Subjektiv

Lhát sám sobě může člověku řádně zkazit život. Podle Persony 4 dokonce i zkrátit. Své o tom zjistí Narukami Yu, jenž společně se svými přáteli objeví cestu do země za televizní obrazovkou. V tam-světě potkávají známé z toho svého, kteří pro komfort svůj a okolí nasazují sobě masku, předstírají býti jiným než jsou. Jenže ve světě za "vysílaným obrazem" se před skutečností neschováte. Buď přijmete a uznáte svoji pravou povahu nebo vás tato roztrhá na fidloprčičky frkodrťákem. Pardon, zhmotnělou perzónou se spoustou výstupků, výrůstků a podobných vymožeností. Ještě štěstí, že tam chodí i ten Yu s kámoši, aby za hlasitého pokřikování na sobělháře: "Tak uznej, že seš takovej, za to se nemusíš stydět," mydlí odmítanou perzónu svojí přijatou a tudíž ovládanou perzónou. +++++ Alenka z králičí nory a Zazrcadlova, bohužel vážnou konkurenci nezískala. Seriál složený z dílů jednotné struktury, schématu, nálady a celkového přístupu vůbec by to nezvládl ani tehdy, kdyby jeden z nich byl dobrý. Yu a spol. v každé epizodě nejdříve tápou, kdo nese zodpovědnost za tajemná zmizení do telezemě. Sledují tzv. Půlnoční TV, v níž se dozví, kdo další bude "vtažen". Pak onu osobu sledují, občas se s ní i baví. Nakonec se vydají ji zachránit, přičemž tato přijme svoje pravé já. Nakonec se nedozví téměř nic a tak další díl mohou na začátku opět tápat. +++++ Člověk by si myslel, že 20 minut na vylíčení člověka v obrazech způsobem, aby získal zřetelné obrysy, je tak tak, ale autoři soudili jinak. Oněch 20 minut raději věnují poradám "Co teda budeme dělat?", "Kdo by to jen mohl být?", "Vypadáme při tom sledování nenápadně?" a tak všelijak podobně. Neštěstí. Seriál vyprávějící o nutnosti porozumění sobě samému osekává duše na jeden, dva povahové rysy. V anime se s něčím takovým setkáváme běžně, ale v dílku, jež psýché tematizuje? Neštěstí. +++++ Nemyslete si, že mi hubu zavřou ty souboje bizarně oschopněných zhmotnění duše. Vždyť se na ně skoro nedá koukat. Rychlý střih a rozkmitanost celého obrazu se pokoušejí zakrýt, že peněz na poctivou animaci se nedostalo a musíme se spokojit s pár objekty, jejich vzájemným posouváním, zvětšováním či rotací. Výsledkem je nepřehlednost, která díky blikání různých výbojů a plamenů působí bolení hlavy. Viděny díly 1-9, konec.

Permanentní prázdniny dívčí čtyřky z Tamayury pokračují... Opět chodí na výlety, fotí, jedí dorty a krom toho jiné starosti v životě nemají. Okolí je zahrnuje láskou a ony z toho mají úsměv od ucha k uchu. V nejhorším se setkává s přátelským pošťuchováním a dobíráním. I smrt tatínka kdysi v dávné minulosti jakoby přišla jen proto, aby se nad jeho osobou mohli všichni rozněžňovat. Štěstí se v dnešní době zřejmě nedá vyhnout. +++++ Tamayura, seriál, který vás obejme a zahřeje. Ale co když nepotřebuji? Tak to asi nebude to pravé. Ale co když potřebuji doopravdy? Ani tak to nebude to pravé. Přesto v něm určitá moc na dočasné zahnání špatné nálady sídlí. U mě však v tomto ohledu lépe fungují klukovská dobrodružství či všeliké Amélie. Končím po 4 dílech, nehodnoceno, dojem kolem ***.

Bývaly doby, kdy v anime fotografovala pořádně jen robotka Alfa. Dneska se zmocní foťáku kdejaké středoškolské třeštiprdlo a od nás se čeká, že se budeme rozplývat nad roztomilou čtyřkou dívenek, které fotí, pískají, padají a zřejmě mají celý život prázdniny. Ono to překvapivě po dlouhou dobu funguje, jenže pak se vás začne zmocňovat pocit, že už jste viděli, jak dívenky jedly dort, jak byly na výletě, jak se snažily vyfotit monstrkočku, jak se rozplývaly nad roztomilostí bratříčka jednoho z nich, jak divoce řídí sestra jiné z nich, jak babička fotografky chválí fotografie a kterak neustále hledají "Tamayury", o nichž věří, že jsou to jakési duše či duchové... +++++ Bohužel cynický Subjekti ví, že jde o tzv. orby, jejichž původ je mnohem prozaičtější, než by si záhadologové přáli. Vzniká díky odrazu světla na maličkých prachových částečkách případně kapičkách vody, a to zvláště fotografuje-li se s bleskem umístěným blízko objektivu. Nicméně to s kvalitou seriálu souvisí jen málo. +++++ Za závažnější přečin proti zábavnosti považuji fakt, že mi všechny díly a zážitky splynuly do zaměnitelnosti. První díl jak třetí i čtvrtý, druhý jak první, do toho neustále vyhrává Humoreska č.7, abychom pochopili jak moc na nás vše má působit bezstarostnostnou radostí. OK, snad ve dvou dílech. Ale ještě seriál!?

Byla dívčí škola, která si řekla: "Nuda, tyhle sukně, když není, kdo by je zvedal." Tak se stalo, že škola otevřela brány druhému pohlaví, jehož zástupci se těšili na zemi jejich pudům zaslíbenou. Dívky však zřejmě podvědomě svíral strach z penetrace a měly obavy, zda-li to soužití nebude bolet. Ale kdesi v ještě větší hloubi, věřím, že srdce, záviděly mužům penis v souladu s Freudovou teorií a toužily se jej zmocnit. Navenek však cudně odmítaly sdílení svého dosavadního "kláštera". Nedivím se jejich obavám, vždyť navlečeny v šatečkách s volánky, kanýrky, mašličkami a dětskými pantoflíčky mohly budit perverzní touhy v mnoha zvrhlících. V čele frakce dívek, jež se zarputile staví proti novým pořádkům, stojí Sena Airi. Osud jí však neustále posílá do cesty Uryuu Shinga. +++++ Zvláštní vztah mají spolu ti dva. Nejdříve mimo školu to vypadá na lásku, sdílení škamen však sympatie Airi zchladí na bod mrazu. Uryuu Shingo neumí projevit zlobu, neustále se nablbe usmívá jak zhulený prorok. "Nikdy chlapa v téhle škole nepřijmu. Chlap má penis a penis je zlo!" začíná Airi. "Eeeee?" kontruje Shingo. "Jsi hajzl, protože močíš ve stoje!" nevzdává se Airi. "Ale prosím, buďme přáteli," smete její argumentaci Shingo. "Umíráte dřív, protože si to přeje bůh, jelikož jste špatní," pokračuje Airi. "Rád za tebe udělám tu práci a ani mi nebudeš nic dlužit," reaguje logicky Shingo. "No, možná nejste stopro špatní, ale nemyslíš si, že mít koule je opravdu nechutné?" začíná být nalomená Airi. "Opravdu si myslím, že dívky jsou úžasné a ty jsi obdivuhodná spolužačka," vyráží Shingo z ruky Airi poslední triumf a snad i získává její srdéčko. +++++ Ano, ano, usměvavé blbství láme ledy. Normální kluk by tu s prominutím kravku poslal do míst pramálo voňavých nebo jí pořádně nafackoval, nicméně Shingo, to je jinší charakter a kabrňák. Snad ho spletly ty sexy kurvičkovské punčošky. +++++ Ale do školy nechodí jen Airi a Shingo. Kdepak, promenáduje se tu řada dívenek oblečených v kawaii uniformičkách hodných staromilských panenek perverzních dědků + jedna maidka. Ti všichni si navzájem dokazují, jak skvělé se dá žít s druhým pohlavím. Dívky vaří, chlapci opravují, dívky hezky vypadají a chlapci podávají kvalitní sportovní výkony. Je to správný svět s ostře definovanými genderovými rolemi, jež jen tu a tam naruší nějaká lehce excentrická postava, snad jako úlitba feministkám, jež by mohly tento seriál zahlédnout. Stejně by pukly vzteky. Nu což, to se mě netýká, já se jen po tři díly nudil a říkal si: "Ne, ne, ne a ne." Končím, nehodnoceno, dojem kolem **.

Těžko říci, več se Horizon vyvine, nepochybně však v dílo, jehož případné (a nepravděpodobné) kvality budou zastíněny tím nejhloupějším košilatým humorem. Omakávání i oslintávání naďer a klínů vecpaných do ultratěsných kombinézek na tisíckrát viděný způsob neláká člověka k dalšímu sledování. Autoři se rozhodli zasadit toto sexuální defilé do světa s komplikovanou historií a fungováním, což jim zavdalo příčinu k čas zabírajícím vysvětlovacím, přednáškově laděným scénám, jež považuji za velmi užitečné, neboť člověka rychle naučí, jak nudný seriál zřejmě bude a jak moc chybí autorům nápaditost. Když jsme hrávali Dračí Doupě, všichni naši PJs byli schopni přinést něco lepšího a funkčnějšího. Ale což, po pouhých dvou dílech, jež jsem protrpěl, nemohu natvrdo hodnotit a tak jen v textu prozradím, že můj dojem odpovídal asi tak *.

Když jsem sledoval nultý díl Boku wa tomodachi ga sukunai, jenž vyšel samostatně jako OVA, dospěl jsem k přesvědčení, že seriál bude neuvěřitelným, nesnesitelným nesmyslem, s kterým budu vypořádán raz dva, ale zjevně jsem se spletl. Jak jsem ale mohl na základě té kraviny tušit, že v seriálu se objeví několik vcelku povedených vtipů? Na druhou stranu, ani fanfáry by neměly vyhrávat. Většina vtipných situací stojí a padá s rivalitou dvou hlavních hrdinek, jež se díl co díl tak zažírají do svého soupeření, až toto začíná mít destruktivní následky, případně čerpá z jejich převelice excentrických povah. Do svých bojů neustále vtahují hlavního hrdinu Kodaku, jenž se povětšinou neúspěšně snaží napětí mezi nimi zmírňovat. +++++ Bohužel, krom několika opravdu dobrých point tíží seriál tuna balastu. Ve vážněji laděných scénách tíhne k druhořadému mentorství ve snaze prodat svoje pojetí přátelství, hodnoty mezilidských vztahů a zodpovědnosti vůči druhým lidem. Největší strach ale mám z toho, že přijde láska. Tihle psavci nejsou Shakespeare, aby měli s láskou srandu. Nicméně, z komentářů, které věnuji této sezóně, je tento první, kterým se nesnažím od sledování potenciální diváky vyloženě odradit. Sám ovšem končím třetím dílem, bez hodnocení, dojem skorem ***.

Možná japonští animátoři tuší, že nepříliš oduševnělá, dvojrozměrná dívčina nerovná se setkání se skutečnou a tak se rozhodli navždy nahradit kvalitu kvantitou. Komerční televize nabízí "pravidelnou dávku emocí", oni kontrují pravidelnou várkou ženských pohlavních orgánů, které "odhalují" v méně a ještě méně komických situacích. Tvorba mi stále více připomíná náhodné nabírání hrstí rozvařené kašovité hmoty z hrnce vyzvrácených anime, která se následně nechá slizce protéct mezi prsty zpět, aby se připravila pro další sezónu. Cecky dopadají s pleskotem na umaštěnou hladinu a s lascivním bubláním se ponořují. Psát recenzi či pouhý komentář se stává nesmírně ubíjejícím. Snad jen zrcadlo se neunaví, má-li neustále odrážet jeden a ten samý obraz. Já ale nejsem zrcadlo a sledovat po nté x dívek, jež mají povahu navrženou s důrazem na jeden jediný její aspekt, a které touží nebo budou toužit jen po tom, aby je zprznil poněkud nezajímavý protagonista, nedokáži. V pozadí se zatím alibisticky plazí nějaký děj s tajemnými tajnými, kteří budou jistě našim (po)hlavním charakterům nepřátelsky nakloněni. Konec po 4. díle, nehodnoceno, dojem mezi * a **.

Když středoškolské dívenky spolu zformují partičku kamarádek, jež poměrně nedramaticky proplouvají studiem, obvykle se rodí lehce nadprůměrné anime. Hlavním tahounem směrem od průměru, jedno zda nahoru či dolů, bývá kvalita humoru a vhodné nastavení atmosféry, jež v těch nejlepších dílech žánru kolísá od mírně ztřeštěné k lehce zasněné. Třebas mě těšila Azumanga či Skicák. +++++ Kimi to boku míří podobným směrem, ovšem dívky zaměnila za chlapce, aniž by bohužel nějak podstatně proměnila jejich povahu. Ani dívčí duše nejsou v anime tohoto typu odráženy zcela věrně, podobají se však skutečným dívkám více než skutečným chlapcům. Anime hoši s chováním blízkým anime holkám na mě působí poněkud podivně. Kluci nemívají potřebu si neustále sdělovat své pocity a povzbuzovat k podobným výlevům ostatní, ani v daném věku ještě netvoří skupinky charakterů s otcovským nadhledem. Nečešou si vzájemně vlásky a mají potřebu nevypadat jako holky. Roztomilost v nich může vnímat jen starší dívka či žena a jsou-li zranitelní, budou to zakrývat. Možná v nich lze vidět zajíčky, ale nejsou to koťátka. Především však neumí rozesmát. Dojem mezi ** a ***.

Beelzebub zdětinštěl a zroztomilněl, namísto démonického rváče si oblíbil nudnou holčičku, postavám hypertrofovaly hlavy a epizodě stopáž. Děcko tolik netrvá na přítomnosti své opatrovatelky, své okolí destruuje s podstatně menším kouzlem a vypadá k nesnesení roztomile. Hm, hm, našel jsem změny, hurá... Povětšinou k horšímu. Zajímavé, vždyť ani Beelzebub se mi nelíbil. Zjevně určeno podstatně mladšímu publiku, ovšem mít já děti, tak jim to stejně nepustím. Konec po třetím dílu, nehodnoceno, dojem od odpadu k *.

Fantazie některých anime tvůrců nezná neznalosti mezí. Někdo si zřejmě myslí, že když je anime určeno převážně středoškolákům, měl by být hlavním hrdinou středoškolák. Snad kvůli ztotožnění. Nevím jak vy ostatní, ale v dobách svého mladí jsem se bez problémů ztotožňoval s Athosem, Perseem, Indiana Jonesem či Sherlockem Holmesem. Ale Brandon Walsh... to nešlo. Navíc jsem nepochybně oplýval větším vtipem, chytrostí, znalostmi a hlubším vnitřním životem než zdejší hlavní trumbera. Zvláštní schopnost "odolnost proti prokletí" jsme měli všichni vypěstovanou tak dobře, že jsme se neobtěžovali na něj ani myslet. +++++ Náš život se kupodivu ani nedělil na předpisové díly. Díl 1.: seznámení se s tajemnou dívkou, její nastěhování se k vám domů. Díl 2.: Tajemná dívka se stává vaší novou spolužačkou. Kolem 3. až 6. dílu obvykle dojde na plavky, což ovšem testovat nehodlám. Scénář zaměnitelný s kdejakou předchozí slátaninou, postavy rovněž, jak zevnitř, tak zvenku. Krychlovitost a malinko jiná hláška nemohou nikoho splést. Kopírování nezná mezí. Příklad? Vzpomínáte na Ichigo Mashimaro? Jedna z hrdinek se jmenovala Coppola a rozhodně neměla nic společného s tím režisérem. Když to říkala, bylo to vcelku milé a vtipné. V C3 se hlavní hrdinka jmenuje Kubrick a také nemá nic společného s tím režisérem. Z huby jí smrděla zatuchlina na sto honů. Někteří tvůrci už nemají žádný stud. Konec po dvou dílech, bez hodnocení, dojem mezí odpadem a *.