CiTrus007

Lyricky silný snímek vytváří prostřednictvým rozličných symbolů a metafor velmi hustou poetickou atmosféru. Výprava je na můj vkus dosti statická, herecké výkony jsou ryzí a přímočaré. Scénáristicky mi přišel snímek vcelku fádní. Zaujal mě ale magicky uhrančivý vizuál Čuříkovy kamery, jehož intenzitu ještě umocňuje postmoderní hudební doprovod Zdeňka Lišky. Jako celek pro mě Holubice byla těžkým soustem, které jsem musel dlouho převalovat v ústech a ještě dlouho potrvá, než jej zcela strávím. 6/10

Film je pojat jako lyrická slideshow živých obrazů z opuštěných míst. Tu někde skočí žába, tam vítr poodhalí roletu. Některé záběry jsou díky uhrančivým lokacím a pečlivě promyšlené kompozici krásné, jiné však působí zcela obyčejně. Projekci dokreslují ambientní zvuky na pozadí. 6/10 [KVIFF 2016]

Zamlada jsem se u tomuto filmu hodně nasmál. Teď mi připadá trochu infantilní, pořád mě ale baví.

Anderson mě dosti navnadil, nepovedlo se mu to ale dotáhnout. Všechny ty sci-fi serepetičky kolem vesmírného cestování na začátku mě totiž moc potěšily. O to více jsem ale byl zaražen, když mi bylo představeno dějiště zbytku filmu - supermoderní loď, která vypadala temněji a zaostaleji než tunel a jejíž dojem bohužel avízoval i prudký svah v kvalitě celého snímku. V té době se také začaly věci zamotávat do velmi divného halucinačního stavu, až se nakonec celý film přetavil v béčková jatka s malou špetkou sci-fi podtextu, který snad kdysi mohl něco znamenat. Herci v čele s Fishburnem se také bohužel moc nepřetrhli, přesto ale příliš nejdou proti filmu, který je svojí šíleností stejně ke konci neúměrně válcuje. Kameru, scénář i soundtrack bych označil za průměrné - pokračování slibného úvodu se bohužel nekonalo. Horizont událostí je snímkem, který začíná jako sci-fi a končí divně někde úplně jinde - může vás zaujmout. Hledáte-li ale kvalitní sci-fi potravu s hororovými prvky, toto asi vaším šálkem kávy nebude. 4/10

Hodně lidí tu píše, jak se to nepovedlo; nemůžu zcela souhlasit. Můj největší strach u tohoto dílka byl, že to bude jako Twilight, který (taky) nesnáším - to se podle mě naštěstí nestalo. Díky lepším hercům je konečně vidět nějaký výkon i před kamerou a sci-fi rip-off tolikrát recyklovaného klišé symbiózy dvou myslí v jednom těle vůbec není špatně napsaný. Několikrát se publikum i pobaví. Kromě toho však zde najdete všechno, co byste očekávali. Knižní předloha způsobila, že Niccol stál před nemožným úkolem vyvážení akce a psychologie; to se samozřejmě nepovedlo, a tak se divák často nudí a místy dostane menší infarkt, když někdo vytáhne pistoli. A abych nezapomněl, i sem Meyerová zatáhla své oblíbené dilema dvou mužů a jedné ženy (vlastně dvou). Kamera se mi vesměs líbila, i když bych asi ocenil méně krajinek a více úhlů. Herci jsou béčkoví, stále ale tisíckrát lepší než nechvalná dvojka Stewart + Pattinson, navíc dávám bonus za S. Ronan, na kterou se dá doopravdy dívat. Pokus o futuristický design se celkem vyvedl, jen bych příště doporučil, aby autoři nesprejovali vše "futuristické" stříbrnou metalízou - obyčejné věci nastříbrno nejsou budgetovou náhradou za technologii budoucnosti. Celkový dojem: 75%, po zralé úvaze se přikláním ke 4 z 5.

Upřímně, žánr morálních filmů nikdy nebyl moc mým šálkem kávy - proto jen 3 *, musím ale říct, že tohle mnou dost hnulo....

V zápletce nápaditě podobné filmu Oko bere vytvořil Brad Furman zajímavou podívanou, věrně opisující pseudo-mafiánské praktiky naroubované na svět hazardu 21. století. A aby to nebylo nudné, sem tam utrousil akční scénu a připepřil cynickým vtípkem. S finesou jako z Dannyho parťáků vykresluje kontrast mezi zaplivaným skladištěm a Gatsbyovským večírkem, poodrhnuje závěs a ukazuje nám Bena Afflecka jako miliardářského křížence Bruce Wayna a Tonyho Starka (jaké správné načasování) s jemně zločinnými tendencemi. Scénář se povedl na výbornou – ačkoli má film silnou tematickou konkurenci, odlišuje se dostatečně a rozhodně nepůsobí ploše. K ústřednímu duu nemám žádné herecké výtky. Nutno ale poznamenat, že film je víc o Affleckovi než o Timberlakovi, což je asi dobře. Mařenka Arterton jen chvílemi projde kolem, žádný dechberoucí výkon. Je tu ale ještě ten cynický humor a kvalitní soundtrack, kvůli kterým jsem vážně uvažoval o pěti hvězdičkách. Závěrečný verdikt: nikoli béčko, nýbrž bé plus. 8/10

Film je natolik absurdní, že vlastně funguje. Jeho tématem je příběh novopečeného samotáře Davida, který je v souladu se zákony internován v Hotelu, dokud si nenajde partnerku či dokud nevyprší lhůta, po jejímž uplynutí bude přeměněn do zvířete. Hned zpočátku mě toto podivné vypravování zaujalo svojí svědomitostí, vtipností a nevšedností. Dokladem tohoto budiž například epizodky z hotelu, kdy personál teatrálně předvádí výhody života ve dvou, pokojské pravidelně eroticky mučí hotelové hosty nebo pravidelný hon na uprchlíky v nedalekém lese sloužící internovaným jako způsob oddálení jejich zvířecí proměny. Tuto hloubku a vynalézavost ve scénáři opravdu oceňuji, jelikož jsem byl Lanthimovým manželsky-dystopickým světem zcela pohlcen a možná by mě nadšení z komplexního zážitku ani neopustilo, kdyby nepřišla druhá polovina filmu, v níž si tvůrci přestali hrát a začali myslet na dovyprávění příběhu. Absurdity i vynalézavosti je však i v této části přehršel a samotný závěr není rozhodně výjimkou z pravidla. 9/10 [KVIFF 2015]

Právě jsem zhlédl dvouhodinovou upoutávku na poslední díl a nejsem tak zklamán, jak jsem původně čekal. Samozřejmě, i tento film se mi snažil vsugerovat, že válku je možno proplakat až k vítězství, že revoluce uspěje jen s dobrým filmovým štábem a že před vojenskou výpravou je stylový outfit důležitější než dobrá výzbroj. Přes to všechno mě ale potěšilo, že třetí díl dovedl konečně překročit stín svých předchůdců tím, že se přestal centrovat kolem samotných Her a všech hloupých drobností s nimi spojených a místo nich zvolil komornější schéma, více zaostřené na psychologii postav. I zde se však dal najít zakopaný pes spočívající v bezvýraznosti většiny hereckých výkonů a obecné neschopnosti scénáristy vlichotit alespoň jednu postavu do divákovy přízně. Jediné, proti čemu snad nemohu nic namítnout, je kamera, efekty a hudební doprovod, které působí o píď kvalitněji než u předchozích dílů, zvláště pak v poslední době mnohokrát skloňovaný kus The Hanging Tree a závěrečný song od Lorde. S opatrným optimismem tedy očekávám závěrečný díl, ve kterém se snad od Francise Lawrence dočkáme dostatečně epického zakončení. Do té doby mu mohu nabídnout pouze bílou růži a 5/10.

Jako dobré víno, i Hunger Games dozrávají pomalu. Ta tam je roztřesenost a zmatenost prvního dílu – tento sequel má styl, koncepci a dokonalé technické zpracování. Výrazově je mnohem silnější a barevnější, zvláště v blízkosti motivů totality a intimních pocitů, u kterých s divákem vysloveně emocionálně klátí ze strany na stranu. Herecky nezůstal kámen na kameni. Jennifer je sice opět navzdory svému indiferentnímu výrazu bezchybná. Kromě ní však vyjde na světlo i trio Hutcherson-Banks-Harrelson, jejichž výkony považuji za podstatné zlepšení oproti jedničce. Vadil mi snad jen příliš tuctové hollywoodské zakončení střihnuté á la Lidice poamericku s příslibem epické pomsty v dalším díle. 8/10