E-Fox

Po pláni se řítí d(D)ivný chlápek na jakémsi motocyklu. Za ním žene na koních Zlý Chang-yi Park a jeho banda banditů, gang z Tržiště Duchů, Společnost za osvobození Koreje, džípy Japonské armády a ta parta chlápků s barevným oblečením, o kterých jsem za celou nepochopila, co jsou zač. Všichni jdou po mapě, kterou si veze Divný a také trochu střílí po sobě navzájem. A zezadu to do nich pere ještě Hodný Do-Won Park. Tedy, myslela jsem, že vím, do čeho jdu. Říkala jsem si, že Hodný, zlý a ošklivý je sice můj nejoblíbenější western, na druhou stranu jihokorejskou kinematografii mám prostě v oblibě, takže jsem očekávala velký souboj dvou westernů. Také jsem veděla, že Woo-sung Jung se mi bude v roli "hodného" sympaťáka líbit než Eastwood. Líbil, ale kromě toho jsem se ve všem sekla. Hodný, zlý a divný se Leoneho westernu téměř nepodobá. Zařadila bych ho spíše mezi akční filmy, děj je jiný, pokud se dá o ději mluvit, protože tenhle film je hlavně o akci. A to o opravdu úžasné akci, která mě pohltila, i když na akční kousky jinak moc nejsem. A to, co mu dává úroveň navíc, je styl a image. Což zní zvláštně, koneckonců mluvíme o jihokorejském westernu a ne o Sexu ve městě. Ale je to tak. Divný s divnou motorkářskou pokrývkou hlavy, Hodný v parádním kabátě s šálkou a prostřeleným kloboukem a Zlý jako by utekl z přehlídky od Prada. A ten chlápek s copama a velkou palicí. Musela jsem si říkat "cool" a bylo to jedno z těch "cool", co nejsou posměšný. Protože tenhle snímek má hromadu kvalit a ještě k tomu si dělá legraci sám ze sebe. A tak jsem se nakonec smířila i s tim, že občas nevim, o co vlastně všem jde. (Mimochodem ta "písnička z Kill Billa", o které se ledaskdo zmiňuje, vznikla v šedesátých letech a v sedmdesátých vytvořila tuhle verzi jako velký taneční hit kapela Santa Esmeralda. A co se týče filmu, tak dřív než Tarantino jí použili třeba ve filmu Dohola)

Jackson je už asi prostě takový. Nemůže si pomoct. Musí Vám vyrazit dech. A je jedno, jestli úžasností Středozemě nebo nechutností toho, když se věci, co mají být uvnitř člověka, octnou venku. Asi ve dvacáté minutě si říkáte "tak tohle je vrchol, nic nechutnějšího jsem ještě ve filmu neviděl/a". A to si řikáte každých pět minut až do konce. Víte, možná, že i jiného tvůrce by napadlo nechat dvě rozkládající se zombie souložit. Ale jenom Jackson to udělá mnohonásobně, tak urputně a ještě je nechá si vysouložit zombie dítě, se kterým se hází v parku. Je to vlastně jedna velká přehlídka krve, slizu a tělních tekutin a orgánů. Kdyby Vám půl hodinky před koncem filmu z kanálů RGB přestaly fungovat G i B, ani byste si toho nevšimli.

Nejvtipnější film z koncentráku, co jsem kdy viděla. A zároveň snímek, co mě neskutečně psychicky rozložil. Pět hvězd za naprostou úžasnost doprovází přání už to nikdy nevidět a nemuset znova projít tim emocionálnim peklem, co jsem u toho zažila.

Možná to jednou přehodnotím a najdu víc kvality ve filmu tak, jak je natočen. Možná by to hodnocení vypadalo úplně jinak, kdyby předloha nebyla z mých nejoblíbenejších knih a nevadilo mi, že všechno, co mi na předloze přišlo podstatné a kouzelné, tady bylo otočeno naruby.

Kdybych měla nováčkovi doporučit korejský film, doporučila bych asi právě Yeonae soseol. Není to snímek, u kterého by se člověk duševně složil ani není plný scén k popukání. Ale je tak příjemně korejsky citlivý. V příběhu o dvou dívkách a jednom chlapci totiž nenajdete nic z všednosti, kterou tohle téma nabízí. Je to svěží, jemně romantické, úsměv vyvolávající, plné lásky a dojemné. A neodnesete si z toho špatnou náladu, přestože to v součtu není příběh zrovna veselý. Já si odnesla překvapený pocit ze skvělého konce, kde jsem zjistila, že to všechno bylo trochu jinak a uspokojení, že jsem viděla zase jeden film, co mě chytnul za srdce.

Konec byl až příliš dramatický a slzy ždímající. Tak a tím jsme vyčerpala výtky k tomuhle dílu. Nepřestane mě fascinovat, jak Korejci s klidem natočí něco, co je nejdřív bláznivá a trochu akční komedie (opravdu jsem se nasmála), pak se to postupně mění v romantickou tragédii a vyústí v (lehce fantasy) slzavé drama. A celou dobu to dokonale funguje. Definitivně jsem si zamilovala "drsňačku" Ji-hyeon Jeon. Stejně jako v Yeopgijeogin geunyeo jsem si hned zkraje její nesympatickou postavu oblíbila a prožívala pak odkrytí jejího jemnějšího nitra. A co se týče náznaků souvislosti děje právě s Yeopgijeogin geunyeo , ty mi přišly zajímavé, ale myslim, že není třeba je brát nějak vážně. Film je totiž krásný sám o sobě. S okamžitou platností je potvrzeno, že jsem ufňukaná bačkora vyžívající se v těch největších dojácích :-)

3,5 hvězdy jsem nakonec zaokrouhila nahoru. Ale když to srovnám s Yeopgijeogin geunyeo (což byly zase velmi silné čtyři hvězdy našlápnuté k pěti), tak to přece jenom pokulhává. Na mě to totiž bylo až příliš korejsky melodramatické. Tak nějak neřirozeně. Kde jsem například v Nae meori sogui jiugae ronila slzy spolu s postavami, tam jsem v Keulraesik jenom sledovala emoce hlavních hrdinů z povzdálí, neschopná se s nimi ztotožnit a nechat se dojmout. Cože tedy platí hlavně o konci ve "starším" příběhu Ju-hae, který mě zklamal o to víc, když jsem čekala po slibném začátku a středu příběhu silný závěr tak typický pro korejské filmy a pak jsem ho nedokázala prožít a něco jsem ani moc nechápala. Příběh Ji-hae mi naopak přišel vpodstě bezchybný, i když jako samostatný snímek by nejspíš neobstál. Ye-Jin Son běžící v lijáku se složeným deštíkem v ruce a obličejem otočeným k nebi byla prostě kouzelná.

Film měl pěkné momenty. A taky neskutečně natahovaná, dlouhatánská, nudná období, která prodlužovala čekání na předem jasný konec. Kate Winslet byla skvělá a její v její části děje se opravdu aspoň něco dělo. I Jack Black byl milej a moc se mi jeho role líbila. Naopak linka s Cameron Diaz mi přišla vpodstatě celá o ničem. Nepřirozenost jejího herectví mě navíc přiváděla v úžas...ale zas ne takový úžas aby mě to bavilo. Jediné zábavné místo bylo na návštěve v Grahamově domě. Vážně jsem si docela často přála aby to všechno konečně skončilo. Přemýšlela jsem i nad jen dvouhvězdičkovým hodnocením, ale pak jsem si zase vzpomněla na druhou linku a řekla si "Copak by Kate, moje milá Kate, která je skvělá ve všech momentech, ať má zrovna hysterák, pečuje o starého pána nebo skáče po posteli, copak by tahle Kate hrála v míň než tříhvězdičkovym filmu?"

"Jestli tě praští, předstírej, že to bolí. Pokud to opravdu bolí, dělej jako že ne. Na vaše výročí sta dnů jí přines růži během vyučování. To má moc ráda". Ze setkání přiopilého chlapce, který chce potkat lásku jako z romantických knih a mnohem, mnohem opilejší dívky s nemalým sklonem k násilí vznikne příběh, který se zdá nejdřív bláznivým, ale pocitově jednoduchým a dokonce trochu monotónním. Pak se ale komplikuje, zamotává, zvážňuje, zjemňuje a nakonec vygraduje v úžasný závěr.

Tady je od začátku jasné, na jaké dva trumfy tvůrci vsadili. A setsakramentsky se vyplatily. Stejně tak se vyplatilo to,že pochopili jednoduchý fakt, že film o dvou dědcích čekajících na smrt nemá cenu protahovat tak dlouho, aby divák začal být nedočkavý (93 minut je velmi rozumná délka). A ačkoli má základ příběhu ty nejlepší předpoklady být pochválen a vzápětí zapomenut, nemohla jsem ho vynhat dlouho z hlavy. Námět je totiž zpracován jak vtipně, tak i citlivě, smíchu i slz bylo na plátně i před ním tak akorát. I odpočinková věc může být pětihvězdičková.