ajuska

Takže my Jihočeši sice žijeme v kraji, kde je tráva sytě zelená, pořád svítí sluníčko a každé ráno kokrhá kohout, ale jinak se neustále šmírujeme, běháme po návsi a vzájemné problémy řešíme kopy do intimních partií. Díky moc za takovou reklamu! Babovřesky jsou esencí těch nejprimitivnějších fórů, jaké si divák dokáže představit. Hlavní hrdina se jmenuje Petr Šoustal, což je vtip hodný tak páté třídy základní školy, ale Troškovi vystačí na celý film. Nejprve děsně humorně zaměňuje Šoustala se Šukalem a pak natočí celou scénu o tom, jak se báby dohadují, jestli to náhodou není spíš Voprcálek nebo Pinďulík. Když je v závěru neslušné příjmení řečeno na plná ústa v kostele, jedna z bab dokonce vtipně omdlí a spadne z lavice. K tomu si přidejte vadu řeči, opakované údery do rozkroku, střelbu ze vzduchovky do rozkroku, chlazení rozkroku ledem a holubí výkaly. To pravdu česká komedie neumí bavit ničím jiným? Chápu, že spousta lidí chce nekomplikovanou srandu, ale není tohle už pod laťkou veškeré úrovně a kultivovanosti? Ostatně i Babovřesky v několika ojedinělých záblescích ukazují, že to jde dělat lépe. Například hláška „Měl´s tu štěnici. Odposlech přerušen.“ se povedla a skvělý vtípek čeká v závěru. Podrobnosti ale prozrazovat nebudu, protože se jedná o věc ve stylu Šestý smysl, jejíž síla je právě v tom, že diváka totálně překvapí. Bohužel to je strašně málo, zvlášť když k tomu přidám nevydařenou snahu o hororové scény ve vile, klišé s jízdou na kole ve zpomaleném záběru a opravdu šílený product placement. Návrat ke Slunce, seno... se nekoná, spíš jsme na cestě do Kameňákova. Ale nezoufejte, druhý díl už se chystá!

Miluju filmy z filmařského prostředí i Hitchcocka, ale tohle se moc nepovedlo. Na stopáž pouhých 98 minut se tam vlastně nic moc neděje, jako životopis to také nefunguje, protože ukazuje jen krátké období v jeho životě, a pro milovníky Psycha je tam nakonec hrozně málo záběrů z natáčení Psycha. Na druhou stranu solidně funguje retrostylizace a pár hitchcockovských vtípků, postřehů, jenže to je na film o takovém tvůrci zatraceně málo.

Četla jsem nejdřív knižní předlohu a ta je skvělá a film s ní zákonitě prohrává. Spousta věcí se do scénáře vůbec nevešla nebo je osekaná o zajímavé drobnosti a i ta nápaditá forma vyprávění skrz tentýž den v každém roce funguje na papíře mnohem líp. Když se ale oprostím od znalosti knihy, musím uznat, že film jako je jako romantické drama dobrý. Liší se od hromady jiných tuctových romantik, v lecčems je pořád originální a postava Emmy zůstala nesmírně sympatická.

Paráda, skvělý způsob vyprávění a obyčejný, jenže naprosto skutečný příběh. Navíc bez zbytečného patosu a naopak s vtípky na pravém místě. Zkrátka funguje to geniálně.

Cary Grant tančí skotský tanec! Jinak dobrá americká konverzačka, která na svižně odsýpá ke kýženému konci. Jen tomu chybí něco navíc, trochu víc atmosféry nebo snad nostalgického starosvětského kouzla, které mají mnohé jiné filmy s Grantem v hlavní roli.

Já tyhle filmy miluju. Jsou staré, černobílé, jednoduše romantické, s kouzelnou atmosférou, úžasnými herci, a i když je vždy jasné, jak nakonec dopadnou, ani na minutu nenudí. Svižné dialogy, vtípky a pár přemetů Caryho Granta je najednou lepší než všechny ty moderní velkolepé superspektakulární blockbustery, kde si člověk přes různé výbuchy a další počítačové triky skoro ani nevšimne hlavní postavy.

Burtonovské skrz naskrz, což pro mě znamená dobré. Návrat ke starému námětu a typická stylizace funguje na jedničku, odkazy a pocty starým hororům jakbysmet. Jen to trochu kazí závěr, v němž se příběh zbytečně zvrhne v cosi přehnaného a úplné finále už moc nezapůsobí. Stejně mě ale nepřestávají fascinovat Burtonovy vize, především různé příšerky a kreatury a myslím, že zrovna těm skvěle sedí animovaná forma.

Chvílemi je zajímavé a zábavné nahlédnout do zákulisí modelingu, focení a natáčení reklam, ale to všechno bohužel hrozně shazuje velice časté pištění, ječení, hloupé řeči, brekot, machrování a nesmyslné uřvané hádky většiny soutěžících. Nicméně jako absolutně oddychová show na vypnutí mozku se všemi americkými klišé to dokáže být i docela návykové.

Především jedna neobvyklá rada: než začnete film sledovat, pořádně se najezte. Je to totiž neuvěřitelná přehlídka paštiček, koláčků, dortů, rybích polévek a lanýžů. Za tím vším se ale zároveň skrývá lehký příjemný příběh, který vůbec nenudí, i když se z devadesáti procent odehrává 
v bezprostřední blízkosti sporáku. Film je svižný, s dobře napsanými dialogy a postava Hortense patří svým přístupem k životu k nejsympatičtějším filmovým hrdinům. Hlavně scény jejích letmých setkání s prezidentem jsou skvělé.

Zrovna minulý týden Jan Svěrák řekl, že Češi neumí točit komedie s přidanou hodnotou - takové, které nejsou jen zábavné, ale nenásilně přimějí k zamyšlení a divák na ně nezapomene hodinu po odchodu z kina. Možná bysme se mohli učit od Francouzů, protože přesně tohle naplňuje Co kdybychom žili společně? Je to určitě jeden z nejzábavnějších filmů o stárnutí, vtipné scény tu působí naprosto přirozeně, navíc nechybí úžasný nadhled hrdinů 
a dobře napsané dialogy. A i když se občas samozřejmě vzhledem k tématu zahraje na vážnější notu, vůbec to nevadí. Naopak to pomáhá uvěřitelnosti a spolu s černohumornými vtípky tvoří ideální směsici.