Recenze (469)
Memento (2000)
blesk z čistýho nebe, kultovka, must-see a jeden z nejdepresivnějších filmů, co znám, 5-
Město žen (1980)
tady mě Fellini zaujal... jeden z nejsurrealističtějších filmů, co znám... opět příliš dlouhé, zvláštní závěr, ale to, jak si osud pohrává s hlavním hrdinou, mě bavilo
Mezi zdmi (2008)
filmařsky čisté, precizní, neuvěřitelně dobré herecké výkony neherců, výborně splněný jednoduchý koncept, kamera režie přesně v tom civilním (chcete-li trieroském) stylu, jaký mám rád... 4+
Mickovy modré oči (1999)
nic extra, samozřejmě, myslím, že jsem se i docela bavil, ale skoro nic si z toho záhadně nepamatuju... až na scénu v čínský restauraci - 2+
Milk (2008)
Sean Penn vynikající! Ale jinak je toho na dobrej film trochu málo, kolážová režie je zajímavá a funkční, ale Danny Elfman už je nejspíš za zenitem, světonázory protagonistů (a režiséra) jsou prezentovány jako samozřejmost, názoroví protivníci jsou jednoduše karikováni, a kýčovitej konec tomu nasadí korunu.
Million Dollar Baby (2004)
příběh, kterej mě vůbec nezaujal a od začátku mi přišel směšnej a nedokázal jsem z hlavy dostat pocit, že už to někdo předtím natočil... postavy, který byly jen figurkami... konec, u kterýho jsem asi měl brečet, ale opět jsem se jen smál... asi špatnej den, ale všeobecný nadšení rozhodně nesdílím...
Million Dollar Hotel (2000)
hu! to je poetika! ...musím se kouknout na víc Wendersovek...
Minority Report (2002)
hezké... škoda toho ošklivého herce v hlavní roli... trochu mi vadí ta logická chyba, že vražda se nakonec nestane v okamžiku, kdy byla předpovězena (nebo se pletu?)... pěkná ukázka, kolik se toho dá vybouchat z jedný kratičký Dickovy povídky... jo, a objev Colina! muck!
Misery nechce zemřít (1990)
zajímavá atmosféra, zajímavý nápad, ale na jeden film trochu málo
Místo zlatých hvězd (2013)
(mild spoilers) Dobrej surrealismus nespočívá v řetězení nesmyslnejch klišé. Zastavování času už jsem někde viděl, "romantiku" s lítáním i zvracením taky, déšť nepravděpodobných předmětů jakbysmet, nemluvě o tom, že hlavního hrdinu střelej do hrudníku přesně do místa, kde nosí amulet (to jako fakt!). Nemá to smysl, nemá to drajv, není to ani vtipný, ani depresivní, i když se scénář o obojí snaží. Ale hlavně, že je to černobílý. Ali Atayovi jakožto tureckýmu Jardovi Pleslovi se ovšem nedá nic upřít a zaslouží si hvězdu. PS: Slabý hodnocení je nejspíš z části způsobený i rádobyvtipným moderátorem na MFFKV, kterej film uvedl přibližně slovy "něco takovýho jste ještě neviděli" a pak taky samotným pozérským režisérem, triumfujícím v tmavým sále slunečními brýlemi, přiznávajícím, že do filmu dává písně (i scény), jejichž obsahu nerozumí...