blackrain

Doba to byla samozřejmě velmi těžká a složitá. Námět určitě dobrý. Ale s tím zpracováním to nijak zvlášť valně nedopadlo. Jediné, co dost dobře dokázalo udržet moji pozornost, byla ta krásna hudba. Všechno ostatní mi bohužel přišlo jen jako jaká si obyčejná výplň. Také se mi zdálo, že to mělo delší stopáž, než jaká je ve skutečnosti uváděná.

Už mě ten rádoby dokumetární styl u hororů začíná pěkně štvát. Vždyť je to pořád o tom samém. Copak někdo nedokáže přijít s něčím novým? Zřejmě asi ne. Nejzajímavější ze všeho je ten filmový plakát. To už větší horor zažívám při jízdě metrem, když musí metro náhodou zastavit na nějakou dobu mezi stanicemi. Souprava při tom zůstane podivně nakloněná. Cítit je spálená guma. Lidská představivost začne pracovat na plné obrátky. Po chvíli se celá souprava dá do pohybu a dojede na konečnou. To se stává celkem pravidelně na Hradčanské.

Kolik podob má láska? Nespočetně. Láska umí hory přenášet a umí člověka proměnit v zahořklé monstrum, které žene vášeň, nenávist a pomsta. Ralphu Fiennesovi role Heathcliffa perfektně sedla. Je úžasné ho sledovat, jak se dokáže do svých postav vžít. Tenhle mě velmi dobře známý příběh ve mě zanechal opravdu hluboký dojem. Ještě teď se z toho nemůžu pořádně vzpomatovat.

Tato pohádka skutečně za mnoho nestojí. Stanislav Zindulka byl jako vodník Pantlička velmi příjemný. Já mám ale raději jiného vodníka. Toho, co hraje Josef Dvořák. Ten se pro role vodníků přímo narodil.

O Jiřího Schmitzera jsem v několika scénách měla strach. Šlo o scény, kde se v podstatě rozpálil do běla a vypadal, že ho každou chvíli asi klepne. Šel z něho strach. Ten despota se mu opravdu povedl. Nechtěla bych být v tu chvíli v kůži Anny Zofové. Ona se mu ale dokázala postavit. Já jsem měla za to, že Jana Hlaváčová byla matkou Jiřího Schmitzera a tedy tchýní Barbory Munzarové.

Proč to bylo tolik nemastné a neslané? Ke všemu to bylo ještě hrozně povrchní. S hodinovou stopáží šlo určitě naložit i jinak. Exteriéry byly pěkné.

Velmi mě překvapilo jméno pana režiséra. Nemohla jsem uvěřit svým vlastním očím. Já ho mám totž zafixovaného jako toho charismatického muže s jizvou na tváři a pochroumanou nohou, který dobyl srdce krasné Angeliky. Lino Ventura byl úžasný, ale já pořád musím myslet na Jeana Gabina. Viděna dvoudílná verze, kterou uváděla ČT 1.

Z tohoto dílu by zřejmě měli velkou radost ochránci zvířat.

Postava Franka Serpica je jedinečná hlavně díky Al Pacinovi. Ten převáděl neskutečné věci. Občas jsem si říkala, jestli je vůbec normální. Ale on se v té roli přímo vyžíval. Byl to zajímavý koncert s naprosto dokonalým sólistou, který strhával po celou dobu pozornost pouze na sebe. Serpico měl velmi specifický styl oblékání. Osobně bych si o něm na první pohled myslela, že jde o nějakého pasáká. Ovšem, byl to rovný a férový chlap.

Téma jako přes kopírák, které bylo už zpracováno nespočetně krát. Pro tentokrát jde o oslavu samotného námořnictva. Najde se tu také všechno, co k takovému filmu patří včetně klasického klišé a patosu. Nic tu nechybí a ani nepřebývá. Zajímalo by mě, jak by to celé uchopil Michael Bay. Neustále jsem si říkala, kdy už se konečně Rihanna objeví v nějakém filmu. A ona si rovnou od zpívání odskočila do vojenské uniformy likvidovat milé návštěvníky z vesmíru. Ku podivu tu vůbec nepusobí rušívým dojmem. V podstatě je civilní jako nikdy. Klidně bych ji uvítala i v nějakém dalším filmu. Doufám, že dostane další příležitost.