Herráček

Ten konec sem očekával od začátku.. To je pravda... Ale má to naprosto vynikající zápletku, kus akce (což je u těchto filmečků dost neobvyklé) a taky pěknou slečnu... A dokonce spoustu soli... A opravdu ta rybička byla mořská..?

Tak já jdu do pekla rovnou, že jo... Páč bezvěrců se nikdo neptá... Trošku mi vadil americkej pohled... Když někdo nedá peníze na charitu, tak je automaticky zlej? Když někdo netancuje, tak patří do pekla? Vždyť tanec je užívání si života a mnohdy i ďábelský svůdný... Nemělo by to být naopak? Ale což... Tenhle filmeček byl nacpanej jakýmsi nadhledem, kterej mi nebyl úplně proti srsti...

Věc která především mladší populaci zaujme už jen svým názvem.. A provedením nejspíš taky... Jen si nemyslím, že by se v tom dal najít nějaký hlubší podtext... V tomhle filmu bych se nedíval na herectví, protože tady se ani moc hrát nemuselo... Režijně se asi taky moc vyřádit nešlo... A tak to prostě musel táhnout scénář... Kterému se to ne vždy dařilo... To, jak se nejdřív všichni tvářili znuděně a po pauze najednou že si to strašně užívají... Nevím... Snad jediné překvapení v podobě třetí části u mileneckého páru... Jinak to nejspíše nemá co nabídnout... Leda tak příjemný večer s vaší drahou polovičkou...

Promiňte, ale konec a Vetchého herectví z pilotního dílu telenovely zasazené do sedmdesátých let film neudělá... A pokud se někomu nelíbí střídání dne a noci v jednotlivých záběrech, pak by mě zajímalo, jak by reagoval na střídání zimy a léta... A řekněte mi, jak filmy o roce 68, 77 a podobně můžou točit lidi, kteří v té době byli ještě mladší než já teď...

Divadlo v Dlouhé si adaptacemi Pratchetta získává můj obdiv... Smrť, i když tentokrát téměř bez prostoru, opět vynikající (ne nadarmo o přestávce pan Kantůrek mluvil o "Smrťofilech... Řekl bych, že i u nás jich bude dost)... Táborského herectví mi k srdci nepřirostlo, ale špatné zde rozhodně není... Vondráček jako Sardelli se svými "operními kreacemi" a výborně přetaženou teatrálností (a samozřejmě se závěrečným Chrchly, chrchly... Chcíp, chcíp) většinou strhává pozornost na sebe... Nehodlám srovnávat se Soudnými sestrami, protože sám nevím, na kterou stranu se přiklonit... Takže samostatně - myslím, že Sir Pratchett může být zase maximálně spokojen... (tentokrát si sice nejspíš neodnesl kašpárka, ale to snad ničemu nevadí...)

Na jednu stranu naprosto vynikající záběry na disciplinované šiky vojáků, na druhé straně příšerně zdlouhavé záběry na pochodující dav... Na jedné straně plamenně řečnící Hitler dávající pochopit, jak se dostal na své místo, na druhé straně Hess, který si nabubřele stoupne k mikrofonu a jediné, co řekne je "A nyní promluví Vůdce". Na jedné straně nekonečné množství svastik a orlic, ze kterých se postupem času staly symboly zla, na druhé straně Vůdce třesoucí si rukou s malým dítětem a jeho matkou... Trošku jsem nechápal, zdali jde o dokument a nebo prosté propagandistické video... Ale rytmus měli úžasnej...

Chvíllemi mi to tím střídáním barev v různém prostředí připomínalo Mrtvou nevěstu (šedivá realita, mnohdy až přebarvený "očistec")... V budování atmosféry vidím vcelku velký klad... Do děje mě to vtáhlo vcelku rychle... Výčet všech dívek byl taky naprosto vynikající... A uznávám, že rampouchoidní konec byl už trošku zbytečný, ale tak pro klid duše...

No... tohle zachraňuje snad jen ten smích na konci, který naznačuje, že šlo spíš o komedii (snad...) Těší mě, že se Ježíš je normální! ani nesnaží tvářit nějak objektivně a balancujícně... Jen doteď nevím, jestli to byla propaganda nebo sofistifikovaná kritika...

Za zklámání v podobě odporného natahování něčeho vynikajícího jsem měl chuť dát odpad... Ale předchozích osm sérií by si to nezasloužilo... Ty staré efekty a mnohdy improvizované rekvizity měly svoje kouzlo... A přivedení čtveřice do reality? To fakt mysleli vážně? A závěrečný popud k zamyšlení? Tohle nebyl trpaslík... To bylo něco, co jen nestydatě těžilo z názvu a jmen...

Na český poměry... Málokterej film ve mně vyvolá beznaděj nebo vztek... (I když vztek rozhodně častěji) Možná to je tím, že ještě nejsem otrávenej rozvleklým manželstvím nebo starostí o dítě, ale rozhodně jsem při sledování prožíval hodně emocí...A u cynika je co říct... Proti hereckému obsazení nemohu vznést jedinou námitku... Snad jen projev Martina Hoffmana vyzníval trošku nad věcí (rozuměj že snad ani neměl potřebu hrát...) A ty animované kousky hodnotím vskutku kladně...