weople

Víc filmů o Sarajevském obléhání! Nejspíš jsem ovlivněná nedávnou návštěvou Sarajeva, která na mě velmi zapůsobila, ale tenhle film mě bavil. Závěr byl možná trochu překombinovaný a mohl dát víc prostoru pro válečný konflikt, který se odehrával spíše v pozadí, ale i tak film hodnotím více než kladně. Velmi se mi líbil herecký výkon (samozřejmě) Penélope, ale možná i víc mě zaujala Saadet Aksoy jako Aska.

Tohle fantasy mě opravdu bavilo po celou dobu. Příběh odsejpal a nenechal diváka nudit se ani na chvíli. Během filmu se mi několikrát vybavila knížka z dětství o vikingu Vikovi (a ta byla skvělá!), která víceméně shrnuje i celý film: Hrdinou a vypravěčem v jedné osobě je vikinský chlapec Vike, syn náčelníka, který je sice malý, ale tak důvtipný a vynalézavý, že se zcela vyrovná surovým válečníkům svého otce a na dobyvatelské výpravě vikinskou lodí tatínkovi prokáže neocenitelné služby.. Ale já mám asi stejně největší slabost pro draky..

A pak že Woodyho poslední filmy za nic nestojí! S bravurní nadsázkou zde Allen divákům odkrývá svůj běžný pracovní den, který je plný absurdit a břitkých dialogů naplněných aluzemi až po okraj. A že nikdo nepřišel na to, že je režisér slepý a proto je jeho snímek zmatený a nesourodý? No a co! I z toho dokáže Woody udělat svou přednost a .. třeba se to bude líbit v Evropě ;)

Javier Bardem opět potvrdil svou schopnost obstát i v tak herecky náročném snímku, jakým Biutiful bezesporu je. Hlavní linie příběhu se odehrává kolem Uxbala, otce dvou dětí, který se potýká se zákeřnou rakovinou a zároveň se snaží ospravedlnit své černé svědomí spojené s nelegálním obchodem a životem v podsvětí Barcelony. Celý příběh se odehrává na pozadí poněkud opomíjeného tématu, které je však v dnešní společnosti čím dál víc aktuální a to přistěhovalectvím. Jediné negativum, které bych chtěla snímku vytknout je jeho délka, která by mohla být o pár desítek minut kratší…

Sci-fi snímek Spáč se sice odehrává ve futuristické budoucnosti, ale jednotlivými satirickými prvky směřuje k problémům společnosti v 70. letech (a některé zůstávají aktuální i v současnosti). Společnosti je ukázáno zrcadlo, ve kterém se odráží její stádovité následování trendů, závislost na vymoženostech technické doby a v neposlední řadě také sex, který je brán pouze jako technická nutnost. Na závěr filmu Miles dochází k poznání, že boj proti totalitním režimům nemá smysl, jelikož „politická řešení nefungují.“ Monroe to blíže vysvětluje v názoru, že „nezáleží na tom, kdo je tam nahoře. Všichni jsou hrozní.“ Ať už tím myslel Boha či vládu. Snímek je tak skvělou parodií nejen na chování lidí, kteří se v nejbližší budoucnosti stejně nezlepší ale i na politiku, která je zkorumpovaná v jakékoliv době.

V celém příběhu se zajímavým způsobem prolínají skutečné události v podobě archivních záběrů s fikcí (fingované rozhovory jednotlivých účastníků Virgilova života) a vzniká tak jedinečná parodie na publicistické dokumenty (podobný např. snímku Chladnokrevně Richarda Brookse) oblíbené v době natočení Prachů. Jednotlivé dialogy tak sice překypují neuvěřitelným množstvím detailů, ale pro diváky nemají žádnou vypovídající hodnotu. I tak se Allenovi povedlo alespoň část publika bravurně zmást a na to, že se jednalo o režisérský debut, dosáhl až překvapivého úspěchu. Pokud se tak chcete pobavit sledem komických scén bez pevnějšího rámce (k dokonalosti tento styl mystifikačního dokumentu dovedl Allen ve snímku Zelig) a procvičit si hledání aluzivních prvků, prostřednictvím kterých režisér odkazuje například na mistra němého filmu Charlieho Chaplina či tradiční vězeňské snímky typu Útěk v řetězech či Frajer Luke, Seber prachy a zmiz vám mohu vřele doporučit.

Co k tomu dodat? Snad jen, že svým dětem bych tento pořad nikdy nepustila, neboť bych se bála, že by se z nich posléze staly podobně retardovaní mimozemšťané.

Kouzelný příběh, ve kterém se dokonale snoubí tragično s komičnem. Ukazuje zoufalost dvou lidí, kteří i přesto, že jsou od sebe odděleni celým oceánem, k sobě mají blíž než k jejich sousedům či vlastním rodičům. Každý z nás měl někdy pocit druhořadosti a díky příběhu si můžeme tento pocit znovu připomenout. Závěr filmu je bravurní. I když se jedná o animovaný film, nekončí tradičním happyendem (i když z určitého hlediska ano) a opět nás tak odkazuje ke skutečnému životu, který také nekončí vždy zrovna šťastně...