DjsVorel

Na začátku prvního dílu jsem si říkala: „Wtf, o co go?" Ale pak mě celá zápletka s trpaslíkem dost vtáhla. Příjemný překvapení české tvorby. Někdy to bylo už trochu ohrané a sem tam nuda, ale jindy jsem se fakt upřímně zasmála. Je vidět, že dobrý herec není o tom, kolik toho řekne ve filmu. Příkladem toho je Josef Abrhám, který byl výbornej a všudy všeho řekl tak: „Bude kaše?". A pak musím vyzdvihnout Martina Hoffmana. Ty sarkastický a ironický role zvládá bravůrně. Průměr (což je pro český seriál pochvala)!

Tyhle pokračovačky prostě jsou vždycky špatnej nápad, protože věšinou to ztrácí kouzlo, šťávu a někdy i scénář je o ničem. Ale musím říct, že u Prison Breaku jsem zatím byla z prvního dílu nové série nadšená. Doufám, že to bude mít stoupající tendenci!

S tímhle filmem spokojenost. Přeci jen se jedná o trochu specifické téma 2. světové války, než kterým se zaobírají filmy o holocaustu. Myslím, že Sean Ellis se popral velmi dobře s výzvou věrohodně zpracovat globálně opomíjenou, ale podstatnou událost českých a potažmo světových dějin, ke kterým jako cizinec nemůže mít takový vztah. Chápu, že Čechům bude vadit, že Češi mluvili anglicky (někteří překvapivě na solidní úrovni) a naopak zahraniční herci se "snažili" (a u toho jen zůstalo) o český akcent. Ale člověk si po chvíli zvykl. Kromě těch akcentů byli ale Murphy s Dornanem skvělý. Nemůžu jim nic vyčíst. Když sice Kubiš přišel za Marii do kuchyně, tak jsme se s kamarádkou na sebe podívaly v kině a propukly v lehký smích, protože jsme čekaly, kdy jí tam na stole naplácá. 50 shades už mu holt nikdo neodpáře, ale jsem ráda, že dostal šanci se trochu "rehabilitovat" v takovém druhu filmu. Film nepostrádal hlavu a patu, dramatičnost, emoce a posledních 30 minut bylo strhujících. Člověku to všechno došlo. Sice všichni říkáme, jaký to byl od našich parašutistů heroický a obětavý čin, ale nikdo si asi moc neuvědomuje, jak frustrovaní a k smrti vyděšení zároveň museli být. Co říct. Za vším hledej nějakýho "čurdu". Vlastně mojí jedinou výtkou je až finální moment, kdy na scéně se objevuje přestárlá "víla" Aňa ze záhrobí a vábí k sobě Cilliana, aby se společně vydali na "onen svět". To lehce film degradovalo.

Bridget je prostě klasika a "jednička" je pro mě top, který má i po tolika let hrozný kouzlo. Měla jsem opravdu strach, co za půser a s prominutím sračku to bude. A ještě jsem si vybrala, že po 5 letech navštívím Cinestar a volba padle zrovna na Bridget. Když opomenu dvěstěkilovýho vesnickýho týpka, co seděl přede mnou a komentoval celý film přes celej sál, tak musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Přiznám se, že prvních pět minut jsem netušila, čemu se celý sál smál a říkála jsem si, jestli bude celý film v tomto duchu, tak to bude totální průser, nebo jsem ztratila smysl pro humor. Jenže hodnotit film po první pětiminutovce je opravdu předčasné. Vtipy super, klasickej anglickej humor v kombinaci s jokema zasazenými do dnešní doby. Herecké obsazení stále stejně dobré, především moje milovaná Emma Thompson v roli doktorky byla úžasná (jako vždy). Musím říct, že jsem se vážně bavila a ani jednou jsem nekoukla na hodinky. Neskutečné plus má u mě jako vždy hudba. Starý oldies pecky jako We are family, nebo Let's get it on v kombinaci s novejma popinama dokreslily celý film, který defacto byl tak trochu kombinací anglické klasiky s novogeneračními filmy. Vůbec by mně nevadilo se na to podívat ještě jednou a rozhodně je tohle pokračování lepší než Bridget s rozumem v koncích. I přes jistou předvídatelnost některých scén hodnotím 75 - 80% :))

Pro Omara Sy mám velkou slabost. Znám jeho komediální talent, ale netušila jsem, jak dobře umí přepnout do emotivnější polohy a že zvládá přirozeně i vážnější role. Jeho postava není bůhvíjak komplikovaná, přesto má obrovské kouzlo. I dva jsou rodina začíná humorně, ale poměrně rychle se změní nálada filmu. Scénář bývá někdy lehce předvídatelný (to, že Omar ve skutečnosti není otec jsem celou dobu očekávala, stejně jako soud, který nechá dítě v Samuelově opatrovnictví atd.), ale ke konci mě tvůrci dost překvapili. Už uprostřed filmu mě docela zklamalo, že by měl Samuel umřít, jak scéna u lékaře indikovala a zápletku, kdy ve finále umře sama Gloria se tím podařilo zamaskovat dokonale. Čekala jsem asi větší rozpracování vedlejších postav, především pak Bernieho, který de facto hrál důležitou roli, ale toho prostoru moc neměl. Trošku si myslím, že se od třetiny filmu zapomnělo na tu komediální stránku, která by film asi odlehčila. Myslím, že pak je matoucí, jak zamýšleli tvůrci, aby film vyzněl. Je to komedie, je to drama? No za mně určitě to druhé, ale v tom případě ten začátek a samotný trailer láká na úplně něco jiného. Mám ráda oba žánry, ale myslím, že člověk, který se těšil na to, že si oddechne u komedie, musel být zklamán. Co se zpracování týče, tak kladně mohu hodnotit kameru a z hereckých výkonů (nepočítám-li hlavní dětskou hrdinku) rozhodně září pouze Omar Sy, ostatní jsou dost průměrní. Na něm je to jednoduše postavený. Během filmu jsem měla hodně smíšených pocitů, působil na mě rozporuplně - roztomile, ale ve finále dost těžce. Navíc jsem měla pocit, že scénaristé chtěli nacpat do filmu co nejvíc děje, takže to někdy bylo zbytečně zrychlené a nahuštěné. Na konci jsem se ale samozřejmě jako typická citlivka rozbulela... I dva jsou rodina nakonec hodnotím 4*, i když k němu mám připomínky, ale rozhodně patří do lepšího průměru. Btw: ten byt byl udělanej kouzelně pro dítě :)

Doufala jsem, že jako milovník starých romantických filmů si budu rochnit. Bohužel je to asi můj problém, že jsem svojí skepsi nedokázala před zhlédnutím filmu potlačit.Tenhle film je plný protikladů a je opravdu velmi těžké ho zařadit. Má rysy starých romantických filmů, ale v moderním hávu. Měla jsem trochu strach z toho, že je to muzikál. Nenechte se mýlit, já miluju muzikály, ale obávala jsem se, že to bude paskvil. No první scéna mě z těchto obav úplně nevymanila. Trochu mně to připomínalo Jesus Christ Superstar, který na svou dobu byla moderní rocková opera zasazená do biblické doby. Tady je to naopak, příběh moderní doby s nádechem starých filmů. Začátek mně nepřišel úplně jako šťastný úvod filmu. Vůbec jsem nepobrala tu úvodní taneční scénu. A to byl můj problém s celým filmem, že jsem některé scény prostě nepochopila. Ve chvíli, kdy jsem začala hlouběji pronikat do filmu, přišla scéna, která mě usadila pěkně na zem. Přesně jako u scény v kině, kdy se málem políbí a najednou přichází scéna v planetáriu, která na mě působí uměle, hrozně neuceleně a tak trochu násilně. Poté co všichni mluvili o nečekaném konci, jsem si celou dobu lámala hlavou, jak by to mohlo skončit. Nevím, co na tom bylo unexpected?! Takovýhle konec jsem tak nějak předpokládala. Ve starých dobrých filmech typu Casablanca, Prázdniny v Římě apod. se také nedočkáme happyendu. Za mě nic převratného, ale tím nechci říct, že by se mně konec nelíbil. Jen vyzdvihovat nějakou nečekanost či jedinečnost je úplně mimo. Čím si mě La La Land získal je jednoznačně kamera. Je pravda, že kolikrát ji ve filmu nevnímám, ale tady mě záběry ihned zaujaly. Skvělá práce. Hudba byla příjemná, tam také nemám námitek. Jako milovník jazzu naprosto chápu i určité postřehy. A teď k hlavní dvojici. Některé dialogy byly naprosto přirozené (např.když vedli debatu o jazzu), což mě mile překvapilo. Přiznám se, že ani Gosling ani Stone nepatří mezi mé herecké favority, ale tady mně vůbec nevadili. Trochu nechápu, co všichni z hereckého hlediska na Goslingovi vidí, protože jsem od něj snad nikdy nějaký "oscarový" výkon neviděla. A opravdu nepochopím, pokud svojí nominaci letos promění. Nicméně pohodový projev. Bohužel ale ani po stránce chemie mě film nepřesvědčil. Na mě La La Land kromě kamery asi nedýchnul. Nevím, jestli jsem tak trochu jako Sebastian moc zaseknutá v "staré době" a nedokážu se odpoutat od starých filmů, nebo jsem jen už emociálně osekaná, ale na mě je to mezi 3-4*.

Přiznám se, že po tom mediálním humbuku okolo Masaryka jsem radši na film šla s menším očekáváním, abych případně nebyla zklamaná a neodcházela z kina se slovy „Za co těch 12 lvů?!" jako můj doprovod. No tak je pravda, že těch 12 lvů je na mě opravdu přehnaných, ale v nějakých kategoriích zasloužené vítězství. Říkám si tedy, jestli letos byla ta konkurence opravdu tak slabá, nebo prostě tento opulentní film byl již předurčen k tomu vyžrat všechno, co se dá. Co se mně líbilo byla jednoznačně hudba a zvuk, kamera a celkově pojetí. Masaryk podle mě má potenciál stát se filmem, který by mohl konkurovat i světovým snímkům. Nevím, jestli to bylo tou britskou angličtinou, ale opravdu na mě v určitých momentech film působil jako z britské produkce. Co se týká hereckých výkonů, tak Rodenův klasický standardně dobrý výkon, Kaiserův překvapivě nadprůměrný výkon. Jenže to byl pro mě trochu kámen úrazu. Až moc bylo vidět, že je to všechno prostě hraný. Nejvíc do oči bijící ve scéně, kdy je záběr na Kaisera zezadu, jak volá Masarykovi do UK. Jediný přirozený a pro mě nejvíc osobitý a uvěřitelný výkon byl Hanse Zischlera v roli německého doktora. Upřímně bych se přikláněla dát lva jemu namísto Kaisera, stejně jako bych možná za hlavní roli se o trochu víc přiklonila ke Cillianovi Murphymu za Anthropoid. Zbytek hereckého obsazení dělal už jen kompars. Některé dialogy byly dobré jako třeba v letadle nebo mezi Masarykem a Henleinem a některé opravdu pokulhávaly (často například Masaryk x Chamberlain). Nejvíc mě zklamalo, že jsem očekávala více rozpracován Masarykův život po konci války a v době puče. Samozřejmě jeho smrt byla dodnes neobjasněna, ale minimálně do jeho smrti by bylo ještě co říct. Na jednu stranu se mně líbilo, že to nebylo zbytečně melodramatické, na druhou stranu především na konci se mohlo ještě trochu upustit páry a přitvrdit. Přemýšlela jsem, jestli dám 3-4*, ale musím říct, že je třeba podpořit takovéhle snímky, protože i když to není úplný top level, v tom množství braku, který se tu točí, bychom si měli vážit, že někdo dokáže natočit důstojný snímek o české historii. Dávám 4*

Už jsem se trochu uklidnila, takže nebudu psát komentář v afektu, protože když jsem po zhlédnutí filmu jsem přišla a viděla jsem 63%, tak mě málem "vomyli". Nemůžu si pomoct, ale opravdu tu na mě některá hodnocení a komentáře dělají dojem, že jsme stále trochu homofobní zemí. Nebudu hodnotit film z hlediska, jestli si zasloužil Oscara nebo ne, protože jsem kromě Moonlightu a LaLaLandu neviděla ještě nic. Ale pokud bych si měla vybrat z těchto dvou, tak za mě jednoznačně Moonlight. Je to jiný a baví mě, že se američtí režiséři trochu snaží více zabřednout do sféry nezávislých popřípadě artových filmů. To je možná problém, který tu mnozí mají, že Moonlight dělá dojem nezávislého filmu, ale já bych řekla, že je to zapříčiněno tím, že se ve filmu na nás prostě jen nevalí halda emocí a dramatu. Pravdou je, že mně trvalo asi 20-30 minut než jsem se pořádně do filmu dostala, ale pak jsem si to docela vychutnala. Film plyne ze začátku pomaličku, ale v konečném hodnocení si myslím, že to ničemu nevadí. Je jasné, že pro nás je téma černošských homosexuálů pocházejících z ghett a chudinských čtvrtí a drogového prostředí poměrně dosti vzdálené, ale pokud se do filmu dostanete, tak vás to nemůže nechat chladnými. Byla jsem zvědavá dost na Mahershalu Aliho, který dostal Oscara. Je vidět, že dnes se stačí ve filmu objevit všudy všeho na 10-15 minut, pokud ten výkon stojí za to. Hrozně mě překvapili všichni 3 herci v roli Chirona. Především Ashton Sanders je hodně přesvědčivý a hraje vlastně nejzásadnější část ve vývoji Chirona. Je vidět, že čerpal ze své životní zkušenosti, kdy jeho vlastní matka sama byla na drogách a skvěle se to promítlo ve filmu. Trochu jsem měla strach z "50 Centa", ale nakonec i on velmi přirozeně dokázal filmem proplout a zakončit ho. Co se týká scénáře, Moonlight byl předurčen stát se jasným vítězem, o tom nebylo pochyb. V konečném zúčtování neříkám, že je to opět pro mě pecka, ze který bych si sedla na zadek, ale rozhodně nemám problém se na to podívat znova. A jsem ráda, že letos byla nakonec po velkém skandálu upozaděna komerce.

S postupem času musím opravdu polevit v hodnocení. Je to jen lehce nadprůměrný romantický snímek, který bohužel snižuje jeho obrovská předvídatelnost. A je pravdou, že ani po stránce emocí mě Me before you nestrhl. Celý film jsem čekala, kdy to přijde.....ale ono to prostě nepřišlo.

Na začátku ten film fakt vypadal nadějně, že bych mu mohla dát i dvě hvězdičky, ale od půlky už bylo jasný, že ani náhodou. Nejlepší a nejúsměvnější mně na tom přišlo to blogování s hashtagy, což přesně vystihuje dnešní dobu. Celej film byl typickej českej průser. Naprosto předvídatelný scénář, hluchý a nudný scény a herecké výkony slabota. Asi před 5 lety jsem ještě měla celkem Pavla Řezníčka ráda, ale od doby, kdy ho strkaj do všech seriálovejch a filmovejch sraček, už ho nemůžu vystát. A Elena Vacvalová? Je to vtipná a šik ženská, dobrá moderátorka, ale co rozhodně není, tak herečka! Opět další z plejády naprostých zbytečností. Může mně někdo říct, proč se tyhle filmy točí?