kleopatra

Zážitek seslaný "Americkým nezávislým létem". Kluk, který právě dostal kopačky a kamarádi, kteří se cítí být nanejvýš fundovaní ho vytáhnout z deprese, vymetají bary a mejdany, podniknou i výlet do Las Vegas, kde si jak jinak než s prázdnými kapsami hrají na něco, co nejsou a rozumují o věcech, o kterých nemají páru. Jon Favreau v roli citlivého zoufalce hraje jako by nevnímal kameru a jeho frustrace byly skutečné.

Déšť, natěšený nováček Pitt nese kafe utahanému starému parťákovi..... paráda od prvních minut. Scénář, herecké obsazení - zvlášť Spacey v roli kreativního vraha se svou bezelstnou tvářičkou je opravdu výhra, atmosféra jaká se celým filmem nese.... ta hnusná místa....Vcucne to a nepustí.

John Torturro hraje šílenýho suchara, který svým podřízeným nedopřeje trochu zábavy ani pět minut před sirénou, plechovky s barvou musí lícovat a když už nemá koho buzerovat, zavolá domů a vycuká aspoň manželku a syna. Neni divu, že když dělníci z jeho party pořádají mejdan, on sedí v motelu sám a volá na sex po telefonu. Jednoho krásného dne ale potká chlápka, který jako kdyby si odskočil z komparsu na kovbojku, a který mu jeho "hodnoty" obrátí naruby. Al Fountain se začne chovat jako utržený ze řetězu a pod "vedením" svého nového přítele pozná, o čem je život. Parádní, u nás bohužel málo známý film (jako většina DiCillových) a první film, ve kterém jsem viděla (a žasla) Sama Rockwella.

Jane se zamilovala a pak dostala kopačky. Podle své oblíbené teorie o staré krávě, kterou bejk, protože neni vůl, už nechce ani když mu jí "natřou" na novou, hází pak všechny muže do jednoho pytle a na vztahových poučkách si vybuduje pofiderní kariéru, aby pak zjistila, že se její "ex" proti všem osvědčeným pravdám od ní vrátil právě k té své "staré krávě". A mě se tahle blbůstka proti všem pravdám o romantických komediích dost líbila.

Nádherná záležitost z anglických dějin, která ovšem není jen o suchých letopočtech, politických a válečných tazích, ale především o lásce a zradě. Richard Burton zbaví pochybností, jak asi mohl Jindřich VIII. ve skutečnosti vypadat a hlavně působit, a Genevieve Bujold je jako Anna křehká, nádherná a vášnivá a od tohoto filmu si jí už budete pamatovat.

"....já věšení záclon sice nenávidím, ale protože tě mám, maminko, rád, tak ti je pověsim" říká Vladimír Menšík a Iva Janžurová na to: "kdybys mě měl rád, tak mi je pověsíš rád a nebudeš vůbec mluvit o tom, že to děláš nerad". A syn, Vladimír Dlouhý na to: "to neni pravda, mami, protože tím, že to dělá nerad a přesto to udělá, vlastně dokazuje, jak tě má rád". A opět matka, Iva Janžurová: "No počkej, mně tvoje pleny taky nevoněly a prala jsem je ráda, protože jsem tě měla ráda, nebo chceš říct, že jsem tě ráda neměla právě proto, že jsem to dělala ráda?" A syn: "no, kdybys je prala nerada-ráda, tak o to by to bylo cenější, protože........... ". Manželská logika dohnaná ad absurdum ve scénáři Miroslava Plzáka a ve skvostném hereckém obsazení.

Nenašla jsem na tomhle filmu nic, co by mě odradilo od 5 *. A ani jsem to nehledala. Jednoduše mě velmi potěšil.......a především Jackem Nicholsonem, který je perfektní i v takovéto "nenápadné" roli.

"My nechceme, abyste někoho udávala, nás zajímá jenom váš názor". "Jo tak názor?.......Tak ten já mám". A tak to dopadá, když jedné MALÉ uklizečce vybouchne role svědkyně u rozvodového soudu.

Samozřejmě, že se to neobejde jako v každém "správném" americkém filmu, kde se vše točí kolem vážné nemoci, bez prapodivné pachuti sentimentu, kterého i tady je - zvlášť ve scénách různých sousedských oslav a setkání hospodyněk - až hrůza, ale když ona je Reneé Zellweger tak skvělá a Meryl Streep, William Hurt.........no mohlo by z tohoto obsazení vzejít něco špatného? Navíc předlohou je moc dobrá kniha a ani scénář není ani tak o nemoci samé, jako o širokospektrém pohledu na ni a o překvapeních, kterých se lidé okolo dočkají sami na sobě.

Zatímco kniha a některé filmové verze Revizora apelují na svědomí a text i herectví jde víc pod povrch věcí, tato verze se zaměřila na karikování už tak karikatur ve snaze diváka hodně pobavit. Mě to ale v žádném případě neuráží, naopak, je jen logické, že každý režisér hledá "svůj" přístup a pokud je ještě Oldřich Kaiser v takovéto formě, tak já se královsky bavím.