Plangi

Kde se vzal, tu se vzal Tom Ford, jenž ve svém režisérském debutu v sobě umělecké oko módního návrháře rozhodně nezapře. A Single Man se opírá o silné výrazové prostředky, ať už se jedná o hru s barvou, kostýmy nebo kamerové vychytávky, jež doplňuje velmi emotivní soundtrack, a má pevný základ v perfektně zahraných postavách. Nabízí se otázka, zda se pod tou vší vytříbenou stylizací neukrývá jen obsahová prázdnota. Rozhodně ne. Otázka smyslu proč žít je sice látkou už dosti provařenou, leč v případě tohoto snímku právě forma zprostředkovává velice intimním a nepovrchním způsobem pocity hlavní postavy, která řeší toto dilema na poli jednoho dne. A Single Man je ukázkou perfekcionalismu v každém ohledu, která sice nenadchne každého, ale minimálně o mě se zvýšil počet těch, co po skončení zůstali ohromeni a beze slov. 91%

Donnerův Superman z roku 1978 je pro mne zcela esenciální dílo na poli superhrdinských snímků. Jednak proto, že jsem jej viděl jako první a hned z toho byla láska na první zhlédnutí (mluvím stále o filmu) a jednak proto, že jde o snímek mnohovrstevný, zábavný, obsahující psychologickou hloubku i milostnou linku a přesto ne kýč. Velká škoda, že to v dalších třech pokračováních šlo postupně, s prominutím, do sraček. Bryan Singer, který předvedl už ve svých X-men, že má cit pro komiksové adaptace, vzkřísil Supermana přesně tak, jak si jej pamatuji a jak jsem si představoval, že má důstojné pokračování vypadat. Ta míra nostalgie, spojená s se spousou odkazů na Donnerovo dílo, krásně zahřála na srdci. Navrch perfektní casting v čele Routhem a Speceym, ale maličko jsem měl problém s Kate Bosworth, jejíž Lois spíš Lois nebyla. Za ten návrat ad fontés po stránce obsahové jsem Singerovi vděčný, i když to studiu, vzhledem k očekávání dnešního publika, nevyneslo kýžené tržby a mě tak připravilo patrně o další možné pokračování pod taktovkou Singera. 95%

Jak já ty kriminálky na x způsobů a x měst nemusím, tak musím přiznat, že ve spojení s upírsko-romantickou linkou mě to hned od prvního dílu chytlo, postupně díl po díle odzbrojovalo a po dokoukání si zajistilo místo v seriálových horních deseti a hlavně trůn na poli těch upírských. Zákonitosti upířího světa jsou patřičně upraveny, aby vyhovovaly potřebám seriálu (sluneční světlo pouze vysiluje, upír spí v mrazáku, kolík do srdce pouze paralyzuje, apod.), pro mě asi nejstravitelnější obraz upírů 21. století ze všech těch novějších pokusů o refresh. Krom skvělých scénářů každé epizody jsou hlavními esy Moonlightu neotřelé mono/dialogy se spoustou jemného černého humoru a chytře napsané postavy, z nichž snad žádná nevzbouzí ani náznak antipatií. Naopak, hlavní dvojice je absolutně bezchybná. On, soukromé očko, upír, který nesnáší to čím je…Mick St. John je chodící charisma a opravdový charakter, vedle kterého všichni ti Edwardové (TS), Billové (TB) a jim podobní vypadají jako břídilové. Ona, bulvární reportérka, člověk…Beth je zpočátku zmatená z pravdy o Mickovi, ale později se oba doplňují ve svých profesích a jiskření na sebe nenechá dlouho čekat. Nezbývá než si ťukat na čelo nad logikou studií, protože ten konec zvonec po 16. epizodě byla takřka podpásovka. 91%

V první řadě bych chtěl podotknout, že zdejší obsah je mírně řečeno zavádějící. K filmu: Tedy musím uznat, že jsem měl ve své filmotéce utajený poklad, na který se prášilo dobrý rok. Urbania je zpočátku velice těžko uchopitelná, mně samotnému neprůhlednost té vší symboliky trochu vadila. Možná to bylo tím, že jsem byl rozčarován už z mnoha titulů, které se tvářily podobně a ve výsledku se jednalo pouze o zastírací manévr vratkého scénáře. Ale i tak jsem si nechal se zaujetím dál vyprávět příběh jedné noci o hledání „pana neznámého“, plné zvláštních příhod, vidin, dialogů. A dočkal jsem se. Tedy, vše docvaklo a já smekám před scénáristou za správně načasované rozuzlení, které mě fakt položilo. Neméně chvály si zaslouží velice osobitá režie Jona Matthewse (zde pod pseudonymem Jon Shear) a představitel hlavní role Dan Futterman. V průběhu filmu se mnohokrát objevuje motiv historek…Urbania o jedné takové historce vlastně je a právem si zaslouží být zhlédnuta.

K této britské „Q“ minisérii jsem se dostal jako většina až po zhlédnutí její známější americké verze, která je co do počtu dílů sice obsáhlejší, ale obsahem o to víc plytčejší. Po trochu rozpačitém začátku se rozběhl hodně zábavný kolotoč událostí okolo ústřední dvojice nejlepších přátel Vince a Stuarta. Seriálu nechybí správně „teplý“ vtip a spád, protagonisté nejsou jen emočně ploché figurky, takže není težké si je v krátké době oblíbit. P.S.: Za veliké plus považuji, že se série věnovala především komplikovanému vztahu Vince a Stuarta, než nabízející se laciné romanci mezi Stuem a Nathanem, k čemuž sklouzli amíci ve svém klonu. EDIT: Po druhém zhlédnutí zvyšuji na plný počet.

Tvůrci na to šli chytře. Už od počátku filmu je hlavní protagonista představován jako osoba, kterou změnila léta ve vězení pro mladistvé a hlavně vlastní touha stát se někým jiným, lepším, než kým býval jako dítě. V prostřizích právě z dětské minulosti Erica je ukázána spousta situací, která jej dovedla až k jedné hrůzné události, u které se můžeme pouze domnívat, zda byl přímý aktér nebo přihlížející. Film nesoudí, nechává možnost divákovi si vybrat, zda bude nadále v hlavní dějové linii po propuštění z vězení sympatizovat s (nyní už) Jackem, nebo jej odsoudí stejně tak jako to udělali jeho údajní nejlepší přátelé po odhalení jeho pravé identity. Jack je kluk s velkým srdcem, zmítaný stále ve vlastní nejistotě, v každém momentě stíhaný pocitem viny, taktéž schopen velké lásky. Zasloužil si druhou šanci, leč osud a lidé jsou svině… Film má dvě nej: 1) Andrew Garfield. To co předvedl je brilantní výkon, který mě odrovnal, jak už dlouho žádný. Toho chlapce si bedlivě ohlídám do budoucna a mám zas o důvod víc těšit se na Imaginarium dr. Parnasse. 2) Velice působivá kamera. ***** . Tečka.

Doposud mně neznámý režisér Rémi Bezançon dokázal natočit jedno z nejlepších rodinných dramat, které jsem měl tu čest v poslední době vidět. Příběh sleduje cca. 12 let života rodiny Duvalových formou několika kapitol. V každé z nich se děj soustřeďuje na významnou událost spojenou s jedním členem rodiny, v konečném důsledku však mající dopad na fungování rodiny celé. Spousta situací, které ve filmu nastaly, je poplatná danému subžánru, leč film se chytře vyhnul právě těm vyobrazením, které „jsme už někde viděli“. Navíc po necelých dvou hodinách filmu budete mít pocit, že rodinu Duvalových znáte už dlouho. Herci svoje postavy učinili živoucími bytostmi, s nimiž budete rádi sdílet strasti i radosti ve velmi barvitém období, které nám film přibližuje a nejednou nám bude připomenuto jak důležité jsou pro každého z nás základní aspekty rodiny…láska, opora, porozumění. K velmi dobrému a krásnému filmu navíc dokonalý soundtrack…5*.

Zhlédnuto naživo a nutno podotknout, že jsem byl naprosto odrovnán. Značnou spoluúčast na tom měla B. Hrzánová. Hrdý Budžes nezradil!

Že bude děj vyprávěn přeházeně, jsem netušil a chvíli mi trvalo si dát souvislosti dohromady a přivyknout si onomu stylu. Propletenec tragických osudů tří diametrálně odlišných hlavních protagonistů a jejich rodin je bravurně zrežírovaný, hraje na city velice silně, ale ne s prvoplánovou agresivitou. Se superlativy nemůžu šetřit ani co se týče herců. Ústřednímu triu patří dík za strhující herecké výkony, díky nimž tomu návalu emocí málokdo těžko odolá. Ztráta, vina, vděčnost, odplata...21 grams je opravdu silné drama, které mi v průběhu sledování nejednou sebralo dech. 100%

Je začátek školního roku a Melinda se po prázdninách vrací do školy. Několik záběrů nám dává tušit, že je všechno jinak než tomu bývalo před prázdninami. Co se stalo, že jí všichni nazývají práskačkou a že očividně její popularita nebyla vždy tak tristní? Postupně zjišťujeme, že outsiderství hlavní hrdinky má závažnou příčinu a že se ve svém mlčení svým způsobem vyrovnává s hroznou událostí jedné noci. Speak je film sympatický hlavně svým minimalismem, netlačí zbytečně na pilu a k jádru věci se dostáváme pozvolna. Prostředí americké střední školy je už samo o sobě dost depresivní, ještě více umocňující Melindiny myšlenky. O kvalitách herectví Kristen Stewart, na jejímž silném výkonu to vše stojí (ne padá), netřeba se zmiňovat. Myslím, že o téhle sličné dívence ještě hodně uslyšíme, nejen ve spojení s The Twilight saga.