blackrain

Strašidla jsou strašnou volovinou s jednoduchoučkým příběhem, při které jsem se v kině bavila od začátku do konce. Nemusela jsem totiž nad ničím přemýšlet a hledat nějakou neotřesitelnou hloubku, kde by hrozilo, že hloubka bude brzy hledat mně. Potěšila mně i parodie na jeden francouzský romantický film s Michele Mercierovou v hlavní roli, která je tu vtipně použita i s hudebním motivem. V kině se to hemžilo nejrůznějšími věkovými kategoriemi, rozpětí bylo opravdu široké. Malé děti bych na tenhle pohádkový příběh nevodila. Je tu plno frků a narážek, které nebudou moct pochopit. Jestliže se mi tenhle nejnovějším film Zdeňka Trošky líbil a bavila jsem se při něm, pak se s ledovým klidem zařazuju mezi tu morálně zvrácenou spodinu, pro kterou je film určen. Je určen jen obyčejným lidem, co si chtějí při filmu odpočinout a bavit se. Takhle jsem si odpočinula já.

Jednička byla taková nemastná a neslaná polívčička, plochá a prázdná. Dvojka už působí dospěleji a vyzráleji. To se samozřejmě stalo i s hlavními postavami. Takový vývoj byl nutný. Taky jsem na něj čekala a říkala sei, jestli to čekání má vůbec nějaký smysl a jestli neztrácím čas. Mělo to smysl. Pořád mi ale chybí knižní Katniss Eeverdeenová. Chápu, že pocity z knihy se velmi těžko převádějí na plátna kin.

Války jsou natočené tak, že nikdo nepotřebuje znát předchozí díly. Fungují jako samostatný filmový příběh. Nové postavy, které se tu vyskytují bez problému zapadly do děje, protože je postavený na nich. Proto je nad slunce jasné, že další pokračování bude. Když se na scéně objevili staří známí, tak jsem měla teprve ten úžasný pocit, že konečně sleduju Star Wars, na které jsem se tolik těšila. Jenže, přišlo zklamání. Chybělo mi zde pár celkem zásadních atributů, které byly v předchozích dílech. Není tu pořádný záporák. Nejsou tu dechberoucí okamžiky a není tu pořádný klaďas, promiň Rey a Fine. Vy dva za to nemůžete. Beru to tak, že tohle je jen spojovací díl k dalším epizodám, které, jak doufám, přinesou nášup v podobě alespoň truchu solidního vývoje. Bylo by škoda takový fenomém jen tak zahodit.

Vyskytuje se tu velmi zajímavá a podmanivá atmosféra, která mě bavila. Hned na začátku jsem udělala klasickou školáckou chybu, kterou jsem opakovala po celou dobu filmu. Člověk se rád nechává vylekat. No, jo, není dobré brát duchy na lehkou váhu, jak poznamenal sir Thomas Sharp. Ten mladý muž měl naprostou pravdu. Sir Thomas Sharp byl velmi okouzlující mladý muž díky tomu Hiddlestonovi. Měla bych velký problém mu nepodlehnout. Několikrát mě při sledování filmu i nepříjemně mrazilo v zádech a přiznám se, že jsem se i začala bát.

Tady se nedalo do ničeho zabřednout a ani o ničem přemýšlet. Ani jsem tady nenašla zrcadlo vlastního života. Nedokázala jsem se ani s jednou postavou stotožnit. Bylo to příliš povrchní a spíchnuté k sobě horkou jehlou. Červené mezititulky jsou rušivé, ale bez nich by to zřejmě nešlo, pokus o originalitu. Paní Obermannová je jistě zkušenou spisovatelkou, ale neuškodilo by jí se na pár odpolední posadit na dětská pískoviště. Tam by vyslechla mnohem zajímavější story, která by mohla klidně dle myšlení svého přetavit do knihy nebo scénáře. Viděno 2x a vždycky jsem před koncem usnula. Pavel Liška byl velmi civilní. Jen mi vadil styl jeho mluvy.

Opravdu to bylo hvězdně obsazené, ale obsazení bylo bohužel trestuhodně nevyužité. Kolem jednoho nápisu na zdi se dalo roztočit pořádné divadlo. Škoda, že se ten lehce nabízený potenciál nevyužil. Mimochodem, v ČT asi pro oči nevidí, když se někdo popletl paní Švormovou s paní Obermaierovou. Půlhoďka s touto rodinkou se vlekla jako týden před výplatou. Markéta Zinnerová má na svém kontě i lepší věci. Holt není každý den posvícení. Tak jako ve všem.

Klasická televizní pohádka s poučením. Jen ten název je maličko zavádějící, pořád jsem čekala a čekala a nedočkala se. Jen je Libuše Geprtová zmínila. Škoda, že se nepracovalo se všemi. Bůh ví, jak by to s princeznou dopadlo. Kamila Špráchalová tu namyšlenou blbku zahrála dobře. Přišlo mi, že je pohádka mnohem delší, než ve skutečnosti byla. Bylo příjemné vidět dva bratry Dlouhé společně v jednom počinu.

Krásný učebnicový příklad smutného příběhu. Kde se to v těch lidech bere, že se dokážou takhle chovat ke svým? Je to šílené. Vůbec to nechápu. Pan Švehlík byl tak přesvědčivý, že bych ho od nás z práce hnala svinským krokem. Ivana Chýlková taky předvedla působivý herecký výkon. Nedivím se tomu, co udělala, vždyť tím celá situace vygradovala. Taky to mohlo dopadnout jinak. Nebylo mi z toho filmu dobře po těle a to jak fyzicky tak i psychicky. Opravdu velmi působivý příběh. Nejhorší na tom bylo, že se tohle děje dnes a denně za zavřenými dveřmi domovů a bytů.

S protekčním a rozmazleným frackem se nemá zacházet v rukavičkách. Magda Reifová se na to třeštiprdlo Janu hodila naprosto přesně. Oldřich Vlach měl velmi sympatický koníček. Sbírání zkamenělin má něco do sebe. Držet něco v ruce, co je milióny let staré a před tím si to plavalo v moři, je krásné. Klára Jerneková byla jako maminka pěkně do kšeftu a taková shánčlivá a obětavá. Jana měla velké štěstí. Za příživnictví se přece zavíralo. Byl to tresný čin. Možná by se hodilo ho zavést i v dnešní době. To by bylo na ulici ale prázdno.

Původně jsem si myslela, že půjde o bláznivou komedii, ale komediálního tady nebylo vůbec nic. Rozdílnější herečky už vybrat nemohli. Je tu étericky vypadající bytost Květa Fialová a proti ní rázně, přísně až možná profesorsky vyhlížející Zuzana Slavíková. Ta klame tělem. Obě k sobě najdou cestu. Obě dámy jsou natolik výrazné, ale celý příběh nedokážou utáhnot. Bohužel není co táhnout. Pokud tenhle film už znovu neuvidím, tak taky nic nestane.