavičkami.

V roce 1913 za účelem tvorby celovečerních filmů založili se svým švagrem, tehdy broadwayským producentem Jessem L. Laskym, Cecilem B. DeMillem a Oscarem Apfelem "The Jesse L. Lasky Feature Play Company". V Los Angeles si pronajali zemědělskou budovu (dnes zde sídlí "Hollywood Heritage Museum") a jejich prvním dílem byla INDIÁNSKÁ NEVĚSTA (1914), šlo mimochodem o první celovečerní hollywoodský film. V letech 1910-1915 žil Goldfish s Blanche Lasky; ze vztahu vzešla dcera Ruth Capps (1912-2002).

V roce 1914 byl "Paramount Pictures Corporation" firmou zabývající se výměnou a uváděním filmů a sháněla do distribuce další snímky. V červnu 1914 podepsala smlouvu s "The Jesse L. Lasky Feature Play Company". Jedním z dodavatelů Paramountu byla i "Famous Players Film Company" (aka "Celebrated Players") Adolpha Zukora. V roce 1916 se všechny tři společnosti sloučily do "Famous Players-Lasky Corporation", jejímž prezidentem se stal Zukor, Goldfish byl jmenován předsedou představenstva a Jesse Lasky prvním viceprezidentem. Po sérii konfliktů s Zukorem Goldfish na funkci v září 1916 rezignoval.

"Ústní smlouva nemá cenu papíru, na kterém byla sepsána."

V listopadu téhož roku se dal Goldfish dohromady s broadwayskými producenty Edgarem a Archibaldem Selwynovými a název nové společnosti kombinoval obě jména: "Goldwyn Pictures". V roce 1918 si změnil jméno na Samuel Goldwyn a v roce 1923 byl přinucen firmu opustit a založil "Samuel Goldwyn Productions". Prvním film, POTASH AND PERLMUTTER (1923), byl uvedený společností "First National Pictures". Některé z prvních snímků nesou jméno "Howard Productions" podle Goldwynovy ženy, herečky Frances (vzali se v roce 1925 a svoji zůstali až do jeho smrti; měli spolu syna - Samuel Goldwyn Jr. )

"Goldwyn Pictures" získal v roce 1924 Marcus Loew a zahrnul ji i s jejím logem ("Leo the Lion") do své společnosti "Metro Pictures Corporation", kterou následně přejmenoval na "Metro-Goldwyn-Mayer" (MGM), se kterou však kromě jména neměl Goldwyn ni společného, nezastával v ní tedy žádnou funkci. Sám spolupracoval s nejznámějšími scénáristy, režiséry a herci (smlouvu u něj podepsal mj. Ronald Colman, Gary Cooper a David Niven) a ve své době byl nejúspěšnějším nezávislým producentem v celých Státech. Jeho filmy byly zárukou kvality, nikdy nevyprodukoval "béčkový" film.

"Vím, že to pro vás bude šok, pane Goldwyne, ale v celých dějinách, což znamená miliardy a miliardy lidských bytostí, tak příběh ani jedné z nich neskončil šťastně." (scénáristka Dorothy Parker, když Goldwyn trval na scénáři se šťastným koncem)

Spolupráce s Johnem Fordem, ARROWSMITH (1931), vyústila do nominace na Oskara pro "nejlepší film". Pod většinou jeho slavných filmů je však podepsán režisér William Wyler: TOVÁRNÍK DODSWORTH (1936), V NEWYORSKÉM PŘÍSTAVU (1937), NA VĚTRNÉ HŮRCE (1939), LIŠTIČKY (1941) a NEJLEPŠÍ LÉTA NAŠEHO ŽIVOTA (1946) se také dočkaly oskarových nominací a posledně zmíněný je proměnil na zlatou sošku hned sedmkrát. Ve 30. letech uváděl Goldwyn své filmy skrze "United Artists", ale od roku 1941 až téměř do konce své kariéry prostřednictvím "RKO Radio Pictures".

V 50. letech pracoval Samuel Goldwyn na řadě muzikálů, např. HANS CHRISTIAN ANDERSEN (1952) nebo FRAJEŘI A SAZE (1955) s Marlonem Brandem a Frankem Sinatrou podle úspěšné broadwayské produkce; šlo o jediný nezávislý film uvedený studiem MGM. Jeho poslední film-opereta PORGY A BESS (1959) se Sidneym Poitierem a Sammym Davisem Jr. podle Gershwinovy opery, byl sice nominován na tři Oskary (získal jednoho, za hudbu), ale propadl u kritiků i finančně. Goldwynovi, který o natočení snil od roku 1935, kdy operu poprvé viděl na jevišti, přinesl velké zklamání a z distribuce byl nakonec na nátlak rodiny stažen.

Rád se vydával na dlouhé procházky, na kterých ho vždy doprovázela limuzína s řidičem. Byl vášnivým hráčem pokeru, proslulým svoji náladovostí, šetrností a nestandardním chováním. Nikdy se nenaučil plynně anglicky; slova občas překrucoval a užíval nevhodně. Zůstala tak po něm řada průpovídek, které ale často pramenily jen z neznalosti jazyka (tzv. goldwynismus). Syn Samuel Goldwyn Jr. (1926-2015) založil po smrti otce nezávislou distribuční společnost "Samuel Goldwyn Company", kterou později získali "Orion Pictures" a která v roce 1997 přešla pod mateřskou MGM.

"Ženy budou chodit do kina, aby za prvé viděly film a filmové hvězdy a za druhé, aby viděly nejnovější módu."

Ve filmovém průmyslu je dnes aktivní řada jeho vnuků: bratři John – produkční prezident u "Paramount Pictures" a Tony – herec, producent a režisér a dále Peter Goldwyn - spoluprezident "Samuel Goldwyn Productions". Vnučka Liz Goldwyn (sestra Petera) měla zase pořad na HBO a vnučka Catherine Goldwyn založila "Sound Art", neziskovou organizaci k výuce populární hudby v Los Angeles. Synovec Fred Lebensold (1917-1985), jehož matka, Samuelova sestra, se navzdory značnému úsilí bratrů koncem 30. let stala nakonec obětí holocaustu, se stal známým architektem: projektoval po Kanadě a Spojených státech víceúčelové koncertní síně.

Na základě Goldwynovy závěti byla vytvořena charitativní nadace s mnohamiliónovým rozpočtem, která dnes mezi jinými financuje "The Samuel Goldwyn Writing Awards" (každoroční spisovatelská soutěž otevřená všem studentům Kalifornské univerzity; jedním z vítězů byl např. i Francis Ford Coppola), poskytla finance na stavbu hollywoodské knihovny ("Frances Howard Goldwyn Hollywood Regional Library") a průběžně financuje speciální domov pro seniory s nemocnicí ("Motion Picture & Television Country House and Hospital").

Za zásluhy o filmový průmysl má Samuel Goldwyn od roku 1960 svoji hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy a jeho jméno dnes nese i divadlo v Beverly Hills, ve kterém Akademie filmového umění a věd vyhlašuje každý rok v lednu nominace na Oskary. Ostatní ocenění: Pamětní cena Irvinga G. Thalberga (1947), Cena Jean Hersholtové za humanitární činnost (1958), Prezidentská medaile svobody od Richarda Nixona (1971) a Cena Cecila B. DeMilla (1973) udělovaná každoročně na ceremoniálu Zlatých glóbů.

"Nemyslím si, že by měl někdo sepisovat svoji autobiografii dříve než umře."

Marek "džanik" Janík