vasosak

Nadčasová písnička - megahit z první poloviny devadesátek, má i nadčasovej videoklip. Přestože písničku znám už 25 let, videoklip jsem viděl až dnes a byl jsem překvapenej jeho úrovní. Hned jsem si na ČSFD dohledal bližší info, pokýval jsem hlavou, že chápu, a udělil čtyři hvězdy. :)

Perfektní dokument. Delegovat svědomí národa na herce a umělce jenom proto, že je "každej zná", je nesmysl. Jsou to taky jenom lidi se všemi slabostmi, problémy a zájmy, které lidi obyčejně mívají. I oni jsou zištní, vypočítaví, ambiciózní, ziskuchtiví, opatrní, bojácní a nevím jací ještě. Za minulého režimu měli navíc tu smůlu, že byli obzvlášť dobře vydíratelní. A byla to vlastně smůla nejen pro ně, ale i pro náš národ - nebo alespoň pro tu jeho část, která v důsledku "Anticharty" ztratila na několik příštích (zdánlivě nekonečných) socialistických let další ze zbytků nadějí a iluzí. Na druhou stranu myslím, že se dá souhlasit - alespoň částečně - s myšlenkou, že právě pocit viny "antichartistů" katalyzoval postup umělců v přelomovém roce 89. Inu, na všem zlém... Velice zajímavé je orámování dokumentu panem Pištěkem - to je tak vševypovídající, že se až nechce věřit, že se to fakt povedlo zachytit. Každopádně: *Smekám před Táňou Fischerovou a podobně odvážnými.* Tleskám Jiřímu Suchému, Jiřímu Krampolovi, "Janě Řeřické" a podobně švejkujícím.* Oceňuji Evu Pilarovou.* Chválím tvůrce.* A děkuju všem, kdo se kdysi podíleli na vzniku a distribuci dokumentu s názvem CHARTA 77.*

Když se po zhlédnutí filmu kamarádka zasnila a řekla: "to bylo nádherný, no jo, typickej Jarmusch...", tak jsem si říkal, že jsem asi spadl z nějaký jiný planety. Asi z Marsu. Tři hvězdy dávám s výhradou.

Nehodnotím hvězdami, protože jsem to pořádně neviděl. Nebyl jsem totiž schopnej ani ochotnej dát tomu víc než půl hodinky, během které jsem se proklikal až nakonec. Působilo to na mě hodně amatérsky - herecky (včetně Rodena a Langmajera) i režijně. Celkovému skóre 75 % vůbec nerozumím, snad nějaký sentiment nebo co. Kvalita určitě ne.

Být v tom lepší písničky, je to naprostá legenda českých divadelních komedií. To jediné chybí k dokonalosti.

Hm, vizuální efekty typu "velký vůz" mi celkem zkazily dojem (a jak tak čtu komentáře, tak asi nejen mně). Jinak to není špatný. Každopádně, na celým filmu mě nejvíc zaujalo to, že existují dvě verze provedení (barevná a černobílá, přičemž já bohužel viděl černobílou) a že v něm Milena Dvorská ukáže svoje dvě krásný překvapivě nevelký roztomilý však vy víte co. Neříkám, že to je málo, ale bůhvíco to taky není. Takže tři hvězdy a nazdar.

Nevím, zůstal jsem z toho takovej rozpačitej. Asi jako Somr po té fackovačce.

Super, to jsem rád, že jsem se o historii tohodle festivalu dozvěděl něco víc. Je to skvěle a pečlivě udělaný, jediný, co bych ještě uvítal je víc svědectví z druhé strany barikády. Takovej rozhovor s tím komunistou, co vypl v 89 Hoffmana, příp. s tím "nějakým Navrátilem", co brojil proti Semelkově vítězné písni, by byl totální bomba, ale chápu, že je to těžko proveditelný. To mi obecně chybí ve všech dokumentech mapujících období čs. komunismu - kdo jsou ti lidi (a nemám na mysli Husáka a Jakeše), kteří zajišťovali jeho běh, kteří aktivně šéfíkovali a sloužili režimu? Co dělají dnes a co si o tom všem zpětně myslí?

Zmítat se mezi Carmen Mayerovou a Jaroslavou Schallerovou by mě taky bavilo <3 Hudba super, jináč nic úplně extrovního.

Občas to působí, jako by to bylo až moc prostříhané, ale celkově je to úžasně půvabné. Za což podle mě může nejen Kachyňa, Hofman a spol., ale taky nádherná Schallerová, jíž mimochodem jméno Andrea sluší víc než její vlastní:)