E-Fox

Můj komentář i hodnocení jsou stejné u všech tří dílů a hned vysvětlím proč. Viděla jsem Pána prstenů několikrát, viděla jsem ho v televizi, viděla jsem ho v kině a vždycky jsem si říkala: něco tomu, sakra, do pěti hvězd chybí! A to „něco“ konečně přišlo, když jsme se spolužáky odjeli na jednu z „movie nights“ a dali přes noc VŠECHNY TŘI DÍLY a navíc v PRODLOUŽENÉ VERZI. Těch 698 minut je pro mě ten jeden (ne tři) pravý Pán Prstenů, který mi konečně vyrazil dech a zařadil se vysoko mezi nejlepší filmy, co znám (a rozhodně nejlepší ve svém žánru). Ze zbytečně natahovaných knížek vzniknul krásný scénář a Jackson prostě přesně věděl, jak ho natočit. Z kamery, výpravy i hudby téměř slintám (ještě nikdy v historii filmu neměly větší promítací plocha a kvalitní zvukové vybavení takové uplatnění). Hlavní štáb by zasloužil náklaďák Oscarů. Obsazení a herecké výkony se také moc povedly, i když někteří herci mají občas svoje slabší chvilky. Nějak se mi chce vyzdvihnout Liv Tyler, přišla mi úžasně přesvědčivá, ale možná mám jen slabost pro tenhle typ rolí. Svoje postavy ale nadprůměrně dobře povznesli i Christopher Lee a Sean Astin. Velkým plusem je krásná harmonická atmosféra celého Tolkienova světa, nenarušovaná a nenarušující. Měla jsem dojem jako by ten svět tak nějak samozřejmě existoval a já ho znala, snadno se mi do něj dostávalo od prvních záběrů. Naopak jsem se z něj ještě několik dní nemohla dostat a měla jsem hlavou plnou elfů, entů a hobitů. Díky tomu všemu filmu odpouštím i Legolasovy supermanské kousky ala shielboarding a nekonečné variace na „chtěl bych tak ještě vidět kraj…hm, ale asi už ho neuvidíme“.

Můj komentář i hodnocení jsou stejné u všech tří dílů a hned vysvětlím proč. Viděla jsem Pána prstenů několikrát, viděla jsem ho v televizi, viděla jsem ho v kině a vždycky jsem si říkala: něco tomu, sakra, do pěti hvězd chybí! A to „něco“ konečně přišlo, když jsme se spolužáky odjeli na jednu z „movie nights“ a dali přes noc VŠECHNY TŘI DÍLY a navíc v PRODLOUŽENÉ VERZI. Těch 698 minut je pro mě ten jeden (ne tři) pravý Pán Prstenů, který mi konečně vyrazil dech a zařadil se vysoko mezi nejlepší filmy, co znám (a rozhodně nejlepší ve svém žánru). Ze zbytečně natahovaných knížek vzniknul krásný scénář a Jackson prostě přesně věděl, jak ho natočit. Z kamery, výpravy i hudby téměř slintám (ještě nikdy v historii filmu neměly větší promítací plocha a kvalitní zvukové vybavení takové uplatnění). Hlavní štáb by zasloužil náklaďák Oscarů. Obsazení a herecké výkony se také moc povedly, i když někteří herci mají občas svoje slabší chvilky. Nějak se mi chce vyzdvihnout Liv Tyler, přišla mi úžasně přesvědčivá, ale možná mám jen slabost pro tenhle typ rolí. Svoje postavy ale nadprůměrně dobře povznesli i Christopher Lee a Sean Astin. Velkým plusem je krásná harmonická atmosféra celého Tolkienova světa, nenarušovaná a nenarušující. Měla jsem dojem jako by ten svět tak nějak samozřejmě existoval a já ho znala, snadno se mi do něj dostávalo od prvních záběrů. Naopak jsem se z něj ještě několik dní nemohla dostat a měla jsem hlavou plnou elfů, entů a hobitů. Díky tomu všemu filmu odpouštím i Legolasovy supermanské kousky ala shielboarding a nekonečné variace na „chtěl bych tak ještě vidět kraj…hm, ale asi už ho neuvidíme“.

Můj komentář i hodnocení jsou stejné u všech tří dílů a hned vysvětlím proč. Viděla jsem Pána prstenů několikrát, viděla jsem ho v televizi, viděla jsem ho v kině a vždycky jsem si říkala: něco tomu, sakra, do pěti hvězd chybí! A to „něco“ konečně přišlo, když jsme se spolužáky odjeli na jednu z „movie nights“ a dali přes noc VŠECHNY TŘI DÍLY a navíc v PRODLOUŽENÉ VERZI. Těch 698 minut je pro mě ten jeden pravý Pán Prstenů, který mi konečně vyrazil dech a zařadil se vysoko mezi nejlepší filmy, co znám (a rozhodně nejlepší ve svém žánru). Ze zbytečně natahovaných knížek vzniknul krásný scénář a Jackson prostě přesně věděl, jak ho natočit. Z kamery, výpravy i hudby téměř slintám. Velkým plusem je krásná harmonická atmosféra celého Tolkienova světa, nenarušovaná a nenarušující. Měla jsem dojem jako by ten svět tak nějak samozřejmě existoval a já ho znala, snadno se mi do něj dostávalo od prvních záběrů. Naopak jsem se z něj ještě několik dní nemohla dostat a měla jsem hlavou plnou elfů, entů a hobitů. Díky tomu všemu filmu odpouštím i Legolasovy supermanské kousky ala shielboarding a nekonečné variace na „chtěl bych tak ještě vidět kraj…hm, ale asi už ho neuvidíme“.

Ten film mě prostě bavil. Když romantická komedie, tak v tomhle stylu. Žádný dlouhý začáteční okecávání, hups rovnou do děje, kde jsou doopravdy vtipné vtipy (na rozdíl od mnoha filmů tohoto žánru) a navíc to má hlavu a patu. Hlavní představitelé jsou úžasní, člověk si je musí hned oblíbit, i když jsou to vlastně oba trochu protivové. Film frčí, není to plné suchých míst, jediné kde skvělý děj trošku povadl bylo po jejich sblížení, ale všechno před tím je prostě takové, že pět hvězd je jasná volba. Možná je to zbrklé, ale jaká romantická komedie je lepší? A předstíraný orgasmus Meg Ryanové ( "dám si to, co ona") je báječná scéna.

Pokud věříte, že má cenu šlapat třeba pěšky na kraj světa, aby člověk vypadnul z života, kterej neprožívá, práce, která ho nebaví a od sousedů, co vám nerozumí a jejich naškrobených čajových dýchánků, pak vás tenhle film zasáhne víc, než ostatní, kteří si možná jenom řeknou "O co tý ženský celej film jde? Má manžela co jí má rád a vydělává, má barák, má děti, tak co vyšiluje?". Ale pokud jako April cítíte potřebu vnímat život, jak proudí žilama a ne žít stejnej přidušenej příběh jako generace před váma, bude vás bolet to sevření, co je z filmu cítít. Ona má křídla a on je balvan na jejím kotníku. To je past, kde každý vymanění je jenom sen a každý malý vítězství se obrátí a promění v agónii beznaděje a stejně v hloubi duše víte, kam ten příběh musí nakonec nevyhnutelně dospět. Kate je tak neuvěřitelně úžasná herečka, že jsem celou dobu trpěla s ní.

Podle měřítek dnešního diváka určitě nejde o horor. Jedinými okamžiky, kdy by se u mě dalo mluvit o strachu je scéna ve sprše a jedna lekačka. Přesto se ale musím poklonit Hitchcockovi za jeho precizní režii, díky které celý film provází napětí, očekávání a opravdu výborná atmosféra. Příběh je uvěřitelný, nejsou v něm obvyklé horor-thrillerové nelogické zvraty ani postavy, jejichž chování se ohýbá podle potřeb plynutí příběhu, místo podle lidské přirozenosti, divák prostě cítí, že to nenatáčel blb, ale režisérská osobnost:-) Je to parádní dílo a škoda přehnaného vysvětlovaní na konci, které závěr poněkud zazdí.

Dneska jsem si ten film nadělila jako oddech po zvládnuté zkoušce a ještě pořád ho nemůžu vyhnat z hlavy. Když si vzpomínam, o čem byl, vybavuju si kapelu jezdící z města do města a zase do dalšího a dalšího a napadá mě, že bych se asi měla nudit... ale ono to vůbec nepůsobilo stereotypně, působilo to vlastně celou dobu skvěle, byla jsem pořádně v ději a nechtěla jsem se odtrhnout. Rocková mánie probíhala přesně tak "cool", jak měla a v jejích kulisách Penny Lane a William vpodstatě neměli chybu. A pořád se mi chce dát pět hvězd a nemůže mě odradit ani to, že dvě věci mi mírně vadily a to "american ending" a to, že oproti skutečným 70. létům tady dle mě bylo sexu, drog a komerce pořád málo.

Většinou zvládnu vyjmenovat, za co si film zaslouží všechny ty hvězdy. Ale tady... skvělý herecký výkony? Povedenej scénář? Mně sympatický matematický námět? Jo, jasně, ale hlavní je ten FILM! Celý ten film, přesně tak jak je a jak se mi líbil od první chvíle. Jako když se zamilujete na první pohled:-)

Svůj definitivní verdikt napíšu až za chvíli, abych měla příležitost objasnit pár věcí předem. Mám strašně moc ráda Lynchovo podivný a často zdánlivě nesmyslný díla. Mulholland Drive mi přijde geniální. Twin Peaks je strašně chytlavej a nejlíp odrežírovanej seriál, co znám. A líbila se mi i surrealistická Mazací hlava. Nefandim mainstreamu. Rozhodně ne! Fajn, teď už to můžu vyřknout: Sloní muž je pro mě jednoznačně nejlepší Lynchovo dílo. A taky jeden z nejlepších filmů vůbec. Je to úžasně natočenej a nádherně lidskej příběh, nedá se mu nic vytknout. A všichni, kdo si myslí, že Lynch je pošahanej chlápek, jehož sláva stojí jenom na tom, že natočí zmatený podivnosti bez špetky smyslu a lidi mu to baští, by se měli podívat na Sloního muže a začít mu říkat "mistře".

Olga Sommerová je podle mě skvělá, možná nejlepší česká, dokumentaristka, ale nechci se nějak moc rozepisovat a chválit film, který je naplněný tak tragickym tématem. Je to velmi kvalitně a citlivě natočené a plné emocí, které ale nejsou nijak laciné, ale skutečné. Doporučuju mladým - podívejte se a pak se zeptejte, proč se ti rodiče pořád tak hloupě bojí...