blackrain

Ten původní regál na knihy byl vskutku originální kus nábytku. Rozhodně by se za něho nemuseli stydět ani v muzeu moderního umění. Věřím, že by se tam tenhle kousek velmi dobře vyjímal a určitě by byl i velice populární. Nakonec by ho mohl koupit i nějaký milionář, který by potřeboval nějakou skulpturu do prostorné haly. No, vlastně se to celé vyřešilo úplně samo.

Po provedené práci je potřeba si pořádně zarelaxovat. Takže výlet na kole je naprosto ideální nápad. Takhle to funguje i u mě. Já většinou cestuju na lehko. Pánové se zřejmě chtěli nachystat na všechno, co by je mohlo překvapit. Ale svým počínáním by rozhodně udělali radost nějakému bezdomovci, který by si za prodané věci mohl koupit krabicák a pak by se v klídku někde opijel.

Čekala jsem, že půjde o životu nebezpečnou záležitost. Vždyť ti dva umělci používali motorovou pilu a lezli po vejškách. Ovšem, i tu jejich snahu je potřeba řádně ocenit. Vždycky jdou do všeho s takovým zápalem, který by jim někteří mohli klidně závidět. Opravdu se jim to podařilo vyřešit geniálním způsobem. Hlavní je, že byli spokojení se svým výtvorem.

Nad českým názvem by se měl distributor nejdříve zamyslet než něco takového vypustí do světa. Vždyť ta číslovka v názvu jenom mate lidi. Tohle je přece pokračování Cesty do středu země, tedy neexistuje Cesta na tajuplný ostrov 1. No hlavně, že to distributor ospravedlnil v obsahu. Luis Guzmán byl správný blázen. Michael Caine chvilkami připomínal Indiana Jonese ve starším vydání. Dwaynea Johnsona bych raději viděla v pořádném akčním filmu. Tady ta hora svalů působila docela komicky. Asi jsem očekávala něco v podobném stylu jako byl Avater.

Vody indického filmového průmyslu jsou pro mě stále neprobádanými končinami. Něco se ke mě už dostalo, ale pořád je co objevovat. Na tenhle film jsem byla velmi zvědavá. Naplnil moje očekávání. Začátek je sice krapet silná káva, ale i ta se dá pít. Tomuhle filmu dokážu odpustit absolutně všechno, i tu dlouhou stopáž, zpěvy a nejrůznější tanečky. Je to pěkná kšandovina, to přiznávám, ale já se královsky bavila jako už dlouho ne.

Že tohle není tak úplně normální romantická série, to víme všichni. Že někteří mají při vyslovení jména filmu nebo autorky předlohy žaludeční potíže a že někteří si stačili vytvořit další zavislost, to víme taky. Stal se z toho fenomén, který vyšumí do ztracena s posledním filmem, který ságu uzavře. Pak nastane prázdnota, která bude sloužit jako překlenovací období, než se vynoří něco dalšího. Nedívala bych se na tenhle film tolik kriticky. První půlka je sice na odstřel, ale druhá půlka to v pohodě vynahrazuje.

Já jsem si myslela, že Alena a vedoucí prodejny Vorel jsou polští herci. Fakt by mě nenapadlo, že to jsou Angličani. Na první poslech jsem poznala, kdo je předaboval do českého jazyka. Na obyčejnou kriminálku mi tady něco chybělo. Tohle je velmi působivé psychologické drama. Vorel byl pěkný hajzl. Ovšem Kurka ho bude dlouho strašit. Přišlo mi jako by Rudolf Hrušínský neměl ani moc co hrát, protože vždycky přišel, zatvářil se neutrálně, něco pronesl a pak odešel nebo byl záběr na něco jiného.

Neustále se utvrzuju v tom, že David Suchet jako Hercule Poirot je naprosto dokonalý. Je radost ho v té roli sledovat. Velmi vtipný mi přišel fórek, kdy je po Poirotovi pojmenovaná růže. A někdo,myslím,že to byl vrchní inspektor Japp, řekne, že po něm mohli pojmenovat polyantku a ne hybridní čajovou růži. Ovšem, ono je tu více takových vtipných momentů, které beru jako skvělé okořenění příběhu.

Velmi zvláštní film s obrovským přesahem. Každý si v něm najde to své. Já jsem se třeba přesvědčila o tom, jak byla církev děsně pokrytecká. Kněz a představená kláštera kázali vodu a pili víno. Andrea Elsnerová to výborně pochopila, akorát si přitom všem musela zabojovat sama se sebou a vyznat ve svých vlastních pochybnostech. Andrea Černá byla správně šílená, nebo spíše fanatická, ale v tom vlastně není téměř žádný rozdíl. Jan Tříska mi chvilkami připomínal inkvizitora. Repríza snímku by rozhodně neuškodila.

Josef Bek byl perfektní vyprávěč. Tři tetičky přadleny taky neměly chybu. Člověk by si řekl, že jejich jména jsou snadno zapomatovatelná, ale není to mu tak. Já jsem si po shlédnutí pohádky dokázala vzpomenout pouze na dvě a to nevím jistě, jestli jsem ta jména nějak neopletla. Jedna tetka byla Šlapalína, druhá Mžouralína a ta třetí .... Čert, aby to spral.