Highwayking

Od nejvyššího ohodnocení mě dělí snad jen nějaký pocit, že jsem vlastně na konci filmu nebyl tak unešen jak bych si představoval. Nicméně, o tom, že byl Dustin výborný, Katharine krásná, hudba Simona a Garfunkela skvělá a film Absolvent velmi povedený, o tom nepochybuji.

Docela povedené rozloučení s Rogerem Moorem, který zde na sobě za každou cenu nenechává zdát své stárnoucí rysy. Film je narozdíl od některých předchozích bondovek plný bláznivě akčních scén, které člověka pevně drží u obrazovky a svou přílišnou ujetostí často docela pobaví. Mezi bondovkami s Rogerem určitě jedna z těch lepších.

Aronovsky a Wrestler - pro mě dlouho velký otazník jehož odpovědi jsem se dlouho docela obával. Musím říci, že zbytečně. Režisérův specifický rukopis zde není až tak výrazný, je ovšem čitelný a v tomto žánru dodává snímku určitou specifičnost. Herecké výkony podtrhují precizní zpracování. Na stranu druhou, síla filmu, která mě sice dokázala pohltit, se příliš rychle vytratila. Nadprůměrné 4*

Bylo to velmi příjemné podívání. Uvolněná atmosféra, úsměvné situace, čas letí a najednou konec. Jeho příchod absolutně bez dějového vyústění. Lépe řečeno, dříve než jsem se dočkal zápletky, přišel konec. Tak od filmu odcházím naladěn uplně stejně jako když jsem si ho pouštěl - přidaná hodnota se někam vytratila... Přesto je to nenáročný film, který snad můžu jako výplň nějaké té volné hodinky i doporučit.

Naše planeta nám v tomto dokumentu zprostředkovala neobyčejný estetický zážitek. Nepřehlédnutelný podtext vybízející k zamyšlení nad dnešním vztahem člověka, či lépe řečeno lidské civilizace s přírodou je podáván celkem nenásilně a film netrpí politickou degradací jako např. Inconvenient Truth. Je to bezesporu jedinečný dokument, který vyčnívá nejen díky vynikajícímu zpracování ale i díky hloubce svého sdělení. Ovšem to, že je naše planeta zázračná, nemusí hned znamenat zázrak v kinematografii.

Film, který mě bavil. Mám ovšem pocit, že tak bylo zejména díky prostředí, ke kterému mám minimálně věkově blízko. V často přehnaných situacích se skrývá spousty pravd a skutečností. Občas jsem se i docela pobavil. Nepochopil jsem ovšem, zda-li ty dialogy měly vypadat snad schválně tak uměle nebo to byl ryzý herecký neumětel. Každopádně mě snad většina výkonů (zejména studentů) připomínala spíš model "poprvé před kamerou" ale mám pocit jakoby to snad ani nebyla chyba herců... Zklamání podtrhává děj, který byl absolutně o ničem. Nepřišel v zásadě žádný výraznější zvrat, nějaké zásadní rozuzlení, prostě nic. Slabé ***

"Tohle má být jako vtipné?" znělo mnohokrát z úst mých spolužáků při sledování staré české muzikálové komediální klasiky. Reakce naší generace na tento film nemohou být asi obecně výrazně pozitivní, a bohužel je to i při pohledu na dnešní společnost v zásadě pochopitelné. Osobně jsem při sledování nevyprskával smíchy, ale komediální scény mě často i přes značný generační rozdíl pobavili. Je to film plný českých populárních herců a zpěváků, jehož základním pilířem jsou známé písničky od autorské dvojice Šlitr a Suchý. Celá zápletka filmu v zásadě spočívá v ohromném problému, před který je postavena armáda. Veškeré zbraně se začnou měnit na hudební nástroje. To považuji za docela důvtipně vyobrazenou myšlenku - "Make music, not war!" Film mě zaujal zejména jeho hudební provázaností. Trend šedesátých let v podobě bigbandových aranží má něco do sebe. Originální mi přišel i sám námět a myšlenka filmu i přesto, že díky velmi častým hudebním výstupům byla nabourána souvislost samotného děje a ten tak přestává držet pohromadě.

Velmi povedený snímek, u kterého se člověk pobaví i dojme. Mám pocit jakoby tenhle film byl stavebním kamenem onoho klišé "americký konec" - a proto zde tento model vyznívá však zcela nezkaženě, neohraně, až pomalu originálně. Prostě americká romantika začátku 70' která rozhodně není jen tak ledajakou tuctovou záležitostí.

Příjemné prostředí filmu s docela vlídnou atmosférou. Dějová linie však drasticky pokulhává a herci tuto slabinu rozhodně nezakrývají. Postavy jsou bezcharakterní a dialogy navíc povětšinou zcela prázdné.

Provedení filmu je při nejmenším působivé. Osobitá Kubrickova režie nám zobrazuje scény ve vší preciznosti. Kamera je vytříbená. Zvláštně depresivní atmosféra se spolehlivě dostane divákovi pod kůži. Vypjaté situace jsou vyobrazeny sice s naprostým klidem (rychlý střih je zde spíše vzácností) ale přesto bez problémů dokážou zrychlit tep. Celé podání atmosféry do nebeských výšin vyzdvihuje navíc hudba, která mě osobně dostává sama o sobě. Oscarem ověnčené vizuální efekty postačí myslím i oku dnešního filmového diváka. Po těchto stránkách se tedy opravdu těžko hledá kritika. Faktem je, že samotný vyobrazený děj by se asi bez problémů vešel do několikaminutového krátkometrážního filmu ale toto dílo nám svým provedením dává daleko více než pouhý příběh. Samotné hlubší poselství filmu je zde nepochybně zcela zásadní nebo spíše klíčové a s tím přichází i můj největší otazník tohoto snímku. Asi dvě hodiny jsem strávil rozborem a úvahami nad tím co jsem vlastně viděl a k jasnému závěru jsem se nebyl schopen dopracovat. Obecná podstata sdělení mi snad došla, ale samotný motiv monolitu a vůbec závěrečná část se svým vyústěním pro mě zůstává zahalena rouškou tajemství čemuž by bylo možná jinak, kdyby jsem měl přečtenou knižní předlohu. Každopádně jestli měl film nutit k zamyšlení, tak se mu to povedlo dokonale.