kleopatra

Dokument o největším gymnastickém zázraku posledních dekád je překvapivě docela nudný. Simone Biles většinu času vysvětluje co, proč a jak udělala, co a jak na ni působí. Jako by se stále omlouvala. Jak se rodí skoky, obraty, přemety, životu nebezpečné prvky v jejím podání neuvidíme, jen výsledný produkt a ten sice postrádá půvab a ženskost Nadi či Věry, ale nedá se svítit - je dechberoucí.

Jestli má tenhle seriál v něčem hák, tak to jsou ti dva kluci v roli bratrů. Jeden do poloviny nemluví, druhý naopak nezavře pusu, ale jsou tak přirození a moje nadšení už fakt něco znamená, protože děcka mi většinou ve filmech lezou na nervy :). Na seriál o rodině na hraně nabitý zvraty, často neuvěřitelnými, jsem přišla náhodou, ale že existuje kniha, jsem se dopídila záměrně, i když prý je zrovna tou výjimkou z pravidla o tom, že "kniha je vždycky lepší". Seriál každopádně doporučuju všemi deseti, je výborný.

Film o potřebě sounáležitosti, touze někam patřit. A samozřejmě o motorkách, pocitu svobody, síle přátelství.  Bohužel, jako každá původně nevinná idea se může i tato nakonec zvrhnout. A to si pište, že zvrhne. Skvělý film.

Za totky byli v toleranci umělci z Itálie, takže i Gianna Nannini, zpěvačka a skladatelka. Ona byla takový kříženec Tiny a Joan Jett, ale byla zatraceně svá. Proti herečce měla trochu skobu, tvář ale zjemňovaly krásně modrý oči. A taky disponovala úžasným chraplákem, pamětníci si jistě vybaví písničku Bello e impossibile. Gianna vystupovala prakticky pořád v džísce, křiváku a keckách, nedbala na kadeřníka a byla fakt skvělá. Mrkla jsem, co dneska čerstvá sedmdesátka dělá, a vypadá to, že pořád jede. Tenhle film je z nouze cnost, ona by si zasloužila něco monumentálnějšího, ale aspoň že tak. Za autentickou Giannu na konci jdu na 4*. "Smrt je povinná, věk je volba"

Chcete si s dětmi užít ještě trochu společného času, než vám vyrostou a odloží vás do podprahového archivu stejně jako své imaginární přátele? :)) Skočte si do kina. Tohle je fajnová volba. Děcka sice neporozumí úplně všemu, ale určitě jim to vadit nebude, a vám velkým možná ukápne slza právě proto, že jste už chvilku na světě a víte, co je ztráta a jak krásné a vděčné je nalézt. Průzračný rodinný film s pomalým rozjezdem, Tinou a naplněným dojemným finále.

Zásah přímo do srdce. Příjemné, pravdivé, povědomé a lidské, bez ohledu na to, jestli se hra na nafrněnou šéfku a praštěnou lopatu odehrává v Las Vegas nebo ve Lhotě. Kloužeme po povrchu a pak jsme per plex, když zjistíme, že pod ním něco tepe. Hacks je ten případ, kdy se nemůžu dočkat dalšího dílu a přitom se krotím, aby mi to dlouho vydrželo, a to se mi věru nestává často. Jean Smart je tak dobrá, že mě nutí vrátit se s ní do minulosti.

Závěrečný pelmel se skutečnými kaskadéry stihne film položit do ještě dalšího odstínu. Za takovými kousky je opravdu pár boulí, přinejmenším. Každopádně jsem se skvěle bavila a dokonale vypnula, což se nestává, většinou musím dělat víc věcí najednou. Ryan a Emily tvořili pár k sežrání a taky soundtrack byl přesně podle mého rockového gusta. Jo, a ještě pejsek, který vždycky přesně věděl, kdy a kam má kousnout. 4*.

Stejně jak bizarní je složení týhle partičky alias slečna Marpleová, tak i scénář je... jak to říct slušně... blbina. Bonusový body patří skvělým komikům, zvlášť Martina už jsem dlouho neviděla a kvituju, že vypadá jako by na něj věk vůbec nepůsobil, a fajnové atmosféře v odkladišti kumštýřů. A Stinga. Jinak... A podcast, wtf?

Seriál o dvou módních velikánech, jejichž osudy se prolínají v průběhu pár osudových let. Zatímco ne příliš lichotivě vyobrazená Coco Chanel zažívá svůj podzim a uchyluje se před možným trestem za kolaboraci s nacisty do exilu, Christian Dior se plaše ale rozhodně pouští na volnou nohu a plní si svůj sen. Žádný člověk není ostrovem sám pro sebe, a tak jejich činy ovlivňují přátelé, nepřátelé, rodina i noční můry. Zajímavé to bylo nesmírně, v takto souběžné časové rovině ty dva a jejich postoje, naturel a ta nejcitlivější místa vidět, a podnítilo mě to leccos si dostudovat. Každopádně ale, i když mám ráda pohodlí, kopu za Diora. To se chce až brečet, jaká jsou jeho šaty nádhera.

Černobílá opulentní hostina, kde stačilo, aby někdo vytáhl fotku, a šlus. Kamera si pro sebe uzme porci scénáře, když se pase na detailech, které přímo křičí - popelník, vana mázlá od krve, kufr pod postelí. Andrew Scott je o dost jiný kalibr než Matt Damon. Z výrazu jeho usmívající se tváře doslova mrazí. A do toho ještě Caravaggio!! Výjimečný seriálový zážitek!