schizmo

Tenhle dokument se mnou hodně otřásl a to jsem viděl už kde co. Popravdě nevím, kde začít - během filmu se mi honilo hlavou milion myšlenek, takže doufám, že se mi je podaří obsáhnout tak, aby vše dávalo smysl a na nic jsem nezapomněl. Tenhle dokument pojednává o osudu několika vybraných kosatek v Sea World, i když vlastně reprezentuje stav této problematiky kdekoli na světě. Vodní svět je vlastně takový vodní cirkus, kde jsou zvířata držena a cvičena k pobavení návštěvníků. Ono to na první pohled nevypadá, kosatky se tváří, že to dělají rády - aby pobavily, zavděčily se nebo prostě pro kýbl ryb. Jenže! Na začátku stál odlov mláďat ve volné přírodě. Několik jich během toho uhynulo, zatímco celá rodina dospělých kosatek plula nadohled a po celou dobu s naříkajícími mláďaty komunikovala. Kdo někdy slyšel nářek velryby pro své mládě, dovede si představit o čem mluvím. Pak není divu, že i lovci při vytahování mláďat z vody plakali. Věděli jste, že kosatky jsou velmi sociální, tvoří rodiny a že mají svůj jazyk či dialekt, kterým se dorozumívají uvnitř své skupiny? Věděli jste, že vedou silný citový život a při výzkumu jejich mozku se přišlo na to, že prožívají stav, který je podobný vědomí u člověka? V akváriu pak samozřejmě o žádnou rodinu nejde, je to uměle sestavená skupina bez příbuzenských vztahů, takže kosatky mezi sebou různě bojují a soupeří, často se vzájemně napadají a zraňují. Taková frustrace se neustále kumuluje v hlavě zvířete, které pokud si uvědomuje samo sebe, je těžké predikovat, jak s takovou frustrací naloží. Od začátku provozování vodních světů je známo více jak 70 napadnutí člověka kosatkou, zatímco ve volné přírodě ani jedno. Zajímavé, že? Hm, ani ne. Nejznámnější kosatka držená v zajetí - pětitunový Tilikum je exemplární případ mluvící za všechny. Od počátku si prošel vším možný a přestože člověka už několikrát napadnul, byl dál používan jako chovný samec a krom toho, že své geny šířil dál, denně vystupoval ve vodním světě a bylo tedy otázkou času, kdy toho bude mír regulérně dost. Neříkám, že kosatka zaslouží více pozornost, než medvěd v cirkuse nebo kráva ve velkochovu, ale tady je přesně vidět, že když si pětitunový potenciální zabiják usmyslí, že už toho má dost, budou lítat části těl. A taky lítaly, Tilikum napadl a zabil cvičitelku během vystoupení. V dokumentu vystupuje řada bývalých cvičitelů kosatek, kteří otevřeně mluví se slzami v očích o špíně a nekalých praktikách Sea World - dokument je tedy postaven převážně na jejich výpovědích a záběrech z bazénů, takže welfare kosatek je zde jakoby až na druhém místě a kdyby neumírali lidé, kdo ví, jestli by dokument vůbec vzniknul. Naštěstí chytrý člověk si domyslí, že všechny útoky kosatek jsou jen reakcí na to, že jim chybí přirozené prostředí a neprosperují dobře (svěšená ploutev, zkrácení věku na třetinu). Tilikum zemřel ve věku 35 let letos v lednu. Po celou dobu sledování tohoto filmu (je mimořádně napínavý) mě nezvykle bolelo u srdce, zvláště pak u záběrů, kdy samici odebírají její mládě a převážejí ho do jiného bazénu - tyhle záběry člověka opravdu srazí na kolena!

Není moc kapel, které by se zabývaly etickou stránkou společnosti, ekologickými či environmenálními problémy, takže jsem úplně u vytržení a mega rád za songy jako je "The Black Mammoth" od americké deathcore brusky FIT FOR AN AUTOPSY. Záběry v klipu nejsou pořízeny z žádného válečného konfliktu, ale z demonstrací a bojů o indiánská území, které chtějí zabírat těžební společnosti, postavit věže a ropovody a vytežit zem na prach. Zplundrovaná zem, znečištění, úniky ropy do přírody - do posledních zbytků míst původních amerických obyvatel, takže song se zaobírá hned několika vážnými problémy najednou (na konci klipu najdete odkazy na prameny a informace). Po hudební stránce je to těžkotonážní činka s brutálním zvukem a natlakovanou produkcí, v kombinaci s klipem a hymnickým refrénem z toho běhá mráz po zádech! Rejoice in masses. The tribe collapses. The mother weeps in her dying breath. Rise from the ashes, oh foul Black Mammoth. Dead in spirit, now dead in flesh.

Hypnoticky znepokojivé!

Ze začátku mi přišel dokument trochu nezáživný, ale postupem času začnete chápat, že se zde odehrává něco úžasného. Je mi poměrně jedno, nakolik jsou zde informace pravdivé a nakolik jsou přibarvené, aby byl výsledek tak strhující - mě stačí, že film má obrovskou motivační hodnotu a protože jsem si podobnou cestou prošel sám (i když jen 20 kilo), vím, že to prostě jde. Je to úžasná cesta lidí, kteří se rozhodli něco se sebou udělat a ještě k tomu inspirovat ostatní. Samotný závěr vás dojme!

Tohle je docela kontroverzní song, který je na samotné hraně etického vnímání lidských hodnot. Uprchlická krize je velice ožehavé téma, které umí rozdělit společnost na znepřátelené tábory, poštvat otce proti synovi a otřást i tím nejlepším přátelstvím. Osobně se k tomuto tématu nevyjadřuji, protože určitě nemám všechny potřebné informace, aby můj postoj byl dostatečně fundovaný. Tenhle song přináší zajímavý a znepokojivý pohled na tuhle problematiku, ve smyslu, že nic není tak černobílé, dobré či špatné a že se možná věci nemají tak, jak jsou všeobecně prezentovány politickými mocnostmi a médii. Pokud se alespoň trošku orientujete v konspiračních teoriích, nebude to pro vás žádná novinka. Pro ostatní je to podnět k zamyšlení, ze kterého plyne, že není potřeba zaujmout zbytečně odmítavý nebo zbytečně schovívavý postoj k uprchlické krizi, ale že je důležité jít k jádru věci, přestat být ovcí v mediálních válkách a co nejdříve se vymezit vůči systému.

Nikdy jsem nepochopil, jak se koncept Návštěvníků mohl stát bezmála kultovním. Nikdy jsem jsem ten film neměl rád a nevěděl jsem, co na něm ostatní vidí, protože nepřinášel nic zábavného a jeho takzvaný humor mi nepřipadal vtipný. Každý další díl byl ještě horší a méně zábavný až byla natočena Revoluce. No to je vám panečku kundárna! Tady došla absurdnost svého vrcholu, hodnocení "odpad" nedávám téměř nikdy, ale tady je to zaslouženě! Mor na vaše francouzský kamery!

Po The Raid a The Raid 2 je tohle spíš pohodička a hned vám řeknu proč. V době jedničky tady žádnej takovej masakr nebyl, nebo ne v soudobé historii. Dvojka se postarala o solidní příběhovou nadstavbu a posunula fajtovačky do ještě vyhrocenějších poloh. Takže Indonézie vs. svět 2:0. Jenže pak přišel John Wick a všem ukázal, že i Amerika umí naložit, jak to ještě neznáme, dvojka to jen podtrhla a i když nechci srovnávat tyhle filmy jako rovnocenné, i otrlý divák začne otupovat. Headshod je další indonézská vyhlazovačka, kdy často je ta brutalita až za hranou, jindy vyvolává úsměv na tváři. Děj je bohužel krok zpět a spousta hluhých míst může povolávat nudu. Tak či tak, i tohle je prostě top akční záležitost, u které většinou nebudete moc chápat, co se vlastně děje!

Jestli nás krása islandské přírody nechytne za srdce a nepřinutí se zamyslet na svým přístupem k přírodě, pak už nevím co. Při pohledu na všechnu tu krásu až bolí srdce. Pak se ale vrátíme do reality všedního dne, kdy se přímo podílíme na každodenní zátěži téhle planety. 8 miliard lidí, 365 dni v roce, 24 hodin denně. Nonstop. Kolik takových videí budeme muset vidět, aby jsme procitnuli?

Vždy mě pobaví pobouření lidí, kteří se ohrazují proti srovnávání holokaustu během války a moderního současného holokaustu, který každý den probíhá za zdmi a ohradami velkochovů. Za doprovodu temné ambientní hudby tenhle krátkometrážní dokument ukáže paralelu mezi oběma bezprávími, které bylo na obětech pácháno tenkrát i dnes. Ono totiž zacházení se zvířaty ve velkochovech pro masný a mléčný průmysl je úplně totožné, je pácháno na živých tvorech, kteří jsou zbaveni svých práv a odsouzeni k smrti. Bez obhájce a poroty. Tenhle dokument si bere pod lupu mléčný průmysl, speciálně pak odebírání sotva narozených telat svým matkám. Buďme rádi, že záběry jsou jen z farem a video je prosté všech autentických zvuků, protože tolik nářku, kolik by se vešlo do těch deseti minut, byste jen tak neustáli. Ona totiž každá matka truchlí pro své mládě a každé mládě pláče pro svou matku, zvlášť pokud ví, že jeho smrt připadá ke dni jeho narození...

Bez veškeré legrace říkám, že tenhle dokument vám zlomí srdce. Sedmnácti minutový sestřih z archivních záberů organizace PETA je naprostý očistec, který lidi problematiky znalé utvrdí v tom, že volba života bez krutosti je jedinou možnou, a ten zbytek by měl přehodnotit svůj každodenní přístup nebo se alespoň na chvíli zamyslet nad souvislostmi. THE TEST OF CIVILIZATION je kompilací záběrů z laboratoří a výzkumných stanic, které provádějí testy na zvířatech ve jménu kosmetiky, čistících a dalších syntetických přípravků, léčiv, drog a celé řady behaviorálních, medicínských či univerzitních experimentů. Dlouholetá praxe hovoří o dávno zastaralých modelech i postupech výzkumů, které se v dnešní pokrokové době dají dělat zcela jinak, přesto i zde je zvyk železnou košilí a výzkumní pracovníci od svých návyků neradi upouštějí. Nejrůznější rozhovory a studie přitom ukázaly, že spousta z prováděných výzkumů jsou naprosto zbytečné, neprůkazné a ve všech případech velmi kruté. Dovolím si zde jednu polemiku. Osobně neznám výsledky těch výzkumů, co se na těch videích odehrávají a ani nevím, jak moc jsou prospěšné člověku a společnosti. Nejspíš nijak. Co je ale prokazatelné a naprosto děsivé, že lidé v bílých pláštích jsou jeden sickfuck vedle druhého, absolutně vykořeněni od jakéhokoli soucitu nebo emocí. Špatně uspaný pes, kterému raději přestřihnou hlasivky, než aby nemuseli poslouchat jeho kňučení. Pavián s helmou na rugby přibetonovanou k hlavě při pokusech výdrže nových sportovních doplňků. Nebo myši, morčata, králíci - poleptaní, popálení, otrávení při aplikaci toxických chemikáliích. To je jen zlomek z toho, co se v těchto laboratořích děje, k čemu přispíváme nebo mlčíme. A on se ještě někdo diví, že lidé, kteří k tomu mlčet nechtějí, berou spravedlnost do vlastních rukou? Já se tomu tedy nedivím, vlastně se naopak divím naší apatii a odvracení očí od reality. Stále častěji se setkávám s argumentem, že při veganské osvětě by se mělo přistupovat s rozmyslem a pomalu, že videa s krutým zacházením se zvířaty nic nezmění. Domnívám se, že je tomu přesně naopak. Lidé by měli vědět, že koupí testované kosmetiky nebo čistícího prostředku podporují tyhle zvrhlé výzkumy, i když vlastně nejsou vůbec potřeba. Takováhle videa a obrázky by měly být na každém testované přípravku stejně, jako tomu je u krabiček s cigaretmi. A každý, kdo chce koupí tohle podpořit, by měl být iformován, co podporuje. A že lidé odvrátí zrak pokaždé, když jim skříží cestu něco nepohodlného? Taková je doba. Je načase zajímat se, zjišťovat si informace a přestat být apatičtí. Ne? Stále nic? Tak si představte, že vám uteče vaše kočka nebo pes a dřív, než ho najdete, je odchycen jako toulavé zvíře a tedy jako potenciálně vhodný kandidát pro výzkum. Stejně jako ten tulák, kterému zaživat přestřihnou hlasivky. Seš vpoho s představou, že si patláš na pleť krém nebo vytíráš podlahu s něčím, pro co tvůj domácí mazlíček položil život?