dormouse

Asi dvě třetiny filmu se nic neděje, jen dva krásní úspěšní lidé spolu začnou chodit, a celé se to vleče, tak nějak matně tušíte, že Parkinsonova nemoc může být opravdu velký průšvih, ale celý film je ten průšvih tak vzdálený, že nevíte, co si o tom vlastně myslet. Jediné, co víte jistě, je, že onemocnět Parkinsonem je opravdu velká smůla a stát se dealerem Viagry je terno za všechny peníze.

Takový zběsilý thriller o drogových dealerech, kde je tolik postav, které převlékají kabát, že nakonec nevíte, kdo je zlej a kdo dobrej. Ale angličtina překrásná.

Slza, která se vynoří v koutku oka Sanry Bullock, aby se vzápětí oddělila od tváře a plula beztížným prostorem kosmické lodě, je sice pěkný zážitek, ale na 4 hvězdy nestačí. Možná kdybych šla do to toho Imaxu, byla bych pohlcena víc, ale já nesnáším dabing. No a dost mne iritovaly nesmysly typu Sandra Bullock listuje v manuálu jak pro idioty, aby zjistila, jak vesmírný modul ovládat, a klišé typu krásná astronautka jen ve spodním prádle v modulu, ve kterém nic moc nefunguje, natož topení, které by vnitřní prostředí ohřálo o nějakých 290 stupňů celsia, tedy z průměrné teploty vesmírného prostoru -270. Ale líbí se mi klišé, (Vetřelec, Kill Bill apod) kdy to jedna holka všechno zvládne, případně to někomu natře.

12 letý Shaun přišel o otce ve válace o Falklandy a potřebuje nějaký mužský vzor. Nachází jej v pravicově smýšlejícím Combu, který se vrací z vězení. Brzy však zjistí, že si v životě bude muset na všechno vystačit sám. Zahráno výtečně, 12 letý Shaun Thomas Turgoose je skvělý.

Podle mne to není vůbec film o neonacismu, ale o judaismu, o rozporech, pochybách, jimiž každý inteligentní Žid, studující Tóru prochází, o složitosti víry, o podstatě židovství. Na jednu stranu Danny nenávidí stvořitele za pasivitu, kterou svému národu přikazuje, a odmítá se jí řídit, na druhé straně chápe, že utrpení je to, co lidi posouvá dál. Jak řekla jeho přítelkyně Carla: třeba je to, že se stvořiteli podřídíme, jsme jím zkoušeni a nakonec rozdrceni, to nejlepší, co můžeme dělat.

Spíš lepší tři hvězdy. Berte to jako upoutávku na cestu po Španělsku, zvláště na pouť do Santiaga de Compostela. Ale všechny hlavní postavy mne celou dobu velmi lezly na nervy, zvláště ta blondýna, a celé se to vleklo a vleklo a vleklo.

Thriller, v němž se místo peněz platí časem, krade se čas a o čas běží. Není to ale nijak převratná myšlenka a na film do rána zapomenete, pokud vás ovšem nebude trápit otázka, jak mohla Amanda Seyfried běhat v kratičkých minišatičkách sahajících sotva pod Venušin pahorek, a ve vysokých podpadcích, na nichž většina z nás, obyčejných lidí nedokáže ani rovně chodit.

Velké nadšení. Po dlouhé době mne zase Woody Allen velmi mile překvapil. Bála jsem se, že jde o vážný příběh typu Match point či Kassandřin sen, ale není tomu tak. Komedie je to sice velmi hořká, ale pořád zůstává komedií. Woody Allen se vymanil z klišé svých freudovsky zakomplexovaných intelektálů a dělá si srandu z arogantních, bohatých a nafoukaných američanů a není to žádná legrace předvídatelná. Vynikající Cate Blanchett i Sally Hawkins.

Ale jo, asi je to dobré, ale já jsem to nějak prospala a budily mne palby z kulometu a řvaní amerických vojáků.

Lehká retrokomedie z 70. let. Jak milé, vidět, že se vše opakuje, že neholená mládež není nic nového a že civilizace tady bude navzdory lidem, kteří ji odmítají. Moc moc milé.