Mr.Apache

Slabina je ten klíč, jinak vynikající! Alexander Hackenschmied byl bezpochyby geniální. Prý režie Maya Deren, to určitě. Prý Lynch, haha. Zdejší zmatené dětičky evidentně o jiného artového filmaře v životě nezakoply, tak budou lynchovat do haleluja. Potřebovalo by to tady všechno trochu proškolit. (Hodnocena verze bez hudby, zato s dodanými zvuky, která je imho působivější.)

(13.10.1993) Těžko najít jiný seriál, v němž se vystřídalo tolik osobností hereckého, hudebního, scénáristického a v neposlední řadě i režisérského světa. Jejich výčet si můžete najít jinde - malý vzorek třeba v mém zdejším Deníčku v zápisku pod názvem "60 (Stars in Tales)". Co se týče slavných režisérských jmen, na první pohled asi nejvíce upoutají Robert Zemeckis s Richardem Donnerem. A nutno uznat, že jejich epizody (např. And All Through the House nebo Dig That Cat... He's Real Gone hned v první sérii) skutečně patří k těm pamětihodným. Nejsou to však jediní režiséři, kteří mají na kontě nějaký ten pozoruhodný kinematografický zápis a přitom se ochotně chopili zfilmování jedné či více epizod Tales from the Crypt. Někteří z nich pohořeli (Walter Hill a William Friedkin), jiní se naopak blýskli (Howard Deutch). Kdo však nikdy nezklamal, byl Russell Mulcahy. V 80. letech si získal jméno v oblasti nastupujícího fenoménu hudebních videoklipů a svou pozici nadějného mladého filmaře potvrdil fantasy trhákem Highlander. A ač později jeho sláva pohasla, v Crypt Keeperově pohostinné kostlivé náruči se na nějakou dobu opravdu našel. Do jeho hrobky vstoupil hned čtyřikrát a pokaždé zabodoval. V tuto chvíli měl na kontě kultovní dřevorubeckou Split Second z třetí série a nelehkou pozici někoho, kdo si po takovém majstrštyku nejspíš nebude chtít udělat vyloženou ostudu. Naštěstí dostal k dispozici hned dvě herecká esa v podobě Billa Paxtona (Vetřelci, Near Dark, Muž s třema rukama) a Brada Dourifa (Přelet přes kukaččí hnízdo, Guyana Tragedy, Hořící Mississippi). A věřte tomu, že s tímhle duem můžete s úspěchem uhrát i daleko horší scénáře než jaký má tahle od začátku až do konce vysoce zábavná zmrzlinářská historka s brutálně-masakrální příchutí. Výsledek? Mulcahy nezklamal, Paxton s Dourifem potvrdili statusy legend a Příběhy ze záhrobí se rozrostly o další památnou epizodu, v níž si to svoje najdou jak znalci Bergmanovy Persony, tak fanoušci Mötley Crüe.

Z hlediska kinematografie a popkultury naprosto vizionářská záležitost. Jestli chcete vědět, odkud se vlastně vzal dr. House nebo některé nápady pro scénáře k Nolanovým Batmanům, pusťte si tenhle trojdíl Crackera. Obstojí samostatně, dá se najít na ulozto a české titulky k němu taky není velký problém splašit. Garantuju úplnou spokojenost. Pro fanoušky Carlyla nebo Coltrana jednoznačně povinnost. A hraje v tom taky Doctor Who. I po těch letech absolutně skvělé!

"My neklepeme během temných rituálů?" Jó, starosta. Uhlazený... vtipný... a vysoce nebezpečný. Na první pohled hodný taťka, který vás ovšem při první příležitosti okamžitě vyvede z omylu. Bojíte se ho, ale zároveň vás neskutečně baví. Chcete ho mrtvého, zároveň ale víte, že by vám tam pak něco chybělo. A takových ikonických postav má Buffy mraky. Přesně tohle je asi největší tajemství úspěchu toho seriálu. Prostě všechny ty charaktery chcete. Chcete vědět co s nimi bude dál. A oni vás neustále překvapují. Takže si můžete být jisti, že s nimi žádná nuda nehrozí. /// Tenhle díl je slavný hlavně kvůli souboji dvou Přemožitelek na život a na smrt. Ano, ten fight je dechberoucí, protože tam jde o všechno. Ve skutečnosti je to ale nenápadný, za fasádou největších osudových střetů ukrytý a ve výsledku o to působivější humor, který vám z toho v paměti utkví nejvíc. Jako třeba ta starostova hláška v úvodu mého komentu. Neviděl jsem tu epizodu léta, ale vždycky když si na ni vzpomenu, musím se smát. A vzpomenu si na ni docela často, protože lidí kteří neklepou (a nezdraví), nejen během temných rituálů, je kolem pořád dost. Zrovna dnes mě to třeba donutilo napsat tenhle komentář.

Ženil jsem se ve stejném roce, ale Jiří Kára z toho má lepší video. A to můj svědek hajloval snad ještě víc než celá SS divize Wallonien dohromady.

McNulty je frajer. Nezbývá než doufat, že se mu nakonec povedlo totéž, co Bartovi v simpsonovském remaku. Protože bez takových jako je on, by byly hospody mnohem chudším a smutnějším místem.

Livia: "Jestli brzy nepřestaneš škubat hlavou, tak ti ji uřežu a nabodnu na kůl." Claudius: "Děkuju, babičko."

Jak pan Dvorchack k novému zapalovači přišel. Naprostá pecka. Inu, Lansdale.

(14.12.1994) Southern gothic epizoda, kterou má na svědomí Stephen Hopkins, režisér páté Noční můry z Elm Street, Predatora 2 a akčního krimi-thrilleru Judgment Night, známého především díky crossoverovému soundtracku, na němž spojili síly přední rockoví a rapoví umělci své doby. Hopkins má v rámci Tales na kontě už povedený Abra Cadaver ze třetí série, obsahující chybičku, kterou divák díky pikantním okolnostem, odehrávajícím se v tu chvíli na obrazovce, napoprvé většinou neodhalí. Staired in Horror je méně nápadný, ne tolik zběsilý kousek. Sází hlavně na atmosféru, která je od samého začátku vynikající. Příběh se odehrává kdesi na buranském Jihu, ve starém domě, jenž pamatuje lepší časy a skrývá dávnou kletbu, související s tamním schodištěm. Příjemný díl, z něhož vám asi nejvíc utkví v paměti fenomenální, vpravdě ikonický konec.

(24.5.1996) Russel Mulcahy má v rámci Tales na svědomí hned čtyři mimořádně povedené zářezy. Split Second aneb "Dřevorubecká" z třetí série je kult, People Who Lives in Brass Hearses aka "Zmrzlináři" jsou jedním z taháků páté série a Let the Punishment Fits the Crime určitě patří k ozdobám šesté řady. Tenhle díl o gangsterovi v strašidelném hotelu funguje už jen svým tématem. A nutno uznat, že v sedmé sérii je jedinou vážnou konkurencí tohoto dílu Cold War s mladým Ewanem McGregorem. Nic dalšího se tam těmhle dvěma epizodám už pořádně nepodívá na paty. Proto (i přes menší výhrady) 5* a ne 4. No a Crypt Keeperovo outro je tentokrát vážně NASA-kr.