blackrain

To už není ten účetní jakého znám.

Film zahajoval filmový festival v New Yorku v roce 1966. Je inspirován skutečným životním příběhem. Jednoho večera potkal Forman v Praze mladou dívku s omláceným kufrem. Vypadala, že je úplně ztracená, ale se vším smířená. Dal se s ní do řeči. Dokonce s ním šla domů. Dívka pocházela s Varnsdorfu. Tam se seznámila s jakýmsi inženýrem z Prahy, který jí nasliboval hory doly, pak se ní vyspal. Dal jí falešnou adresu svého bydliště. Dívka se za ním vydala do Prahy. Prahu neznala a pak jí došlo, že adresa je falešná. V pět hodin ji Forman odvezl na nádraží. Odjela zpátky do Varnsdorfu. Fomana její příběh zasáhl a uvízl mu v hlavě. Setkal se s Ivanem Passerem a Jaroslavem Papouškem. Zeptal se jich, jestli by z toho šel udělat film. Oba dva mu svorně odpověděli, že určitě šel. A tak se nám z jednoho lidského příběhu zrodil mezinárodně uznávaný film, který panu režisérovi otevřel dveře prakticky do celého světa.

Brandone, ještě, že jsi se tohoto kousku nedožil. Myslím, že stejně nemáš klidný spánek, protože se musíš otáčet v hrobě. Danny, kam jsi dal oči. Špatní herci, naprosto nulová atmosféra. Jedině za trest a to bych musela udělat ještě něco opravdu špatného a šíleného.

Ústřední dvojice byla postavena před nelehký detektivní úkol. Museli se vypořádat s nedůvěrou nadřízených, kteří chtěli celý případ zamést pod koberec. Vražda mladé ženy s temnou minulostí na vojenské základně a její následné vyšetřování je velmi zajímavé téma. Ze začátku se všechno odvyjí nezáživně a nudně, ale pokud přežijete první půlhodinku než se film rozehraje, pak se před vámi rozeběhne působivé drama z atraktivního prostředí vojenských uniforem.

Výborné válečné drama. Britský plukovník Nicholson byl čestný, ctižádostivý, autoritativní a hrdý muž. Proti sobě měl japonského násilnického důstojníka Saitó. Velel stavbě startegického mostu. Nicholson považoval most za své dílo a byl na něj náležitě pyšný. Most byl demonstrací civilizační nadvlády Britů nad Japonci. Autorem knižní předlohy je francouzský spisovatel Pierre Francois Marie Louis Boulle. Psal díla ispirovaná válkou, špionáží a sci-fi. Ve svých dílech využíval vlastních zkušeností z bojů v druhé světové válce, kterých se aktivně zúčastnil. Bojoval v Číně a Indočíně, kde ho zajali a odvedli na nucené práce. I jeho další dílo bylo zfilmované a mělo u diváků úspěch.

Padající listí nám napovídá, že přišel podzim a s ním i tajemný svátek Halloween, svátek , který má své kořeny v keltské mytologii. Je to noc plná magie. S příchodem tohoto svátku nabývá Michaelova touha po zabíjení největší intenzity. Chladnokrevná mašina na zabíjení se nám opět vrátila. Tvůrci se rozhodli keltskou mytologii využít a postavili na ní tento příběh. Chtěli Halloween oživit. Mě se toto oživení zrovna moc nezamlouvá. Neměli sem Kelty vůbec zaplétat. Tajemná sekta tu posobí jako pěst na oko. Tenhle film je prokletí už samo o sobě, tak proč proklínat Michaela.

Van Damme hraje drsného policajta závislého na heroinu. Měl ve tváři tak strhaný výraz, že vypadal jako by měl každou chvíli zemřít rovnou na ulici. Měl se jít léčit. Všechno se mu rozpadlo pod rukama. Manželství přestalo fungovat a v práci se mu taky moc nedařilo, ale on si radši dál do žil píchal to svinstvo. Pak se nechal vlákat do pasti, kde ho skoro popravili. Byl šest měsíců v komatu. Jeho manželka ho měla stála ráda, i když mu řekla, že dítě, které čekala nebylo jeho a nebo bylo? Anthony se úplně změnil snažil se napravit chyby, které napáchal. Žena se k němu dokonce vrátila. Nakonec Calahana dostal, ale stálo ho to mnohem víc. Závěrečná přestřelka v továrně skutečně patří k těm povedenějším. Nevypínejte film při nájezdu závěrečných titulků. Nechte je zapnuté, protože se dozvíte, kdo štípnul skrytou kameru, která měla nahrávat jeden mafiánský kšeftík. Myslím, že budete překvapeni.

Velké rozpaky, ale opravdu velké. Válečné drama, kde chybí jakákoliv dramatičnost, emoce a trošku klišivitosti by také neuškodilo. Slepenec události, ze kterého někdo udělal film a poslal ho do kin. Nedokázala jsem se stotožnit ani s jedinou postavou. To je špatné. Příběh je to jistě zajímavý. Nadějná filmová hvězda musela přestat točit, protože měla židovský původ. Její film byl stažen z kin. Určitě to pro ni bylo srdce rvoucí. Jenže jí chyběly emoce. Musela se smířit s velkou řadou omezení. Její manžel to také neměl lehké. Byl známou rozhlasovou hězdou. Musel se podle toho chovat. Šéfoval mu Němec. Takže nad ním od rána do večera visel Damoklův meč. Z tohoto se dá přece natočit výborné drama na pozadí jedné historické události. Protektor se ve filmu objevil pouze na pár vteřin a pak už o něm byla zmíňka pouze v souvislosti s atentátem. Hlavním motivem nebyl protektor, ale kolo. Nebylo mi líto hlavní postavy, která se pod tíhou okolností rozhodla přihlásit do transportu a nebylo mi líto jejího manžela, kterého na ulici zmlátili pažbou zbraně vojáci. Víte koho mi bylo líto? Osmdesátileté paní, která přišla do kina se svou přítelkyní. Obě dámy seděly za námi v sedmé řadě. Protože ona tu hrůznou dobu musela zažít na vlastní kůži a určitě si takové filmové zpracování nepředstavovala. Odcházela ze sálu se slzami v očích. Ano, je to jistě příběh, jeden z mnoha. Takových je hodně. Vydaly by na spoustu dalších filmů, ale tenhle mě neuchvátil a ani neohromil. Jan Budař ve filmu zmínil postavu jistého Péráka. Pérak byl nepolapitelný fantom, který nedával Němcům spát. Dodnes jeho totožnost není známá.

Jakmile začne nájemný zabiják řešit sebe a svůj budoucí život, jestliže tím zabijákem je žena řešící obrovské dilema, pak je ve velkém průšvihu. Z tohoto průšvihu vede jen jedna cesta, ze které nemuže vyjít se zdravou kůží.

Sirotek Pip se neustále střetával s nespravedlností. Jeho srdce toužilo po něčem lepším. Jednoho dne byl přivezen do domu podivínské slečny Havishamové. Opravdu byla hodně podivínská. Vypadala jako strašidlo. Zjevit se takhle předemnou tak si budu myslet, že si pro mě přišla samotná zubatá. Pip byl uchvácen její schovankou, krásnou a nepřístupnou Estellou. Ta si na věky ukradla jeho srdce, i když ho neustále odmítala. Charles Dickens si rád pohrával s osudem lidí. Nechával je procházet různými zkouškami a utrpeními. Románové zpracování mělo mít původně jiný konec. Pip se měl po několika letech vrátit do kovárny, kde vyrůstal a žít u svých přátel Joea a Biddy jako osamělý člověk. Na přímluvu spisovatele Bulwera se nakonec Dickens rozhodl pro šťastný konec. Film také končí šťastně. Pip a Estella se setkají ve starém a zpustlém domě slečny Havishamové. Povídají si a nakonec spolu ruku v ruce odcházejí. I s ní si osud pohrál nehezkým způsobem.