E-Fox

"Nejsem rasista, ALE je přece jasné, že film o teplym negrovi může bejt oceněnej jenom a jedině kvůli politický korektnosti a pozitivní diskriminaci." Jistě, všechno je to černošská lobby. Asi proto většinu cen shrábnul La La Land s nejbělejšími a nejheterosexuálnějšími postavami ever. Netvrdím, že je Moonlight nejlepší film roku, ale dobře natočené citlivé drama je určitě. Černoši nemůžou za váš blbej vkus.

Nejvíc děsivý filmový zážitek za dlouhou dobu. Jak muži tak ženy se tady chovají ve vztazích nedospěle a nemají ponětí, o čem by vlastně partnerství mělo být. Ale zatímco u mužů je to ukazováno jako romantizovaná vzpoura proti útlaku a klukovská rebélie, ženy jsou prostě jenom ty fúrie, co se snaží muže vykastrovat a svou neustálou péčí jim ničí životy. Přitom by se dalo polemizovat, jestli je horší přehnaná a dusivá ale v zárodku asi dobře míněná péče, nebo vymanění se z ní pomocí promyšleného předstírání vážné smrtelné nemoci, které přináší starosti celé rodině. Snímek zároveň kromě asi jednoho místa nijak nereflektuje, že na hru na přísného rodiče a vzpurné dítě musí být ve vztahu dva a že přítomnost zralé dospělé osoby na jakékoli straně by nikdy nenechala zajít vztah do takové podoby. Nejvíce alarmující mi potom přijde, že jeden z nejvýdělečnějších českých filmů loňského roku a zároveň film, který někteří berou jako ukázku jakési životní moudrosti, ukazuje stěžejní bod ve vývoji jedné z hlavních postav tak, že muž použije na svoji ženu nadávky a násilí (pravděpodobně to měla být vtipná scéna) a z ní se poté konečně stane ta tolerantní manželka, která už chápe, jak mají vztahy fungovat. Možná to měla být variace na Zkrocení zlé ženy, které mi sice vždycky přišlo jako poměrně zlý příběh o ponižování žen, ale omluvitelný vznikem v 16. stoletím. A v něm už nejsme.

To, že je Harry Potter konečně mrtvej a k něčemu, mi stačí ke štěstí samo o sobě. Ty obří nálože Ronovo šmírácké sentimentality bych mít nemusela.

Škoda poslední cca půl hodiny, která postrádala originalitu, napětí, a hlavně smysl.

Ty jo, před pár lety jsem četla knížku od Tolkiena, co se shodou okolností jmenovala stejně, a nebyla špatná... A teď k filmu. Vizuální stránka fajn, děj víceméně o ničem. Nudila jsem se. Jako ženu mě totiž honění tolik nevzrušuje, obzvlášť když jde o stopadesátou honičku stejné bandy trpaslíků. Několikrát jsem koukala na hodiny a říkala si, že už to musí skončit. Chápu, že Jackson si rád dělá věci po svém, ale kdyby si místo druhého dílu Hobita vycucal z prstu druhý díl Braindead, potěšil by mě víc. I souložící zombie ve mě totiž probouzí víc emocí, než trpajzlík žvatlající o tom, že se mu jeho vyvolená agresivní elfka jenom zdá. Kéž by se i mně ten film jenom zdál!

Na začátku filmu jsem byla mírně ovíněná, na konci už celkem namazaná. Proto si začátek pamatuju lépe a konec hůře, ale vím, že se mi to celé hrozně moc líbilo. Z neznámého důvodu mě bavila hlavně linie Julianne Moore , ale největší překvapení bylo, že Tom Cruis tady místo hopsání z vrtulníku na střechu vlaku HRÁL. Hudba je velmi povedená a to je vše, co mě napadá, než to skouknu znova, což nebude dlouho trvat.

Z Webberových muzikálů si obvykle romatici oblíbí Fantoma a rockeři Jesuse. Já Evitu. Štěstí, že pro mě naprosto úžasná rocková opera byla i úžasně zfilmována. V komentářích se už určitě vystřídaly všechny možné repliky o hrající Madonně a zpívajícím Banderasovi . Já jsem byla nadšena oběma. Banderasův hlas je přitažlivý jako Banderas sám a považuju za chytrý nápad do role tak kontroverzní osobnosti jako byla Evita, obsadit někoho tak kontroverzního, jako je Madonna. Filmu prospělo také to, že si zachoval teatrální divadelní nádech, který mu dodává zvláštní kouzlo. Evitu jsem si mimo jiné tak moc oblíbila proto, že je neskutečně vtipná. Zatímco argentinský lid volá po dalších a dalších diktátorech, Evita se šplhá výš a výš po žebříku z postelí vlivných mužů a vše to kouzelně sarkasticky komentuje Che. Za celou dobu se prakticky nepromluví, jenom se zpívá, a tak jsou vtipné repliky a narážky přímo v textech. Při pohledu na nejznámější muzikály, co Webber s Ricem spolu vytvořili, vidím jako společný rys, že si rádi vybírají postavy, o kterých člověk neví, co si doopravdy myslet. Tak je to i s Evitou. Stokrát si můžu říct, že to byla prostě obrovská děvka, ale na konci mě to stejně vždycky hlodá... Co když to potom začala myslet vážně? A záleží vůbec na tom, jestli to myslela vážně, když to stejně byla snůška levičáckých bludů? Milovala Perona? A on jí?

Jsem nadšená. Boj liberálního smýšlení proti ochranitelům morálky našich dětí je prostě moje téma. Právníček Edward Norton, který sám pornu nefandí a pouze obhajuje svobodnou volbu lidí, mi naprosto učaroval. A Forman se na mém osobním režisérském žebříčku vyplazil zase o kousek výš. Možná za tím vidím trochu moc, ale napadá mě, že to třeba zvládnul tak dobře kvůli vlastní naprdnutosti na režim, který si vyzkoušel. Podobný film by se asi dal natočit i o prohibici nebo kouření, ale je pravda, že porno-prostředí tomu dodává šťávu a Flyntův příběh je vyjímečně chytlavý. Lepší 4 hvězdy.

Konec. Po posledním dílu (jehož poslední minuty byly opravdu jedinečné - asi bych se smála, kdyby mi bylo do smíchu) konečně můžu napsat: jeden z nejlepších seriálů, co jsem viděla, ne-li nejlepší. Scénář je opravdu bravurní. Čekala jsem upjaté pohřebáky a trochu černého humoru. Místo toho jsem dostala trochu vtipný, trochu depresivní seriál, který servíruje postavy a jejich příběhy beze všech parádiček a slovo "fuck" je častější než "death". Obnažené mrtvoly, obnažená těla, obnažené vztahy, sex, smrt, homesexuálové, úchylky, nemoci, drogy, psychické choroby. Každá postava je tak trochu magor, co leze v jednu chvíli na nervy a vzápětí jí divák drží palce. Žádná pohlazení na duši, žádné happy-endy. Žádné americké proslovy a vyznání, po kterých se všechno spraví, žádné problémy co mizí jako mávnutím kouzelného proutku. Kdokoli může kdykoli umřít... dnes, zítra, za dvacet let. Všechno co máme je čas do té doby. To je asi hlavní (ale nevnucující se) poselství seriálu a rozhodně neni třeba ho brát negativně. "Living in a house where a foot is available to be stolen is weird."

O Studiu 60 jsem nikdy od nikoho neslyšela a narazila jsem na něj spíš náhodou. A hned po pár minutách jsem si ho zamilovala a zbožnovala každý díl. Dvakrát. Chytlavý děj, skvělé vtipy. A tak sympatické postavy, jako jsou Matt, Danny a Jordan, asi hodně dlouho nikde v seriálu neuvidim, pokud vůbec. Nejlepší ze všech pro mě ale stejně bude vždycky Jack. A co se mi hrozně líbilo, jsou neskutečně zapamatovatelné postavy i ve vedlejších rolích. Oblíbila jsem si vážného komika Andyho ("Stay right there another minute" "Why?" "The metafore."), Suzanne, šerifa z Pahrumpu, číňáckýho komouše ("It's fun!"), černocha od armády a další. A samozřejmě nejvtipnější postava je hajlující Santa, tomu jsem se mnohokrát smála nahlas. Na konci první a jediné série jsem smutnila a zároveň byla trochu ráda, že už nebudou mít šanci mi ten skvělej dojem čimkoli pokazit. Takhle já si představuju seriál a budu bloudit televizním světem, dokud nenajdu další podobně kvalitní. (Se Sorkinovo Newsroomem už ten další mám.)