Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Drama
  • Akční

Poslední recenze (601)

plakát

Kovboj Bebop: Lovec odměn (1998) (seriál) 

Jazz miluju, noir mi voní a sci-fi taky nepohrdnu. Proč tedy jen tři hvězdy? Bebop je kult, leč mě ani po druhém zhlédnutí, s nějakým desetiletým rozestupem od toho prvního, nezasáhl. Naprosto rozumím tomu, proč je z toho zejména v Americe kult, proč se to stalo pro mnoho lidí odrazovým můstkem do světa anime a proč Netflix neváhal po více než 20 letech udělat hraný remake. I pro mě Bebop představuje nápaditou kombinaci dobrých ingrediencí, avšak pro mě jsou tyto prvky jenom dobré, nikoli skvělé. Jednotlivé epizodické příběhy jsou fajn, ale nezanechaly ve mně hlubší dojem a splynuly mi vesměs dohromady. Atmosféra je stylová a postavy jakbysmet, ale svým poněkud groteskním pojetím působí někdy až příliš šablonovitě, a aktualizovanou kovbojku v té době předvedl například již Trigun. Přístupnost pro západního diváka je pochopitelná, neb seriál záměrně potlačuje svou „japonskost“ (která se projevuje především eklekticismem žánrů a témat), avšak z mého pohledu byl její nedostatek spíše na škodu. Komu tedy stejně jako mně ona „japonskost“ chyběla, tomu můžu vřele doporučit Samurai Champloo, které Bebopa v mých očích hravě překonává ještě rafinovanějšími postupy, nápady, hudbou a velmi šikovným, svérázným míšením oné „japonskosti“ se západními reáliemi. I přesto lepší 3*.

plakát

Modré období (2021) (seriál) 

Je k pousmání, když anime o kreslení má odbytou animaci. Dlouhé statické záběry, trhané pohyby, zvláštní výrazy postav, to vše v kombinaci s otrockým stylem adaptování mangy, kdy se nebere příliš ohled na to, že narativní postupy fungující na papíře nemusí stejně dobře fungovat i v anime – za normálních okolností bych tvůrcům někdy v půlce dal sbohem a šáteček a šel svůj čas věnovat raději lepším kouskům. Blue Period má však štěstí ze dvou důvodů. Tím prvním jsou výborně napsané postavy a síla příběhu, který je i v původní manze natolik nosný a silný, že ostatní nedostatky dovede z velké části zastínit, a druhým důvodem je fakt, že výše zmiňovanými problémy trpí hlavně první tři díly, u kterých to vypadá, že se animátorský tým sehrával za pochodu a scenáristka nejdřív v křeči přepisovala z mangy políčko od políčka, ale kvalita dílů je vzrůstající – a zejména krásně murakamiovský desátý díl v Odawaře naplno dokazuje, že dílo je skutečně v dobrých rukou. Blue Period není jen příběhem o tom, jak si někdo zamiluje kreslení. Je to příběh různých postav s různými motivacemi, různými problémy, různými názory a o cestě za hledáním sebe sama, na níž je jim kreslení společníkem. A tvůrcům anime adaptace se tuto cestu, samotné nitro postav i důležité myšlenky podařilo vystihnout téměř na výbornou. Což není vůbec málo, protože jsem zprvu nevěřil, že při sledování zažiji podobné pocity jako při čtení mangy, kdy mnou Jatorův životní příběh, do značné míry podobný tomu mému, silně rezonoval. Velmi solidní 4* a speciální zmínka patří openingu a endingu, které mi náramně padly do noty.

plakát

Sonny Boy (2021) (seriál) 

Občas se stává, že šikovný tvůrce si po jednom či více úspěších nebývale nakouří ego, rozdováděné čakry se mu splaší a vysoká očekávání promění v divácky nepřístupně se tvářící blbost, silně sebestřednou a těžko sledovatelnou. Spojení Šinga Nacumeho a mého oblíbeného ilustrátora Hisaši Egučiho mělo být jasným tahem na branku, jakousi japonskou fantasy alegorií na Pána much, ale vznikla z toho akorát užvaněná, do sebe zahleděná sračka. Sonny Boy je ukázkovým příkladem toho, že i sebeulítlejší anime by mělo mít pevné základy fungování fikčního světa, jinak se z toho všeho fantazírování a přehánění stanou naopak zápory a rychle nastoupí nuda. Tvůrci se zjevně snažili sázet na to, že zdejší „random“ feeling bude divákům imponovat a že budou mít chuť se s prasečím apetýtem rochnit v hledání toho, která postava svou superschopností zrovna způsobila onu změnu a čí superschopnosti se tentokrát zkombinovaly, aby vytvořily podívanou ne nepodobnou poslední části Kubrickova 2001, ale tím, jak extrémně vágně jsou rozsah a podmínky fungování superschopností popsány a jak každou změnu ospravedlňují oněmi vágními pravidly, působí to ve výsledku tak, že by se o žádná pravidla a vysvětlování vlastně ani nemuseli snažit a regulérně mohli ze Sonny Boy udělat psychedelickou eye-candy bez děje. Postavy v čele s hlavním hrdinou jsou nezajímavé, o nějaké kritice společnosti a psychologické hloubce postav lze spekulovat leda tak v prvních dvou dílech a trauma z dvacetiminutového tlachání o opicích ze čtvrtého dílu ještě asi nějakou dobu z hlavy nevytěsnám. Prosté 1*.

Poslední hodnocení (2 251)

Už jsme velký! (1990) (pořad)

22.06.2022

Něžné vlny (2013)

23.04.2022

Vynalézavý muž v domácnosti (2021) (seriál)

19.04.2022

Muž v domácnosti (2021) (seriál)

19.04.2022

Poklad z půdy (2018) (pořad)

19.04.2022

Modré období (2021) (seriál)

15.04.2022

Jak se stát tyranem (2021) (seriál)

15.04.2022

Sonny Boy (2021) (seriál)

10.04.2022

Komi neumí komunikovat (2021) (seriál)

05.04.2022

Reklama

Poslední deníček (5)

NGE rámen

Po téměř několikaleté pauze jsem si koupil nějakou otaku věc. A jakou že to? Nu, asi tu trochu ztlumím vášně některých čtenářů, ale jednalo se o prostý instantní česnekový rámen s příchutí tonkocu šóju ze supermarketu. Důvod koupě? Bylo to levné, NGE je fajn a mám zásadu si každý den koupit nebo ochutnat něco, co jsem ještě nikdy neměl. Je na výběr ještě z dalších čtyř příchutí, tak uvidíme, jestli mě to svou chutí uchvátí a dám jim opět vydělat.

NGE rámen

Reklama

Reklama