MI-380

S nadšením jsem sledoval filmovou práci Seana Penna a jeho lidí. Něco podobného se jen tak nevidí. Přitom dějově jde o sice upřímný a pochopitelný, ale také mnohokrát ve filmu zpracovaný zoufalý útěk spojený s naplněním velkého snu. Všeho se zbavit a někam zmizet, kdo z nás neměl podobné pocity? I když motivace, která poháněla Supertrampa Alexandra mi šla občas proti srsti. Ještě k formě: perfektní prolínání vývoje hlavního hrdiny s flashbacky, dokonalá kamera, střih, exteriéry, herci i zvuk, kdy nás celým filmem provází přesně načasovaný zpěv a pláč akustických kytar. 90%.

Tak tenhle únik moc dokonalý nebyl, stejně tak mnohé scházelo k dokonalosti celému filmu. Dokonalost havajské přírody a slušně zapletená zápletka však vše drží mírně nad průměrem. 60%.

Další ostrý pohled mezi albánské přistěhovalce parazitující na socialistické politice současného západu. Na rozdíl od pohádkové zábavné akční jízdy 96 hodin se s Lornou dostáváme mnohem blíž k realitě, která je sice pomalejší, napětí a poučení je ale tady v Belgii minimálně tolik, jako vedle ve Francii. Za to, že jsem nedal maximum, může neuspokojivý konec a Shadwellova úžasná sofistika. 85%.

Hořko-sladko-kyselá typicky česká směs. Většinou vtipná, kvalitně zahraná, s výborným soundtrackem. Za spoustou drobných nápadů i aktuálních témat naší společnosti sleduji s trochou nostalgie jeden z typických jevů nového tisíciletí u nás: totiž lehkost, s kterou se rozpadají vztahy. Má to své klady i zápory, důsledkem je ale to, že normální rodina už není ta tradiční úplná s oběma rodiči a jejich dětmi, ale naopak většinová a tedy normální je rodina všelijak poskládaná ve stylu moje děti, tvoje děti, naše děti, případně cizí děti. 19. století páry bylo nahrazeno 20. stoletím elektřiny, 21. století zatím vypadá na století rozpadlých vztahů. 80%.

Nepodařená, nezáživná, příšerná snaha o komedii, kde za zmínku stojí jen pohled na dlouhonohou Mariel Hemingway a její určitě ne krásnou, ale bezesporu zajímavou, inteligentní a v souladu s rolí i mírně sexuálně potměšilou tvář. 20%.

Dobře myšleno, jinak ale vugaritka, která tak trochu stylem připomíná naši současnou politickou scénu, tedy paradoxně to, co by tvůrci jistě rádi změnili. 35%.

Dokonalé komorní biologicko-technické měsíční SF s chytrou pointou. Výborná režie a hudba, přesný střih, v one-man-Sam-Bell-show přesvědčivý Sam Rockwell. Rok 2009 - konečně zase úroda kvalitních sci-fi. 90%.

Pěkný nápad o kontrastu téměř dokonalého světa krásných robotů - náhradníků s ušmudlaným světem stárnoucí lidské populace, propadající se svým životním stylem o generace zpátky, někam na úroveň anemitů. A také kontrast mezi tím, co jsme a co bychom chtěli být. Děj je ale i přes detektivní zápletku těžkopádný, nezáživný a nějak moc vážný. Máte rádi SF, Willise, detektivky, smutné nezajímavé příběhy, Radhu Mitchell, odosobnělý svět stepfordských paniček, absenci humoru? Já mírnou většinu z tohoto výčtu ano, takže 65%.

Další Herzogovo pohádkové, přitom pravdivé a zároveň originálně polopatické a popisné dobrodružství. Na jedničku je pouze výkon Christiana Balea, jeho šikovný a nezdolný americký Němec Dengler patří do galerie těch nejsympatičtějších vězňů na útěku. 65%.

Vypadá to věrohodněji než dokument. A pokud přesně vystihuje kromě atmosféry i realitu, pak je tu další důkaz, že multikulturní křesťansko-muslimská společnost je absolutní nesmysl. Příběh/nepříběh je prajednoduchý, jde spíše o ponuré psychologické minidrama, o to těžší bylo pro Bigelow obhájit pozici první dámy akčního filmu. Povedlo se, mezi nevyzpytatelnými Iráčany a dobře čitelnými americkými vojáky tuto pozici potvrdila a upevnila. Občas jsem měl pocit, že sleduji Black Hawk Down 2. 85%.