Myshkin

Co jiného je tento film než čisté "ars per artes", umění pro umění? Vizuální stránka - barvy, kompozice záběrů, kostýmy, interiéry a vůbec celá výprava jsou téměř dokonalé, nemůžu si vzpomenout na mnoho historických filmů, které by autentičtěji a detailněji zachycovaly dobové prostředí. Výborně byli vybraní herci, kteří jako by přímo vypadli ze 17. století. Zápletka je sice prostá, děj plyne velmi pomalu a nemá žádný výrazný zvrat, ale mohlo by to být v tomhle případě jinak? Je to film o obrazu a je stejně prostý a zároveň vytříbený jako onen portrét.

Po delší době jsem zase objevil vynikající evropský film, který mě dokázal napnout a vtáhnout do jednoho z příběhů, jaké psala historie Evropy 20. století, v tomto případě do osudu ruských emigrantů po "repatriaci" ze Západu, což je téma, o kterém jsem toho doposud tolik neslyšel. Velkým kladem pro mě byly herecké výkony. Menšikov se s bravurou vypořádal s francouzštinou, mně dosud neznámá Sandrine Bonnaire byla naprosto excelentní a toho Césara by si byla určitě zasloužila. A samozřejmě Catherine Deneuve svou roli zahrála s obrovským šarmem, uvěřitelností a přirozeností, i když nedostala moc prostoru ukázat motivaci její obětavé a riskantní pomoci rodině hlavní hrdinky.

Ajaj, to stigma jménem Troška... Tak nízké hodnocení této pohádky, to nemůžu pochopit. Proč jen 60%? Ze všech našich pohádek, které byly natočeny v posledních dvaceti letech, je tato suverénně jedna z nejlepších (stejně jako podobně podhodnocený Kouzelný měšec). Chybí jí něco? Vůbec nic, správná česká pohádka, jak má být!

Námět s klony vyráběnými na zakázku a zápletka byly opravdu slibné. Čekal jsem ale, že budou mnohem líp využity. Po celé dvě třetiny filmu jsem byl skoro nadšený, vrchol pro mě ale zůstal v části, kdy se Lincoln a Jordan střetli se skutečným světem ("Hele, to jsou děti!"). Konec mě pak nechal v rozpacích a jinak dobrý dojem z filmu mi bohužel trochu zkazil.Technická a vizuální stránka byla fantastická (továrna na klony, město v budoucnosti, působivé exteriéry...), hudba a herci rovněž, ovšem zápletka, která se zdála být tak dobře rozjetá, byla dost nedotažená, až to působilo tak, že film vznikl jen proto, aby ukázal několik akčních scén a "vymakaných" efektů.

Východoasijská poetika v ryzí podobě. Neumím si představit, že by podobný film byl natočený v Evropě nebo v Hollywoodu...

Z těch starších egyptských filmů, které jsem zatím viděl, je tento jedním z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší. A není přitom náhodou, že ho vytvořil právě Júsef Šahín, asi největší režisérská ikona Egypta. V tomto díle tentokrát nazírá na historickou událost z počátku Napoleonovy okupace Egypta úplně jinak, z nového a nevšedního úhlu pohledu. Mladý Egypťan Alí navazuje přátelství s francouzským generálem Cafarellim, za což je svým okolím a bratrem Bakrem považován za "zrádce". Narozdíl od bratra se Alí nevrhá do nelítostného boje proti nevěřícím, snaží se nepřátele lépe poznat, je jimi svým způsobem fascinován, stává se proto generálovým tlumočníkem. Přesto však zůstává své zemi a kultuře věrný ve chvíli, kdy je nejhůř. Šahín zřejmě v Alím zobrazuje tak trochu sám sebe - sám rodilý Egypťan se západním vzděláním a celoživotní láskou k dvěma kulturně velmi odlišným zemím, Egyptu a Francii, Východu a Západu. Tuším, že jako vůbec jediný ve své zemi natočil film z tohoto období egyptských dějin a já jsem rád, že právě takovýmto způsobem.

„Kto len jeden druh učennosti nosí v hlave, vie o tom iste mnoho, no o ostatnom nie. Oko, hoci hľadelo by akokoľvek prenikavo, zvuk svojim pohľadom nikdy nezačuje.“ ... Další unikátní dokument, který dává nahlédnout do míst nám skrytých a nedostupných, ukazuje tradiční společnost a kulturu, jejíž duchovní bohatství nás neustále může tolik inspirovat...

Směsice různorodých krátkých snímků je velmi chaotická a pro nějaké představení autora je délka snímků příliš krátká... Myslím, že jednotlivé příspěvky měly být o něco delší, aby to celé mělo nějaký smysl a dokázalo vám to utkvět v hlavě. Pár dílků mě ale přece zaujalo, a to především Satoshi Kon a Makoto Shinkai - díky krásné animaci a taky proto, že v nich je narozdíl od spousty jiných jasně vidět nějaký záměr, myšlenka, nápad... V jejich případě dokonce i kratinká délka stačila.

Po nepříliš kladných ohlasech na tento film jsem měl trochu strach ze zklamání. Obavy se ale nenaplnily, zhlédl jsem originální, nápadité a vtipné dílo, jaké Jeunet umí. Spousta negativních komentářů mě tady teda překvapila, nejvýstižněji podle mě film shrnul Radek99... Aby si divák Jeunetovy filmy pořádně vychutnal a bavil se, musí prostě přijmout, že nejsou vždycky realistické, mnohdy mají trochu jinou logiku a na jejich vlnu je potřeba se tak nějak naladit. Mají své vlastní zvláštní kouzlo, stejně jako právě Galimatyáš. Opět se v něm najde celá plejáda typických podivných hrdinů, množství zajímavých detailů a neokoukaných, kreativních nápadů a jako vždy fascinující vizuální stránka (poezie v každém záběru), se skvěle se hodící hudbou, trochu naivní zápletkou, ale hlavně přívětivou a optimistickou náladou. Vynikající Dominique Pinon a Dany Boon. I tentokrát si Jeunet místo v mé top pětce dokonale obhájil.

Nápad natočit podle známého románu celkem desetidílný seriál se Bortkovi povedl na výbornou. Na takovém prostoru bylo totiž možné vytvořit velmi věrnou adaptaci a zachovat tak téměř všechny postavy a dějové linie, které obsahuje Dostojevského předloha. Vyzdvihnout musím hlavně herecké výkony všech hlavních představitelů, především ale Jevgenije Mironova, který hlavní postavu knížete zahrál naprosto bezkonkurenčně a podle mého názoru přesně tak, jak ho popisuje Dostojevskij. Těžko si už dovedu představit jiného herce, který by se do této role hodil víc. Kladně hodnotím i kostýmy a hudební doprovod. V celém seriálu se objevuje v podstatě tentýž hudební motiv, který sice už po několika dílech může znít ohraně, na druhou stranu ale dle mého dobře vystihuje silně tísnivou atmosféru celého příběhu.