CiTrus007

Tento snímek mě zaujal po všech stránkách. Jeho scénář je prostý, přesto poněkud nesmělý a nepředvídatelný, a tak až do poloviny filmu nebylo jasné jeho téma. Když se však příběh zjevil, byl jsem překvapen, jak realisticky a procítěně jej Cahill dovedl odvyprávět. Mnohem více než individuální herecké výkony mě zaujala samotná audiovizuální stránka, která vykazuje známky pečlivé přípravy a příjemně doplňuje divákův prožitek. K tématu je nutno poznamenat, že kontemplativní diskuse o střetu vědy s náboženstvím je alespoň z hlediska filosofického dosti ohranou písničkou. Přesto mám pocit, že se snímek k tomuto tématu vyjádřil jedinečně a nabídnul východisko, které je v souladu s východní filosofií smířlivé a harmonické. 8/10 [KVIFF 2014]

Tento komorní leč náramně ujetý exkurz do světa muzikantských stereotypů mě nejprve vyděsil, pak rozčílil a nakonec úplně vyždímal. S potěšením jsem sledoval J.K. Simmonse, který dokonale vklouznul do role brutálního Dr. House a sarkasticky zpražil kdejakého chudáka ze svého bandu. Miles Teller na druhou stranu ztvárnil roli relativně normálního paličatého kluka, který se pod Simmonsovou démonickou taktovkou začal zajímavě proměňovat. A tak hodina a půl plná soutěžení, zápolení a nečekaných zvratů vesele uběhla. A aby toho nebylo málo, vše bylo podloženo velmi lahodícím jazzem. 9/10

Budoucí minulost velmi poutavě spojuje světy starých a nových X-Menů. Od První třídy uplynulo několik let a je znát, že za tu dobu Bryan Singer řadu věcí změnil. Asi nejmarkantnější novinkou je absence čerstvosti a dynamiky Vaughnova prequelu. Namísto ní nám je naservírována opravdu komplexní a zahuštěná příběhová linka, kterou kvůli všem těm časovým posunům jen těžko jednoznačně zařadíme do jakéhokoli X-univerza. Po herecké stránce k filmu nemám námitek. Snad jen, že příběh je až příliš centrován kolem mladé skupiny mutantů, kvůli čemuž jejich starší alter ega působí ve vložených scénách trochu okrasně a zbytečně, zvláště pak dvojice Stewart-McKellen, která je místy až sentimentální a nečinná. Velkou pochvalu si ode mě na druhou stranu zaslouží Jennifer Lawrence, která ač byla nečekaně postavena do velmi obtížné role, předvedla po všech stránkách obdivuhodný výkon. Tím také mimo jiné zastínila kvalitní hereckou přípravu Jamese McAvoye a Michaela Fassbendera, jimž se úspěšně podařilo navázat na První třídu a prohloubit vztahy svých postav. Rád bych také ocenil cynický a situační humor, který filmu dodává potřebnou lehkost a spád v první polovině. V té druhé už je to trochu obtížnější, protože zde a zejména v závěru podle mého názoru leží jediné opravdu slabé místo. Naštěstí po poněkud těžkopádném a přelidněném vyvrcholení následuje delší epilog, který je až překvapivě účinný ve stabilizaci a usměrnění příběhové linie. Shrnuto, Budoucí minulost je o dost složitější a hustší než První třída, jako celek však působí kompaktně a kvalitně. Stylem je někde na půli cesty mezi starou a novou sérií X-Menů, což se od ní přesně dalo očekávat. 9/10

Patologická studie známého psychologického fenoménu je zasazena do velmi příhodného prostředí. Kvůli neustálému přehlížení situace personálem puritánské dívčí školy se totiž z nudné zápletky rázem stává obrovitá záhada s rozpačitým začátkem, komickým průběhem a šíleným rozuzlením. Houstnoucí atmosféra se projevuje zejména v přírodních obrazech, kterými je snímek prokládán, a vrcholí v bleskových sekvencích, které prostřednictvím trefných analogií objektivizují emoce na plátně. I přes skvělé herectví Maisie Williams však musím konstatovat, že to mohlo být o dost lepší, kdyby film zbytečně nemátl diváka změnami tónu. V důsledku režisérka rozmělnila svůj výpravný styl do podivné amorfní směsi. 6/10 [KVIFF 2015]

Navzdory nízkým očekáváním jsem se celkem dobře bavil. Film je sice plný debilních vtípků, americké stupidity, násilného zjednodušování a hollywoodské komerce. Na druhou stranu je na něm ale také vidět, že se při natáčení bavili i sami tvůrci. Proto je mnohem zajímavější sledovat různá camea a narážky na jiné filmy, než se zajímat o samotný příběh, postrádající jakoukoli originalitu, koncepci i téma. 5/10

Servillovi se podařila herecká etuda, když věrohodně a s vtipem vykreslil dvě naprosto odlišné figurky v podobných situacích ve stejném prostředí. Mastandrea a Bonaiuto mu solidně sekundují a volná místa Andó zručně vymaloval výjevy z italského politického zákulisí, které je stejné snad ve všech zemích. Zde je na něj ovšem pohlíženo i komicky a nevšedně, což dodává vážnému námětu na tolik potřebné lehkosti. Výsledkem je dobře natočená a příjemná dvojníkovská oddechovka pyšnící se kvaltními výkony hlavních představitelů a zdravým humorem. 10/10 [KVIFF 2013]

Po nevinně vyhlížející expozici se špetkou příjemného a osobitého jídlonosičového humoru byste ani neočekávali nějakou komplexní romantickou zápletku. Batra se ale směrem k závěrečným titulkům snaží klima zahustit směrem k realitě a celému snímku tím podle mě ubližuje. Přesto jsem ale rád, že Lunchbox nedopadl jako přepálený bollywoodský exkrement nebo pateticky omšelé "má mě ráda nebo ne?". Silné 4 hvězdičky. 8/10 [KVIFF 2013]

Joseph Gordon-Levitt mě neustále překvapuje. Jako Don Jon se ukázal nejen jako dobrý herec, ale i jako kvalitní režisér. Jeho snímek je upřímný, smělý, plný emocí a jemně sarkastického humoru. Synopse je šablonovitá, díky živé formě ale nepřestane bavit, ani když se děje přesně to, co jste očekávali. Po herecké stránce film nemá chybu. Scarlett Johansson si svojí roli vysloveně vychutnala a Julianne Moore mě příjemně překvapila. Technické řešení je bezchybné a minimalistické. Ukázáno je jen to nutné, forma nijak neruší obsah, na druhou stranu jej také skvěle doplňuje. Gordon-Levittova prvotina se zkrátka povedla. Je jen škoda, že jí na konci trochu necitelně utnul. 7/10

Originální námět obratně zabalený do vizuálně chutné sociální balady. Film táhne dopředu hlavně Matt Damon, který se na roli zřejmě pečlivě připravoval. Jeho protivníkem však ve skutečnosti není až tak Jodie Foster, ale neznámý Sharlto Copley z D9. Neill Blomkamp se při kompozici hodně soustředil na klíčový prvek kontrastu – uhlazený designový zámek Elysium vs. lidnaté zasmrádlé podzámčí. Hltat hezké interiéry a CGI dokáže každý, já si ale navíc cením realistické bídy budoucnosti, která nepůsobí příliš uměle či patetizovaně. Synopse samotná je zajímavá a asi i skutečnější než ledaskde, místy ale doplácí na krkolomnost a vyžaduje trochu filmovější dotek. Hlavním problémem je však vložená romance, která je prosta emocí a postrádá osobitost. Finále je epické i citlivé, rozuzlení je ale dalším učebnicovým příkladem syndromu zoufalého scrénáristy s mesiášským komplexem. Elysium je zkrátka hezká podívaná, která žel bohu trpí několika školáckými chybami. 7/10

Gavin Hood svojí hru rozehrál velmi rafinovaně na několika frontách. Ve spolupráci s oddělením SFX obmazává ústa divákova pohádkovým sci-fi a fenomenálními vesmírnými záběry. Od prvního okamžiku se také zanořuje hluboko do Enderovy mysli a podrobně zkoumá jeho psychologii. Vzniká tím zajímavý kontrast, jenž požitek ze sledování obzvláštní a v závěru i dosti umocní. Samotné finále je dobře dotaženo a z původní předlohy přebírá silnou myšlenku. Doopravdy jsem si přál, aby z této kvalitativní úrovně nebylo sestoupeno, leč i tento snímek má své vady. První z nich je přílišná příběhová koncentrace na Enderův výcvik. Kvůli ní si místy připadám jako v typickém americkém středoškolském filmu. Jindy zase sklouzneme do druhého extrému, který připomíná militantní Spy Kids v univerzu Hvězdné pěchoty. Přes to všechno musím uznat, že Enderova role je dobře obsazená. Kdo mě však vysloveně zklamal, byli dospěláci Kingsley a Ford, kteří mi připadli absolutně nevyužití. Abych to shrnul, Enderovu hru považuji za jedinečný film, který však kvůli drobným jizvičkám a škrábancům musím s těžkým srdcem ohodnotit 8/10.