Myshkin

Povídkové filmy mám v oblibě a patří k mým nejvyhledávanějším. Baví mě na nich ta rozmanitost, i když je pravda, že ne vždycky se úplně povedou a ne vždycky všechny povídky vzájemně "ladí". Ať už je to u Knoflíkářů jakkoliv, jsou jedním z těch povídkových filmů, které mi jsou velmi sympatické. Ač je každá povídka jiná, všechny jsou provázané, neobyčejně originální, nadčasové, vždycky mají nějaký smysl, mají co říct. Některé repliky navíc ani po letech nestárnou. ;-)

Výborný film zobrazující počátky libanonské občanské války v druhé pol. 70. let. Soustředí se na příběh dvou dospívajících kluků vyrůstajících v prostředí západního, muslimského Bejrútu - Tárika a Omara, kteří se na začátku války seznamují s osiřelou křesťankou Maj. Režisér, sám Libanonec, ve snímku zachycuje tamější poměry autenticky a podává dobrý obrázek o životě některých Bejrúťanů v tomto strašném a tak těžko pochopitelném konfliktu. Autenticita je podpořená velice solidními hereckými výkony jak hlavních, tak vedlejších postav, zvlášť představitelů Tárika a Omara, kteří na neherce hráli opravdu přesvědčivě. I když se jedná o drama, vyskytují se ve filmu i komediální scény, a to hlavně díky úžasné Liliane Nemry v roli nesnesitelné Tárikovy sousedky, která se svojí vyřídilkou dodává filmu příjemný závan jadrného, lidového humoru. Nenapadá mě dokonce nic, co bych filmu vytkl, děj ubíhá plynule až k hořkému závěru, který dojímá naprosto přirozeně, bez nějakého patosu a přehnané dramatičnosti. Vřele doporučuju všem, nejedná se o žádný suchopárný válečný dokument, válku film přibližuje prostřednictvím životních osudů obyčejných Libanonců, je natočený s citem, upřímný a lidský.

Jako dokument velké zklamání, jedná se pouze o krátký film, který neobsahuje v podstatě nic nového, objevného či jinak zajímavého, skládá se pouze z více méně všeobecně známých záběrů a fotografií. Chyběly mi třeba nějaké vzpomínky přátel a rodiny, rozhovory atp. Jako příspěvek do nějakého dokumentárního cyklu by to nebylo až tak špatné, jistý obrázek o kariéře a životě Audrey Hepburn vám to podá, ale jako samostatný dokument na DVD je to podle mě málo.

"Paříž má tisíc tváří." Další z mnoha filmů, kde hlavní roli hraje Paříž, studna inspirace, která nikdy nevyschne. Tenhle film ale narozdíl od mnoha jiných neukazuje Paříž jako malebnou pohlednici ani úžasný, bonvivánský a romantický život jejích obyvatel. Narozdíl třeba od "Paris, je t'aime", které bylo složené z mnoha poeticky a až idealisticky pojatých příběhů, je tento mnohem prozaičtější. Kdo v Paříži pobyl trochu déle, musí uznat, že "Paříž" je v zobrazení tohoto města velice výstižná a přesná, atmosféra velmi autentická, i když zdaleka samozřejmě nevystihuje všech jejích "tisíc tváří". Postav a příběhů bylo ve filmu opravdu hodně, některé mě osobně ovšem přišli moc skicovité. Pobavila mě pekařka Karin Viard (to byl mimochodem velmi realistický výkon), velmi sympatickou roli měla Juliette Binoche. Milovníci Paříže by samozřejmě měli vidět. ;-)

Celkem ucházející oddechovka, přirovnal bych nejspíš k takové nenáročné, prázdninové detektivce, kterou člověk přelouská ve vlaku cestou na výlet. Trocha akce i romantiky, trochu přehnaná zápletka, ale o věrohodnost tu sotva půjde. O napětí ve filmu můžu mluvit jen ze začátku, pak se mi někam ztratilo... Ale nakonec to všecko spraví fešná Angelina a hlavně ty úžasné Benátky. :-) Tak krásně snad vypadají jen ve filmu. | 65%

Ten, kdo má pro výtvarně vytříbené filmy slabost jako já, bude při sledování Pádu tleskat radostí. Úžasně natočené dobrodružné fantasy bere dech hned v pompézní otvírací černobílé scéně nepodařeného kaskadérského kousku, podtrhnuté Beethovenovou sedmou symfonií a nepřestává ohromovat po celou délku filmu. Scény z nemocnice se střídají s fantaskním světem vyprávěného příběhu pomsty, kde uvidíte skutečně dechberoucí obrázky: pestrobarevné indické paláce, rozsáhlé pouštní scenérie, malé písečné ostrovy uprostřed oceánu, plavající slon, tančící dervišové atd. Jednoduše řečeno skvělý film, ohromující, napínavý, emotivní, barevný a plný fantazie.

Škoda, ten film přece nemusel být tak nevýrazný a zdlouhavý. Kdyby byl o něco kratší, nebyl tak zbytečně natahovaný a obsahoval více dialogů nebo situací, které by toho o postavách víc prozradily, určitě by se v něm našla nějaká ta hloubka. Námět měl přitom lákavý víc než dost. Na druhou stranu, pocit jistého obohacení z něho mám, byl to můj první čadský film a jeden z mála "ryze" afrických filmů, které jsem viděl a které teď nově objevuju. Kolik filmů ze zemí jako je Čad máme možnost vidět, že jo... | 60%

Většinou nemám chuť seriály dlouho sledovat, když jsem ale asi před dvěma lety uviděl první díly Pushing Daisies, sám jsem byl překvapený, během jak krátké doby jsem zhlédl celé dvě série. Nikdy jsem se tak netěšil na nové díly jako tehdy. Našel jsem tu všechno, co jsem dlouho hledal - nový, originální výchozí příběh, sympatické postavy, situační humor, svérázné fantaskní prostředí, a ulítlé kriminální případy. Je to vlastně celý takový ulítlý seriál, dokáže vás ale vtáhnout hluboko do sebe. Co je velkým plus - díky těm barvám a celkově odvážnému výtvarnému pojetí se na to tak pěkně kouká! Když potom seriál začla vysílat Prima, mrzelo mě, že se v okolí takové nadšení nekonalo, odpovídá tomu i zdejší vlažné hodnocení. Nemůžu si pomoct, ale co se týče dabingu, ten seriálu dost ublížil (např. v případě Olive nezachoval nic z původní verze, není to zkrátka ta samá postava jako v originálu). A k tomu ten laciný český název...

Tento muzikál nemůžu hodnotit jinak než tak nějak rozporuplně. Na jednu stranu mě zprvu ohromil svým optimismem a nádhernými záběry rakouských Alp, stejně tak se mi líbila i řada písní a Julie Andrews do role perfektně seděla. Aspoň pro ty Alpy a ústřední píseň bych film klidně rád viděl znova. Na druhou stranu, po celé ty tři hodiny mě hrdinové filmu nedokázali nadchnout nebo zaujmout, příběh takový až moc prostinký a pohádkový, všechny van Trappovy děti se kupříkladu chovaly naprosto stejně - tak nepřirozeně poslušně a "dětsky", ačkoli mezi některými mohl být rozdíl víc než desetiroční. Jistě, je to přece rodinný muzikál z 60. let, nemůžu ale zapřít, že mi ta "stereotypní", kýčovitá romantika vadila. Poslední dramatická část, kdy se na scéně objevily dobové události předválečného Rakouska, to taky nezachránila. Snad budu po dalším zhlédnutí shovívavější a muzikál mě, jako tady většinu, taky nadchne. Zatím rozpačitých 65-70%.

Od Pavla Barabáše je to další zajímavý expediční film, tentokrát z úplně jiné oblasti, než v jaké se Barabášovy expedice kdy pohybovaly, totiž z jihoamerické venezuelské džungle. Znovu mě film naplnil obdivem k odvaze a vytrvalosti zúčastněných průzkumníků a nabídl mnoho skvělých záběrů, i když musím dodat, že má režisér na kontě ještě působivější a přínosnější dokumenty, hlavně pokud vzpomenu třeba Tajomné Mamberamo, Pururambo, Omo nebo Bhútán. Nechci snižovat význam ani kvalitu tohoto filmu, natočen byl asi nejlíp, jak mohl, když ale srovnám s jinými, je to pro mě tak 75%.