Veniss

Poměrně prostý a sympatický příběh, u kterého se člověk zasměje. Sem tam na něj ukápne to správné moudro, u některých vymazlených scén řekne ááách, ale pak vypne tv a jde spát. Zkrátka chybí tomu něco, díky čemu by onen člověk měl neodolatelné nutkání pustit si film znovu.

Když jsem ho viděla jako malá, bála jsem se, ale chtěla jsem se bát znova a znova. Příběh o Krabatovi v nejlepším zpracování, které jsem kdy viděla a které nikdo nepřekoná.

Člověk se musí ptát, jakou cenu obvykle platí velcí umělci za svou virtuozitu. A jestli není někdy lepší být obyčejným… Vynikající ztvárnění cesty jednoho talentu k (sebezničujícímu) mistrovství.

Černá smrt je temné syrové drama ze středověku nutící k zamyšlení. S hororem to nemá prakticky nic společného, přesto jsem chvílemi napětím zapomínala dýchat. Ačkoliv to bude divně znít, musím říct, že film byl pro mě nečekaným a příjemným osvěžením.

Červená Karkulka není mysteriozní ale spíš haluzoidní film. Když vezmu jen vizual - středověká osamocená ves uprostřed lesa a naondulovaná matka Karkulky, která vypadá spíš jak její starší sestra, o babičce už ani nemluvím;-). Obsahově je to taky pěkná slátanina, asi nejvíc jsem se pobavila při: Babičko, proč máš tak velké...? Klady - muzika, herecké obsazení samý model, radost pohledět.

Jedna z nejlepších českých parodií. Jedna hláška střídá druhou, ale všechny jsou nesmrtelné. Tenhle film si pouštím pořád dokola. My všichni jsme Gogo.

Oddechový film, na který se člověk kouká s dětinským úsměvem na tváři a od obrazovky odchází odpočinut.

Nabízí paralela s Divergencí, utopistický postkatastrofický svět s uměle řízeným štěstím... uvedená do kin ve stejném období, proto budu srovnávat. Na rozdíl od Divergence, film nesází tolik na akci, je jí málo, ale i té se nakonec dočkáme. V poklidu nabízí o něco hlubší zamyšlení nad lidskou povahou, ale bez zbytečného patosu. S postupujícím příběhem zvyšuje napětí, které dobře vyvrcholí až v závěru. Trvaleší udržení utopie díky utlumení některých lidských vlastností léky, je víc věrohodnější než jen vhodnou ideologií a manipulací v Divergenci. V ní bylo logických lapsů víc než děr v ementále, ale i v Dárci by se jich dost našlo, především od útěku s miminem až do závěru včetně, škoda, ale nedá se to přehlédnout. Divegence je dynamičtější, ale hloupější, řekla bych víc pro puberťáky (snad se tím nikoho nedotknu). A posledním bodem pro Dárce jsou opravdu vynikající herecké výkony všech. Jo a hudba taky. :-)

Slátanina, pokud jsem Třem mušketýrům z roku 1993 dala 1*, tak tenhle bez připomínek letí rovnou do záchodu.

Házím tenhle film do stejného pytle, kde už je Twilight, Hunger Games nebo Mortal Instruments. Skoro nic dalšího bych k tomu nemusela dodávat, kdo zná tyhle filmy, udělá si jasný obrázek. V zásadě to není špatný film, zase trochu jiný příběh byť se stejným jádrem. V zásadě tam hrají fajn mladí herci. Jenže mám výhrady k logice a ke zjednodušování příběhu, který je tak na úrovni desetiletýho žáčka základní školy, k šablonovitosti postav. Možná by mu prospěla kratší stopáž. Můj verdikt: jednou vidět postačí, dosáhne na slabé tři hvězdičky.