Plangi

Enterprise je spolu s Voyagerem bezesporu to nejlepší ze Star Trek seriálového universa, a to nejen díky dost dobré úrovni triků. V provopočátku mi posádka ne až tak sedla (Tripa nerozdýchám asi nikdy), ale postupem času jsem se s nimi sžil a stali se vedle té Kirkovy mí nejoblíbenější, hlavně tím, jak jsou postavy prokresleny. I jim samotným to kvůli charakterové rozdílnosti zpočátku trochu drhlo. Co se týče seriálu samotného, první dvě sezóny nejsou nic nového pod sluncem. Ten pravý nářez začíná s ucelenou sérií no.3 a výborné tempo vydrží až do bohužel předčasného utnutí seriálu v závěru 4. série. Zajímavé je množství akčních dílů, kterých je v ENT požehnaně, doba před založením Spojené federace planet k množství konfliktů přímo vybízí. Co mi ale vadilo, to bylo dost přestřelené cestování časem - dvojdíl Stormfront byl už fakt trochu moc. Archer by si filmík opravdu zasloužil, ale toho se stěží dočkáme...aspoň Porthosovi se dostalo zmínky v novém filmu Star Trek J. J. Abramse:-)

Star Trek: Epizoda I aneb "Jak to všechno (ne)začalo." Abrams konečně vypustil do světa svoje dlouho očekávané dítko. Před návštěvou kina se mi dostavoval nepříjemný pocit, jak to asi dopadne, když se té doposud velice konzervativní látky ST světa pustí někdo se zcela určitě jiným přístupem. Tak tedy jak to dopadlo. Jakožto fanoušek (rozuměj ne pravověrný trekkie) jsem z kina odcházel ohromený, nevědom si přítomného času ani prostoru a s nostalgickou slzou na krajíčku. Nicméně po vstřebání tohoto bombastického zážitku vylezlo na povrch pár výtek. Děj byl opravdu ne až tak komplikovaný, k jeho dobru přispělo (ne poprvé ani naposled ve ST vesmíru) použití cestování časem a paradoxů. Logiku ovládali očividně asi jen vulkánci, na počet do očí bijících nesrovnalostí by mi nestačily prsty na rukou. Opravdu lepší se v tom moc nenimrat. Kompenzace tempem filmu, obsazením rolí, hereckými výkony, civilnějším pojetím oproti předchozím ST filmům a v neposlední řadě technickým zpracováním, vše výše zmíněné strká do pozadí, tudíž výsledný dojem opravdu mnoho neztrácí. Svůj nemalý díl sehrála i notná dávka zdravého nadhledu, souvisejícího s množstvím odkazů na dřívější příběhy kapitána Kirka...Tak mne napadá, co si odnesou z filmu diváci Star Trekem doposud nepoznamenaní? No, to už nechám na nich. Logika mi velí těšit se na další pokračování, jež má hodně dobře nakročeno... P.S.: Archerův bígl mne rozplakal smíchy:-) 91%

Znáte ten pocit, když si myslíte, že Vás něco nemůže překvapit a ono to nakonec překvapí nadmíru? Po delší odmlce jsem sáhl po nějakém kousku ze severské produkce a znovu jsem byl utvrzen o její výjimečnosti. Uvěřitelné, to je to slovo, které charakterizuje postavy a dějový vývoj. Příběh o období vlastního poznání v životě Jarleho, který najednou stojí před nelehkým dilematem, je nevtíravý, místy vtipný, místy smutný, ale hlavně se nesnaží být prvoplánový. Happy end v pravém slova smyslu se nekonal, snad o to víc mne dokázal symbolicko- dramatický závěr filmu naprosto odzbrojit.

"Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina." Filmové komiksové adaptace patří v poslední době mezi mnou vyhledávané filmy, i když jsem v životě krom Kačera Donalda a Rychlých Šípů na komiks na papíře nesáhl. Watchmen jsou především vybočující z řady svých bratrů superhero filmů, a to hlavně tím jak podává obraz svých hrdinů. Zpracování u mě jednoznačně zabodovalo. Na začátku jsem byl hozen do jámy lvové, ale díky množství nerušících flashbacků, osvětlujících způsob jednání postav a pro děj důležité události v minulosti, jsem se z ní dokázal vyhrabat a nechat se strhnout jak výborným příběhem okořeněným otázkou osudu lidstva, tak vizuální stránkou, jež ke svému dobru není tak megalomanská jak u dřívějšího Snyderova opusu 300, ale ušitá přesně Strážcům na míru. Navíc film se nese ve značně syrovém duchu a nebere si servítky s otevřeným podáním brutálnějších scén. Watchmen mne hodně uchvátili a nebojím se je tedy nazvat výtečným dospělým komiksovým filmem. 95%

No, nazvat Sunshine originální dechberoucí podívanou, to bych krapet přestřelil. Dokonce bych si troufl tvrdit, že originality je tu jako šafránu. Ale v konečném důsledku je to vlastně totálně fuk, dostal jsem přesně to, co jsem chtěl. Díkybohu za absenci přehršle patosu a fackujících nesmyslů, tím mi vlastně odpadly rušivé elementy a nic mi nebránilo vychutnat si Sunshine jako jednu z nejlepších žánrovek posledních let.

Po J.K.Rowling tu máme další ženu v domácnosti, Stephenii Meyer, která vyplodila další veleúspěšnou knižní fantasy sérii, následovanou jejím zfilmováním. Jako před lety u Pottera, jsem počáteční mánii kolem knih přešel bez zájmu a nechal se ukecat až na návštěvu kina. A opět přišel ten pocit velkého překvapení. Ač se jedná o příběh celkem jednoduchý a předvídatelný, film se naštěstí nestal pouze neslanou nemastnou upírskou harlekýnkou, jak se mohlo lehce stát ( s tím jsem původně do kina šel). Mix fantasy/romance zabalený do extra „cool“ hábu je vybalancován skvěle. Jistě, je to film hlavně pro onu již zmiňovanou cílovou skupinu holčiček generace Bravíčka, ty se v Belle rády poznají, ale tvůrci to díky bohu nepojali až tak "cíleně", takže si i průměrný divák si více či méně na své přijde. Já si odnesl celkem dost:-) Po přečtení knižní předlohy můžu konstatovat, že scénář dopadl nadmíru dobře. Vyzdvihuje přesně ty důležité momenty, které v knize nejsou bůhvíjak poutavě podány. I tak je ale milostné sbližování trochu přetažené, vypořádání s hlavním záporákem je zase moc krátké a Belle trochu dlouho dochází čím je onen týpek, kterým je tak fascinována. Hlavní silné momenty přijdou ve chvíli, kdy je Bella konfrontována s Eddieho „rodinkou“, baseball Cullenových v bouřce nemá chybu. Obsazení rolí vcelku padlo, Kristen Stewart svojí dychtivou a toužící Bellu zvládá na výbornou a Robert Pattinson nemá ani k nějakým extra výkonům vzhledem ke své roli moc prostoru, přesto by mohl častěji obměnit výraz ve tváři. Suma sumárum 91%.

To, co jsem od Nového světa čekal, jsem nedostal. To, co jsem dostal, jsem teda opravdu nečekal. A je to jenom dobře. Místo klasické opulentní, historických faktů se držící podívané, kterých Hollywood vysypal už poměrně dost, jsem se mohl nechat pozvolna unášet krásným poetickým příběhem nejen velké lásky (pěkně to zahýbalo mým žebříčkem top love story), nezdolnosti lidského ducha, ale především touze po poznání nových světů. Způsob, jaký režisér zvolil pro zprostředkování tohoto příběhu, nebude nejspíš pro každého lehce stravitelný. Všudypřítomné obrazy přírody, útržkovité monology a dialogy, pohledy a výrazy postav…zní to jako kýč? Ano. Je to kýč? V žádném případě. Až doposud jsem žádné Malickovo dílo neviděl, ale po Novém světě vím, čí režijní filmografii vzít útokem. Nebudu zbytečně stupňovat slovo nádherný, snad stačí když zmíním, že pro cíťu jako jsem já, to byl jeden z nejemotivnějších filmových zážitků vůbec.

Co dodat. Příběh nijak vyjimečný, ale ten svět kde je všechno zasazené, to byla pastva pro oči. Originalita nápadů mne totálně usadila, to se mi u animáků stalo...počkejte, nestalo!

Dílko, které překvapivě vzešlo z polské socialistické produkce, pobaví především papundeklovou naivitou a satirickým humorem, i když ne všechny symboly bude dnešní divák s to identifikovat.

Esenciální surrealismus v podobě zpracování Alenky v říši divů. Jednoznačně nejlepší Švankmajerův celovečerák, u nás prakticky nedoceněný, což je veliká škoda. Po prvním zhlédnutí jsem nestačil žasnout nad tvůrcovou imaginací, tak neskutečně hravou, tak moc přibližující nám právě tu dětskou fantazii, které jsme bohužel (nebo snad bohudík) už odrostli. Dechberoucí...100%. Jsem moc zvědavý s čím přijde Tim Burton a jeho Alenka...