giallo

Jeden z nejhorších remaků vůbec...Na tohle se čekalo skoro 30 let? To s tím mohli v klidu ještě počkat....

Argento chtěl složit malý pomníček žánru, který ho proslavil a vynesl na vrchol, bohužel, ale zůstal jen u jeho hrubých základů. Mistr sice s grácií recykluje všechny možné prvky žánru a navíc přidává svůj osobitý režijní styl(ikdyž už značně proředěný), ale ani to není všechno. A proč, když jindy to u něj stačí? Jednoduše, díky pointě!! Žádná totiž není, úplně se na ní rezignovalo(navíc důvody vrahova běsnění jsou shrnuty do snad minutové scény). Pořádná pointa představuje hlavní důvod, proč giallo-filmy sleduji a jsou mojí srdcovou záležitostí. Hodnocení, ale zakončím pozitivně a Argenta pochválím, protože je to přeci jen krok ku předu oproti karetnímu hráči. Friend need a table.

Snímek "Bez motivu" je nekompromisní atmosferický detektivní thriller na hranicích s giallo žánrem, který zrovna v té době zažíval svůj největší boom v Itálii. Jeho vliv je na něm velmi dobře vidět (vraždy, které na první pohled nic nespojuje; maniak řádící tentokrát s puškou; silná audio-vizuální stránka; propojení detektiva s vraždami atd.), ale protože jde o film francouzský, tak obsahuje i prvky typické pro Francouze. Ve výsledku tak jde o místy až mysteriozní thriller, který navíc ozdobil italský génius Morricone. PS: Pro mě jako velkého giallo harcovníka byl onen motiv a rozuzlení příběhu po poskytnutí informací jasný třetinu před koncem filmu. Ale i přes to jsem hltal každý další záběr. 4,5*

Nejlepší film všech dob, u kterého i po několikátem shlédnutí nacházím stale nové věci. Takovou atmosféru, která na mě dýchla z filmu, nemá žádný jiný. PS: Nejoblíbenější scéna filmu je jasná a to Battyho proslov : I've seen things you people wouldn't believe. Attack ships on fire off the shoulder of Orion. I watched C-beams glitter in the dark near the Tannhauser gate. All those moments will be lost in time... like tears in rain... Time to die.

Tak jsem zamáčknul nostalgickou slzu a přetrpěl tuhle hovadinu. Vzpomínky na slavnou dvojci zůstávají, ale nechal bych už je na pokoji. Upřímě řečeno, Hill není dobrý režisér a jeho syn je ještě o mnoho horší scénárista. Jednu * za Hilla a jednu * za Spencra. Děkuji pánové a sbohem.

Ač k horrorům z 80. let přistuji spíše skepticky, tak tento mě velice zaujal už poutavým plakátem. A musím říci, že mě velice potěšil. Blood Beach má prostě atmosféru a ta dokáže divy! Autoři také velice obratně vytěžili maximum z neznáma, kdy divák nemá do poslední chvíle potuchy s čím se to vlastně bojuje. Palec nahoru a ostatní nedostatky a nejsou malé, budíž tak odpuštěny.

Na začátku 90. let bylo jméno Lucio Fulcio už opravdu velice známé a bez problémů dokázalo natáhnout kvanta gore-chtivých diváků. Maestro tak zaštiťoval různé horrory ať už zdejší Bloody Psycho nebo třeba i s "giallovým" nádechem Masakr. Bohužel, kvalitativně nejde zdejší brak s Fulciovými filmy vůbec srovnávat. I jeho nejméně povedené kousky jsou o světelné kroky zábavnější než Lucchettiho paskvil. V tom filmu nefunguje vůbec nic a je jen nesmírně nudný a natahovaný. Hnusný flusanec do divákovi tváře! Zlaté Krysyčky nebo Porno Holocaust.

Bodrel SS je klasickým zástupcem "obstarožního" porna, jehož název zavání pěknou úchylárnou ve stylu Tinta Brasse a jeho Salónu Kitty. Tvůrci ať se snažili, seč mohli, tak dějovou linii vytvořili velice chudou a nuznou. V ní sledujeme německé tažení napříč Evropou ať to úspěšné, tak i to neuspěšné. Tyto části jsou ztvárněny velice amatérsky a především nudně. Ve zbytku času sledujeme wermachtské oficíry při navštěvách francouzského bordelu, který je zmíněn již v názvu filmu. Ovšem i tyto části jsou nudné a odfláknuté. K nějakému tomu šukání sice dojde, ale jde o šeď a nudu. Nejzajímavější artiklem na filmu tak samozřejmě zůstává francouzská diva Brigitte Lahaie, známá převším z filmů Jeana Rollina. Bohužel, zde ale odbarvená na rezavo, pro mě ztratila část svého sexapealu, nicméně i přesto je to jediné, zač stojí se na tenhle trash podívat....PS: Na film se na internetu válejí EN titulky, ale pro pochopení děje nejsou asi až tak nutné :-)

Začátky velikána Mária Bava byly velice úsměvné a to lepší měl ještě daleko před sebou. I tak stojí tenhle moster biják za shlédnutí. V porovnání s o rok mladšími Upíry jsou, ale krvelačné bestie ve všech směrech vyspělejší film.

Nedoceněný žánrový klenot Maria Bavy. 96 minut brutální adrenalinové jízdy, u které s každou vteřinou stoupá napětí a houstne atmosféra. A George Eastman je pro mě dokonalou třešničkou na tomhle delikátním dortu. Chrochty chrocht.