CiTrus007

Joseph Gordon-Levitt mě neustále překvapuje. Jako Don Jon se ukázal nejen jako dobrý herec, ale i jako kvalitní režisér. Jeho snímek je upřímný, smělý, plný emocí a jemně sarkastického humoru. Synopse je šablonovitá, díky živé formě ale nepřestane bavit, ani když se děje přesně to, co jste očekávali. Po herecké stránce film nemá chybu. Scarlett Johansson si svojí roli vysloveně vychutnala a Julianne Moore mě příjemně překvapila. Technické řešení je bezchybné a minimalistické. Ukázáno je jen to nutné, forma nijak neruší obsah, na druhou stranu jej také skvěle doplňuje. Gordon-Levittova prvotina se zkrátka povedla. Je jen škoda, že jí na konci trochu necitelně utnul. 7/10

Zdá se, že sociální tématika je v Hollywoodu poslední dobou čím dál populárnější. Tuto skutečnost potvrzuje i Bessonův scénář zasazený do reálně zbankrotovaného Detroitu. Přesto se však do popředí dostává hlavně akční sekvence s Paulem Walkerem a Davidem Bellem v hlavních rolích. Ze samotné akční složky filmu mám smíšené pocity. Bojové scény jsou kvalitní, honičkám dominuje free running a rychlá auta hezky odkazují na Walkerovu sérii Rychlých a zběsilých. Celé mi to přesto připadá trochu nerealistické, nadnesené a neuvěřitelné. Když ale odhlédnu od této závady, zbytek filmu do sebe zapadne bez větších problémů. Potíže nastanou až při vyvrcholení. Chápu, co se Besson snaží říci, podle mého vkusu to ale dělá příliš kostrbatě a šlo by to i elegantněji. K hereckým výkonům nemám připomínek, uchvátila mě snad jen barevná kompozice obrazu a zvukový doprovod, který vhodně dotváří atmosféru ghetta. Celkově tedy Doupě nepovažuji za propracovanou akci nebo film s velkou myšlenkou, nýbrž za místy úsměvnou lehkou akční zábavu a poslední kompletní film zesnulého Paula Walkera. 6/10

Řemeslně dobře zpracovaný, upoutá vizuálem a hlavně krásnými protagonistkami Miny, Lucy a Tanyi. Lekačky i krvavé scény jsou podle očekávání vyváženě strašidelné a hlavně neočekávatelné (což je na dnešní dobu celkem vzácnost). Příběh ale kvůli kvalitní porci hrůzy vůbec nezůstává pozadu... V mém pohledu jeden z mála novějších Drákulů s velkým D. [KVIFF 2012]

Osobní show dokonalého Hugha Laurieho plná medicínských hádanek, cynického, škodolibého, černého, provokativního a hlavně inteligentního humoru. Na celém seriálu oceňuji lékařskou přesnost, rozmanitost a realismus, se kterým je každý díl natočen.

Dvě zcela oddělená dějství. První intimně sleduje denní rutinu nejnižších vrstev jižanské společnosti, druhé poodhaluje oponu jakési místní nacionalistické domobrany. Jelikož nám jsou prezentovány dva nesouvisející obrazy, dalo se očekávat spojení či alespoň paralela mezi nimi. K mému zklamání se však nedostavilo ani jedno, ba ani jakákoli jiná myšlenka na závěr. Druhá strana místo toho poskytuje ryzí, předsudky nezkreslenou výpověď, která díky delším sekvencím zabíraným ruční kamerou působí téměř dokumentárně. Bohužel také ovšem zdlouhavě a prostoduše. 4/10 [KVIFF 2015]

Japonský originál neznám, a tak se zatím nemohu vyjádřit k filosoficky-kontemplativní složce, která skalním fanouškům v nové adaptaci schází. Pokud však snímek mohu rozebrat jako autonomní dílo, nebylo to vůbec špatné. Hned od začátku mě zaujaly působivé obrazy v pojetí Jesse Halla. Důmyslné hrátky se světlem, barvami, reflekcí, kontrastem a perspektivou na mě místy působily až příliš sofistikovaně. Nemohl jsem se proto ubránit dojmu, že se film v tomto ohledu odkazuje na původní grafický materiál předlohy. Navíc touto cestou snímek zvolna prozkoumává a vykresluje ponuré heterotopické město budoucnosti. Záběry po vzoru Blade Runnera často spočinou na detailech podstatně déle než by bylo nutné, čímž získávají poněkud atmosférický nádech a dávají prostoru charakter. Rád bych také vyzdvihnul hudební doprovod, který povedeně kombinuje mohutné hypnotizující chorály s futuristicky elektronickými rytmy. Za jedinou opravdu slabou stránku považuji režii. Scénář filmu rozvíjí zápletku vhodnou pro mysteriózní drama nebo akční thriller. Režisér Sanders si ovšem nedovedl zvolit jednu ze dvou cest, často je plete dohromady a přeskakuje mezi žánry. Tím je bohužel závažně narušena dynamika celého filmu, který se znatelně pokouší o lineární gradaci a v druhém aktu zcela ztratí hybnost kvůli intimní analýze postavy hlavní hrdinky. 7/10

I přes pocit malé rezervy v podobě nevyužitého potenciálu Poeova díla mi Andersonovo zpracování celkově lahodilo. Hustotu atmosféry v povídce se filmařům podařilo napodobit tak dobře, že hrůza, kterou jsem při sledování první části zažil, nepůsobila ani trochu uměle. Bohužel v závěru filmu i tato musela být přebita hollywoodským akčním klišé a zejména poslední čtvrtina na mě působila jako podivná všehochuť, v níž se klasické Poeovy figury najednou přeměnily do stereotypů současných akčních filmů. Nutno však říci, že jsem neodcházel zklamán, neboť epilog tento nedostatek téměř dovedl napravit. Herecké obsazení mi přišlo znamenité. Ačkoli jsem se těšil, že bude dáno více prostoru například Michaelu Caineovi, kamera se soustředila hlavně na Kate Beckinsale a Jima Sturgesse. I tak však musím ocenit krásnou výpravu spojenou s příjemným hudebním doprovodem, které alespoň v úvodu dodaly filmu nádech 19. století. 7/10

Originální námět obratně zabalený do vizuálně chutné sociální balady. Film táhne dopředu hlavně Matt Damon, který se na roli zřejmě pečlivě připravoval. Jeho protivníkem však ve skutečnosti není až tak Jodie Foster, ale neznámý Sharlto Copley z D9. Neill Blomkamp se při kompozici hodně soustředil na klíčový prvek kontrastu – uhlazený designový zámek Elysium vs. lidnaté zasmrádlé podzámčí. Hltat hezké interiéry a CGI dokáže každý, já si ale navíc cením realistické bídy budoucnosti, která nepůsobí příliš uměle či patetizovaně. Synopse samotná je zajímavá a asi i skutečnější než ledaskde, místy ale doplácí na krkolomnost a vyžaduje trochu filmovější dotek. Hlavním problémem je však vložená romance, která je prosta emocí a postrádá osobitost. Finále je epické i citlivé, rozuzlení je ale dalším učebnicovým příkladem syndromu zoufalého scrénáristy s mesiášským komplexem. Elysium je zkrátka hezká podívaná, která žel bohu trpí několika školáckými chybami. 7/10

Gavin Hood svojí hru rozehrál velmi rafinovaně na několika frontách. Ve spolupráci s oddělením SFX obmazává ústa divákova pohádkovým sci-fi a fenomenálními vesmírnými záběry. Od prvního okamžiku se také zanořuje hluboko do Enderovy mysli a podrobně zkoumá jeho psychologii. Vzniká tím zajímavý kontrast, jenž požitek ze sledování obzvláštní a v závěru i dosti umocní. Samotné finále je dobře dotaženo a z původní předlohy přebírá silnou myšlenku. Doopravdy jsem si přál, aby z této kvalitativní úrovně nebylo sestoupeno, leč i tento snímek má své vady. První z nich je přílišná příběhová koncentrace na Enderův výcvik. Kvůli ní si místy připadám jako v typickém americkém středoškolském filmu. Jindy zase sklouzneme do druhého extrému, který připomíná militantní Spy Kids v univerzu Hvězdné pěchoty. Přes to všechno musím uznat, že Enderova role je dobře obsazená. Kdo mě však vysloveně zklamal, byli dospěláci Kingsley a Ford, kteří mi připadli absolutně nevyužití. Abych to shrnul, Enderovu hru považuji za jedinečný film, který však kvůli drobným jizvičkám a škrábancům musím s těžkým srdcem ohodnotit 8/10.

Snímek mě zabavil, při jeho sledování jsem se však nemohl ubránit pocitu, že nevyužil svůj plný potenciál a upadl do jakési stylové nerozhodnosti. Na jedné straně se Fuqua snaží naplnit formát obvyklého akčního béčka, film ale trochu spontánně inklinuje k civilnímu dramatu á la Bourne. Tento fenomén prostupuje celým filmem, nejmarkantnější však je ve chvílích, když se hlavního protagonisty umírající mafiáni vyptávají, co je on vlastně zač. Místo typické drsňácké hlášky, kterou byste od béčka čekali, tam McCall jen stojí a kouká, jakoby tu větu někdo těsně před natáčením vyškrtnul ze scénáře. Kromě této významné vady, která ovlivňuje především střih a dynamiku, však nemám moc dalších připomínek. Film je zajímavý hlavně hereckými výkony Denzela Washingtona a Chloë Grace Moretz, kterou jsem do závěrečné scény málem nepoznal. Potěšila mě také stínová kamera a velmi decentní hudba. 6/10