Indiskrétní příběh

100. jubilejní obsah! Mám-li přiznat pravdu, u tohoto filmu jsem se sice ani trochu nenudil, ale nebýt famózního závěru, asi nedám víc než dvě*. Indiskrétní příběh je nejvíc snobský film (nejsnobštější), co jsem kdy viděl. Život britské smetánky je natolik vzdálen skutečnému světu, že divák nezávidí, divák se nediví, divák je znechucen. Grandiózní finále ale nakonec pobaví, je onou pověstnou třešničkou, při které si odepřete dort a raději se od srdce zasmějete. Což jsem taky udělal. (05.03.2009)

Neviem sa rozhodnúť či je tento film dokonalá žánrová hra alebo hnusný podraz na diváka ale je to strašná pecka. Začína to ako klasická gýčová love story ako od Danielle Steelovej, akurát s dokonalým hereckým duom Grant - Bergmanová a trošku sofistikovajším scenárom aby sa to zhruba od polovice zvrtlo ku fantastickej screwball comedy pri ktorej som sa dusil smiechom. Predstavte si ako keby sa v polovici Komanda zjavil Charlie Sheen a zvyšok filmu pokračoval v duchu Horúcich výstrelov. 10/10 " Nie je nič úprimnejšie ako keď žena klame " :) (30.11.2014)

Uspěchaný konec s afektovanou Ingrid Bergman trošku kazí dojem z povedené konverzační romantiky (romcom), leč jinak Donen dřímá otěžě pevně v rukou. Grantova neskutečná taneční vložka, u které jsem se málem potrhal smíchy, pak představuje pomyslnou třešničku na dortu. You know... "Men are the true romanticists." 7/10! (12.11.2014)

Zcela šablonovitý hollywoodský romantický příběh ... ale! V hlavních rolích můžeme spatřit okouzlující Ingrid Bergman a charismatického Caryho Granta. A to je dostatečná výmluva, kvůli které je třeba tento film vidět. Mezi těmito dvěma legendami filmové historie to totiž pěkně jiskří. Cary navíc skvěle tančí a dozvíme se ještě jednu životní pravdu: "Nic nezní tak přirozeně, jako když žena lže." (08.06.2009)

Vstřícnější, emotivnější americká reakce na "odcizené" evropské romance typu Cesty po Itálii (kde také hrála Bergmanová). Dva víceméně dokonalí lidé si komplikují svůj vztah naprosto zbytečnými hrami, což začne být spíše zábavné než otravné teprve v poslední třetině, ospravedlňující i Ingridino lehké přehrávání (hraje herečku, která na svého amanta něco hraje). Šarm obou představitelů byl zužitkován naplno, jakkoli si někdy více pozornosti než černobíle odění herci nárokují pestrobarevné objekty, promyšleně rozmístěné v mizanscéně (rámečky obrazů jsou díky sytosti Technicoloru obzvlášť výrazné). Nedoceněn oproti tomu zůstal Londýn, přítomný vlastně jen díky prostřihům na Big Ben, ale u adaptace divadelní hry lze situování drtivé většiny dění do interiérů (navíc tak pěkných) pochopit. 75% (12.03.2011)