Véča

Na mě osobně výpovědi lidí,které Oskar Schindler zachránil,zapůsobily mnohem víc než samotný Schindlerův seznam,tento dokument je takový osobnější,a když vidím lidi vyprávět něco co doopravdy zažili,zapůsobí to na mne mnohokrát víc než ,byť skvěle zpracovaný,hraný dokument,jímž Schindlerův seznam podle mého názoru je. Právě tento film mě dokázal rozbrečet,po všech těch filmech plných násilí a vraždění,otupujících moje vnímání takovýchto věcí,je přede mnou tento dokument,kde je vše popsáno až příliš detailně a naturalisticky,takže i moje otrlá povaha musela padnout na kolena před takovou přemírou nesmyslného násilí,páchaného na nevinných. Druhou stránkou věci je osoba Oskara Schindlera,která je popisována zachráněnými jako bůh,jehož dodnes uctívají. Určitě byl úplatkář,měl rád ženy,ke všemu ještě člen NSDAP a katolík,na duhou stranu zachránil mnoho nevinných,takže sem na pochybách jak ohodnotit věrnost Schindlerova popisu zde prezentovaného. Tak jako tak je to jeden z úplně nejlepších a nejlépe zpracovaných dokumentů vůbec.

"...ne ne ne nesahejte mi na moji buchtu. Jak by se vám líbilo, kdybych vám to udělala?"..."Ne, já bych ti to nedělala, nechci abys mi do ni dělala písmenka."..."No, já bych se tomu teda rozhodně zasmála, kdybys mi to udělala."...

jééé...Žán Klód vypadá jak vožralej Voloďa...a spousta Rusů ma anglická jména o černochovi nemluvě...paráda...

Na rozdíl,od Schindlerova seznamu má film Pianista mnohem reálnější příběh,který se spíše mohl odehrát.Oskar Schindler mi vůbec nepřišel jako lidumil,spíše jen jako vypočítavec,co si chtěl zachránit vlastní krk,když němci začali prohrávat.Kdežto Szpilmann mi byl sympatický od začátku,od první křivdy. Realistické vykreslení tehdejší doby působí v některých scénách svou hrozivostí až naturalisticky.Druhá půlka slušně rozjetého filmu poněkud ztrácí na tempu,ale to je něco co mě ani tak moc nevadí,spš naopak prostředí,kde se vyskytují dvě maximálně tři postavy a děj plyne volným tempem.Nic takového podle mého názoru není na škodu,když si film vybuduje silnou atmosféru,kterou Pianista bezesporu má. Akorát škoda konce.Ten se dal zakončit nějak rázněji,takhle se dlouho budovaná atmosféra rozplynula a konec vyšuměl do ztracena.Výkon Adriena Brodyho nemá cenu dál komentovat,to jak hrál on sem už dlouho neviděl,už dlouho se mi nestalo,že bych po skončení filmu byl naplněn tolika různými emocemi a silným zážitkem.Celkově bych dal 4,5*.

Tak trochu jiné retro...chrocht... Film o kterém se říká "to bych si nikdy nevypálil, ale zničilo mi to vypalovačku."

Příběh dvou vojáků uzavřených v v úzkém pásu země uprostřed frontové linie. Celý film působí, jakoby byl rozdělen do dvou částí. První část je komorním konverzačním dramatem tří mužů uvězněných v zákopu. Jejich hádky o původci konflitku vyznívají spíše směšně a bezvýznamně, protože už vlastně ani nikdo nejspíš neví, proč bojují. Druhá část začíná, když do děje vstoupí jednotky OSN a muži v zákopu se. Zobrazením jejich neochoty pomáhat dostává snímek trochu protizápadní nádech. Novináři, zde vykreslení, působí pouze jako lovci senzací. Jejich honba za příběhem je tak zběsilá, že se neštítí prakticky ničeho, co pak překroutí a použijí, jak se jim to bude hodit nejlépe. Oproti jiným protiválečným filmům zde nejsou zobrazeny hrůzy válečné vřavy a umírající, ale důraz je kladen především na pocit nesmyslnosti a zbytečnosti války plynoucího hlavně ze situací v první části filmu.

Naška, slečna z dobré rodinyDokument, který zachází ještě dál než než zcestná teorie hvězdného tria Mandlová-Baarová-Gollová. Hned na začátkuse divák dozví, že Baarová vůbec a Mandlová, ač měla hezká ramena, tak nebyla ta dáma z vyšší společnosti, takže taky nepřichází v úvahu. Nesmysl! Minimálně proto, že v Československu bylo mnoho schopných hereček s talentem a na Gollové toho nebylo o nic víc zajímavého než na ostatních. Je sice pravda, že je skvělé získat výpovědi lidí, jako je Eva Gérová, Zita Kabátová nebo Otakar Vávra, které jsou zajímavé a něčím přínosné pro informační hodnotu filmu, ale to ovšem není důvod pro přítomnost některých jiných osob. Nepochopil jsem, proč se zde objevil Vlastimil Harapes, aby nám jen řekl, že má rád Gollovou. A třešničkou na dortu byl samozvaný odborník Aleš Cibulka, který si akorát na podobných dokumentech a záležitostech snaží postavit kariéru a vůbec mu nevadí, že jeho knihy o Nataše Gollové obsahují faktografické chyby a dá se snadno předpokládat, že tento snímek je z velké části jeho dílem. Pokud tomu tak je, tak by se Cibule měl smažit. Jsem Vaše LjubaSuchá Ljuba to být nesmí, a to ani se psíma knedlíkama, nohou za krkem a bradavicí přes půl tváře. Zvlášt, když se pak ještě vydává za Hadinu. Gumice na Sucháče!

V první sérii se na kost dření osobní růst postav Bubáčka a Pulce. V druhé zase Bubáček s Pulcem tvoří rámování pro vyprávění ve vyprávění, vypráví se tu obskurní variace na tradiční pohádky. Ale je vskutku avantgardní vyprávěcí postup pohádku i s animací utnout, vrátit se do rámovacího narativu a zbytek pohádky odvyprávět voice-overem. Dvouletá dcera to zhodnotila slovem "kravina" a odešla...

Černá kočka, bílý kocour je neuvěřitelně šílená komedie. Chování všech postav dává dohromady dotažený do absurdity, ať už je to gangster Dadan a šňupací kříž nebo starý Grga a sledování filmu Casablanca. Celý snímek zakládá svoji komiku právě na absurdních komických situacích vázajících se na hlavní téma filmu - svatba Dadanovy sestry, doplněných chytlavými cikánskými melodiemi. Vtipy zde použité jsou jednoduché, ale o to účinnější, některé z nich člověka ve filmu rozesmějí až když jsou vidět poněkolikáté (prase a trabant). Osobně mi vadilo Dadanovo "Pit-bull ! TERIÉR !", při němž se divák spíš najednou cítil jako u sledování hudebního videoklipu a ve filmu mi to docela vadilo. Ale rozhodně nikdy nezapomenu na závěrečnou parafrázi na Casablancu ... " Tohle je začátek velkého přátelství..."...

Pure 90's gastro - pan Mirek: "Uděláme si omáčku kvatro formádži. Na pánvi si rozehřejeme eidam s nivou, zasypeme parmezánem a protože nemáme čtvrtý sýr, tak nahradíme máslem..."